U ShopaholicAdel se momentálně potkávají dva životy a ani jeden zřejmě neví, že by měl dát přednost tomu druhému. V jednom Adéla mluví o psychických obtížích, strachu z lidí, problémech s MHD a řeší navýšení invalidního důchodu. V tom druhém stíhá metro, autobusy, nákupní centra, Starbucks, veřejné akce, plánuje červený koberec, návrat k herectví, několik návštěv televize a sní o tom, že YouTube jednou nasype sto tisíc. A protože byl kalendář očividně pořád příliš prázdný, přibyla ještě ranní rozcvička v přírodě, při které se protahují ručičky, zvedají nožičky a křupání má podle Adély dokonce prokrvovat svaly. Diagnózu jí z internetu samozřejmě dělat nebudeme. Jenže když se její vlastní výroky postaví vedle jejích vlastních veřejných aktivit, vznikne program tak nabitý, že by na něj běžný člověk potřeboval Multisportku, Lítačku a osobní asistentku. Druhý stupeň invalidity posoudí odborníci. My se zatím pokusíme zjistit, jak se do jednoho diáře vejde strach z lidí, Starbucks na Zličíně, metro, televize, červený koberec, stotisícový YouTube a ranní spartakiáda. Protože tady už nechybí diagnóza. Tady začíná chybět hlavně volné úterý.
Doktora hrát nechceme, ale ten diář vyráží dech
Hlavním tématem je Adélina snaha posunout se v invalidním důchodu o stupeň výš. V minulosti sama před kamerou předčítala lékařské zprávy a do detailu popisovala, jak strašný stres v ní vyvolává cizí prostředí, práce, nákupní centra nebo hromadná doprava.
A tady je dobré hned na začátku zatáhnout ruční brzdu. Úzkostné stavy nejsou černobílé. Z videí na TikToku nikdo nepozná, jak na tom člověk reálně je – psychika se mění, má své světlé i temné dny a posudkový lékař nepotřebuje sestřihy z internetu. Jenže veřejnost nedráždí samotná diagnóza, ale ten gigantický kontrast.
Vedle srdceryvných proslovů o tom, jak je MHD nepoužitelná, totiž existuje její vlastní cestovatelský katalog: autobusy, vlaky, metro, Zličín, akce, a dokonce výlet do Irska, kde točila cestu do gymu Conora McGregora. Do toho přihazuje vize o filmových premiérách, natáčení v TV a stotisícovém YouTube. Vedle takového programu vypadá diář běžného českého introverta jako úmrtní list společenského života. Přidat ještě moderování plesu hasičů v Dolní Lhotě, máme kompletní kulturní sezónu.
Stánek s langoši a alergie na přepálený tuk
Pikantní zatáčku dostává i její podnikatelský plán. Na jedné straně bere sociální sítě jako hlavní obživu a plánuje velkolepý YouTubový restart, ze kterého se budou sypat stotisícové výplaty. Na straně druhé tvrdí, že právě stres, kontakt s lidmi a tvoření obsahu na internetu její zdravotní stav nejvíce ničí.
To je přibližně na stejné úrovni, jako si otevřít stánek s langoši a do médií si stěžovat, že vám největší zdravotní kolapsy způsobuje vůně smaženého těsta a pohled na kečup. Možné to samozřejmě je, ale v praxi se to vysvětluje dost těžko. Pokud je pro vás vaše hlavní práce zároveň největším spouštěčem psychických obtíží, je celkem legitimní se ptát, proč v ní chcete tak masivně přidávat plyn.
Rozcvička v lese: Když sval dělá „křup“
A když už si myslíte, že vás v tomto příběhu nic nepřekvapí, přijde kapitola, kterou by dramaturg nevymyslel ani po pátém espressu: Adélina ranní rozcvička v přírodě.
Adéla vyrazila do lesa a předvedla sérii cviků. Přišlo kolínko, druhé kolínko, ručička, nožička, hluboké dýchání a nakonec i drobná ztráta rovnováhy, kterou ustála jako profesionál. Pohyb na čerstvém vzduchu je sice ta nejméně kontroverzní věc na světě, jenže pak přišla anatomická vložka. Adéla divákům odborně vysvětlila, že když při protahování v kloubech „křupe“, je to super, protože se tím „prokrvují svaly“.
Tady bychom tu lesní fakultu tělovýchovy raději zavřeli. Škoda Fabia má kontrolku oleje, ale lidské tělo fakt nemá signalizaci prokrvení, která udělá křup. Lupaní v kloubech má milion mechanických důvodů, ale domácí kontrolka krevního oběhu to fakt není. Pohyb na vzduchu jí přejeme, ale zdravotní rady by měla nechat fyzioterapeutům a při zvedání nožičky stát dál od srázu.
Méně dokazování internetu, více reality
Celá tahle kauza má jednu past. Internet strašně rád sklouzává k zjednodušenému verdiktu: „Směje se na Zličíně a jede metrem, tak jí nic není!“ Jenže takhle jednoduché psychické zdraví není. Úzkostný člověk nemusí sedět 24 hodin denně doma v temné komoře za zataženými závěsy. Na druhou stranu platí, že pokud veřejně deklarujete brutální omezení a do toho točíte denní vlogy z přeplněného obchoďáku, otázky okolí jsou naprosto přirozené.
Adélo, uvolni se. Nádech, výdech. Jedna ručička, druhá ručička. Internet nemusíš přesvědčovat ani Starbucks kelímkem, ani ranním tělocvikem v jehličí. Pokud se ti ale opravdu podaří skloubit druhý stupeň invalidity, comeback před kamery, červený koberec, stotisícový YouTube a ranní spartakiádu, nebudeš potřebovat posudkovou lékařku.
Budeš potřebovat sakra dobrého produkčního, který to všechno dokáže rvat do jednoho týdne.
My si zatím uvaříme kávu, protože tímhle Adélin jízdní řád rozhodně nekončí. Mnohem víc detailů, starších záběrů a šťavnatého rozboru najdete ve videu u Vladěnky – proti tomu je tahle naše rozcvička jen krátká reklamní pauza.
Foto: se svolením Red Face
Zdroj: Autorský článek