U Adély a Ládi se zase sešlo tolik děje, že by z toho běžná domácnost žila půl roku. Zatímco doma začíná být podezřelé ticho a při vaření už odmítá spolupracovat dokonce i rýže, před soudy je naopak rušno až dost. Adéla by ráda „přešoupla“ svou insolvenci do Ostravy, cestou vyměnila správkyni a vysvětlila tetě Květě, co přesně tím šoupáním myslela. Láďa má mezitím vlastní a podstatně méně úsměvnou položku v kalendáři – před narozeninami ho čeká soudní líčení v závažné trestní věci týkající se nezletilých. Zkrátka domácnost, kde se momentálně přesouvá všechno možné, jen klid se ne a ne nastěhovat. A když už největší komunikační výkon večera předvede mikrovlnka jedním „píp“, začínáte tušit, že samotným dochucením rizota se to tentokrát opravdu nespraví.
Když už ani rýže nechce spolupracovat. U Adély a Ládi začíná být doma podezřelé ticho
Začneme tam, kde bývá v každé správné domácnosti největší drama a to v kuchyni. Adéla se pustila do rizota a během vaření pronesla větu, která by za normálních okolností zapadla mezi hrnec, cedník a hledání správné pokličky.
„Už ani ta rýže ke mně nechce.“ Jenže zrovna v době, kdy se kolem vztahu s Láďou začínají objevovat informace o dusnější atmosféře, získává neposlušná příloha téměř filozofický rozměr. Když od vás začne utíkat rýže, není to ještě důvod volat partnerskou poradnu. Když ale mlčí i partner, už bychom si její číslo alespoň uložili.
Láďa totiž během vaření příliš komunikativně nepůsobil. A ani hotové jídlo z něj nevymáčklo romantické „miláčku, to se ti povedlo“. Místo toho vzal talíř, rizoto si šel dochutit a následně ještě ohřát. Existují muži, kteří ženě po večeři donesou květinu. Existují muži, kteří alespoň řeknou, že jim chutnalo. A potom existuje Láďa, který vezme talíř, odejde ke koření a nechá za sebe promluvit mikrovlnku.
Píp. To byl zatím nejdelší příspěvek do partnerské komunikace.
Kolem dvojice se navíc objevilo tvrzení o údajných hádkách. Jeden člověk popsal i situaci před domem, kdy měla Adéla rozčileně odcházet s nákupem jako naštvanej kačer a Láďa kráčet za ní.
Takže rozchod zatím vyhlašovat nebudeme. Mohli řešit vztah. Mohli řešit nákup. Mohli řešit rizoto.
Jisté je jen jedno: domácí idylka momentálně nepůsobí tak idylicky, jak by člověk čekal. Rýže nechce k Adéle, Láďa nechce mluvit a hotový oběd nechce zůstat bez zásahu mikrovlnky.
Z kuchyně rovnou k tetě Květě. „Přešoupnout soud“ narazilo na malý problém jménem zákon
Zatímco doma se řeší rýže, u soudu má Adéla podstatně větší starosti. Ve své insolvenci chce, aby se její věc řešila v Ostravě místo Prahy. Samotný požadavek samozřejmě není nic, z čeho bychom měli dělat estrádu. Jenže pak přišlo ono slovo.
Přešoupnout.
Soud Adélu vyzval k doplnění jejího podání a chtěl mimo jiné vyjasnit, čeho se vlastně domáhá, když občanský soudní řád pojem „přešoupnout soud“ nezná.
A přesně v tu chvíli se do našeho příběhu vrací teta Květa.
Představujeme si ji, jak si nasadila brýle, otevřela občanský soudní řád a pro jistotu ještě jednou zkontrolovala rejstřík.
P.
Přerušení řízení.
Příslušnost.
Přikázání věci.
Přešoupnutí… nic.
Zavřít knihu.
Uvařit kávu.
Napsat Adéle.
Protože přešoupnout můžete skříň. Gauč. Květináč. Dědu na rodinné oslavě dál od slivovice, protože začíná vyprávět stejnou historku z vojny potřetí. Krajský soud ale zřejmě nevezmete za roh budovy a neuděláte s ním šup šup směrem na Ostravu.
A je to vlastně trochu škoda.
„Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti“ zní jako něco, co potřebujete vystudovat.
„Přešoupnout soud“ pochopí i paní u lahůdek. Čeština tedy opět zvítězila nad právničinou v jednoduchosti. Jen právo o tom zatím neví.
Přešoupnutí obléklo sako. Do Ostravy by se mohla stěhovat i správkyně
Nutno Adéle přiznat, že druhé kolo už působilo podstatně úředněji.
Žádné šup sem, šup tam. V doplnění už navrhuje přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě a vysvětluje, že právě Ostrava je místem, kde dlouhodobě žije a má své centrum životních zájmů. Cestování do Prahy má být pro ni zdravotně i finančně zatěžující.
No vida. Přešoupnutí se přes noc osprchovalo, obléklo sako, vzalo si aktovku a vrátilo se jako právník.
Ještě několik podání a možná začneme latinsky. Jenže Adéla nechce řešit pouze místo. Žádá také změnu insolvenční správkyně, ke které podle svého podání ztratila důvěru. Zpochybňuje její objektivitu a profesionalitu, vadí jí mimo jiné komunikace v pozdních večerních hodinách a namítá také možné ovlivnění informacemi z internetu. Nového správce by chtěla z ostravského obvodu.
Takže zatím máme:
Soud jinam.
Správkyni jinou.
Ideálně Ostrava.
