Byla to bolest, která neměla slova. Dáda Patrasová držela svou dceru Aničku v náručí, když vydechla naposledy. Až teď po měsících mlčení našla odvahu o tom promluvit.
Dlouhé týdny zavřená ve vlastním smutku, obklopená tichem, které dusí. Oblíbená herečka Dáda Patrasová se po tragické ztrátě dcery stáhla ze světa. Přestala komunikovat, nepřijímala návštěvy, odmítala rozhovory. Svůj žal uzavřela do sebe.
Teprve nyní se její hlas znovu ozval. Tichý, zraněný, ale upřímný.
„Držela jsem Aničku v náručí, když naposledy vydechla. Byli jsme u ní celá rodina,“ svěřila se webu eXtra.cz s očima plnýma bolesti.
Poslední slova, která zůstanou navždy
Byl u ní kněz, drželi ji za ruce, šeptali slova lásky. Věděli, že už se nevrátí. A ona to věděla taky. Přesto neodcházela se strachem. Jen s klidem a smířením.
„Vnímala všechno. Byl u ní kněz a pak rodina. A byla smířená…,“ řekla Dáda tiše.
Pak přišel okamžik, který se matce nevryje jen do paměti, ale hluboko do srdce.
„Andulka mi umřela v náručí. Poslední dech a slova patřily mně: ,Miluju tě!‘… A brečím…“
Co může být víc? Co může být bolestivější i krásnější zároveň? Není větší důvěry než odejít v objetí matky, s vyznáním na rtech.
Zpátky ke světlu. Pomůže Švýcarsko?
Po smrti Aničky se Patrasová ocitla na pokraji sil. Měsíc strávila na psychiatrii v Bohnicích, kde se léčila z hlubokého smutku. Lékaři i rodina měli strach, že by si mohla ublížit. Sama souhlasila s hospitalizací. Potřebovala zastavit pád.
Teď se snaží znovu dýchat. Znovu mluvit. Znovu žít. Pomalu, křehce, ale s nadějí.
Pomoc jí nabídla herecká kolegyně Jana Nagyová, která ji zve na pobyt do Švýcarska. Možná právě tam, v klidu hor, daleko od bolestných vzpomínek, bude moci najít vnitřní rovnováhu.
Až ticho promluví
Jsou chvíle, kdy není co říct. Kdy slova jen kloužou po povrchu. Smrt dítěte je rána, která se nikdy nezahojí. Dáda Patrasová si ji ponese navždy.
Zdroj foto: Profimedia