Jenže tady nastává jedna drobná komplikace. Insolvence není hotel.
Pokud vám nevyhovuje pokoj, recepční a výhled, nestačí přijít dolů, položit klíče na pult a oznámit, že od zítřka chcete jiný personál a pobočku v Ostravě. O změnách rozhoduje soud. A soud má jednu nepříjemnou vlastnost.
Má rád důkazy. Pokud má být komunikace správkyně problematická, rozhodující nebude jen to, že e-mail přišel pozdě večer. Důležitý bude obsah, okolnosti a především to, zda lze tvrzené výhrady doložit.
Teta Květa totiž nechce slyšet: „Ona mi psala pozdě.“ Teta Květa chce slyšet: „Příloha číslo jedna.“ A nemyslí tím rýži.
U Ládi už legrace končí. Před narozeninami ho čeká dárek, který by si dobrovolně nepřál nikdo
Zatímco Adéla řeší, kam „přešoupnout“ soud a koho by nejraději vyměnila, Láďa má před sebou vlastní soudní kapitolu. A tentokrát nejde o internetový drb, sousedské povídání ani něco, co se narodilo večer v komentářích.
Čelí obžalobě v trestní věci týkající se sexuální trestné činnosti vůči nezletilým. Dostupná odpověď k požadované obžalobě navíc potvrzuje, jak citlivá celá věc je. Dokument nebyl poskytnut právě proto, že obsahuje podrobnosti o skutcích, intimních okolnostech a nezletilých osobách, jejichž soukromí musí být chráněno.
A tady už, Láďo, končí kuchyňská groteska. Rizoto můžete přihřát. Vztahovou hádku můžete zkusit zaspat. Soudní líčení kvůli takto závažné věci ale do mikrovlnky nestrčíte a tlačítko „+30 sekund“ vás z něj také nevytáhne.
Navíc přichází v termínu, který má skoro až černohumornou symboliku. Blíží se Láďovy narozeniny a místo klasického přednarozeninového balíčku se mu v kalendáři rýsuje soudní líčení. Někdo před narozeninami řeší, jestli dostane parfém.
Někdo nový telefon. Někdo doufá, že rodina konečně pochopí narážky a koupí mu pořádnou vrtačku.
Láďa má v programu soud. Dárek je to tedy mimořádně nevítaný, vrátit bez účtenky ale nepůjde.
Tady je zároveň potřeba držet jasnou hranici: obžaloba není odsuzující rozsudek. O vině či nevině rozhodne až soud a do té doby platí presumpce neviny. To ale nic nemění na skutečnosti, že Láďa čelí velmi závažné trestní věci týkající se nezletilých a právě soudní síň bude místem, kde se bude řešit to podstatné.
Takže letos možná nebude nejdůležitější otázkou, kolik svíček bude na dortu.
Mnohem důležitější bude, co zazní před soudem.
A jednu malou přednarozeninovou radu bychom přece jen měli:
Láďo, svíčky sfoukneš jedním dechem. Obžalobu bohužel ne. Takže místo přání si tentokrát připrav hlavně obhajobu.
Teta Květa ještě zdaleka nekončí. Klid bychom zatím neobjednávali
Když se to celé poskládá vedle sebe, je vlastně obdivuhodné, kolik děje se vejde do jedné domácnosti. Na jedné straně vztah, kde poslední dobou možná víc komunikuje mikrovlnka než jeho účastníci, na druhé insolvence, žádost o změnu správkyně a snaha dostat celé řízení blíž k Ostravě. A někde mezi tím vším vzniklo „přešoupnout soud“.
Výraz, který občanský soudní řád sice nezná, ale my už na něj jen tak nezapomeneme. Adéle bychom proto tentokrát dali jednu poměrně jednoduchou radu: u soudu méně vysvětlovat svět kolem sebe a více dokládat vlastní tvrzení. Soudní spis totiž není sociální síť. Nezajímá ho, kdo komu fandí, kdo je hater a kdo co napsal do komentářů. Má nepříjemný zvyk chtít data, dokumenty a konkrétní odpovědi.
Teta Květa zkrátka nepotřebuje příběh, ale potřebuje přílohu číslo jedna a rýže to není.
A Láďa?
Tomu se blíží narozeniny, jenže letos bychom s přáním všeho nejlepšího možná byli trochu opatrní. Přednarozeninový program mu totiž místo dortu a svíček zpestří vlastní soudní líčení v podstatně závažnější věci. O vině či nevině samozřejmě rozhodne soud, takže předbíhat nebudeme. A vlastně ani nic přát.
Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem. Někdo si před narozeninami chystá oslavu, někdo rezervuje restauraci a někdo má v kalendáři termín, ke kterému se mašle opravdu nehodí.
Takže Láďo, letos bychom dort nechali dortem. Svíčky se dají sfouknout. Některé věci, které si člověk v životě nadrobí, už pod ubrus tak snadno nezametete.
A Adélo, ještě maličkost.
Když chceš něco změnit u soudu, formuluj to přesně, dolož důvody a nech paragrafy dělat jejich práci.
Šoupání si schovej na nábytek. Teta Květa má očividně ráda věci na svém místě.
Tím ale dnešní kapitola zdaleka nekončí. My jsme vytáhli jen část toho nejzajímavějšího. Mnohem víc dokumentů, souvislostí, ukázek a dalších momentů najdete přímo ve videu u Vladěnky, kde je celý příběh rozebraný podstatně podrobněji.
A my si zatím uvaříme kávu a počkáme, co přijde dál.
Zdroj: Autorský článek
Foto: se svolením Red Face