Někteří lidé mají talent na zpěv. Jiní na sport. A pak je tu Adéla Pulcová alias ShopaholicAdel, která má naprosto unikátní schopnost proměnit úplně jakoukoliv životní situaci v internetový chaos sledovaný půlkou českého národa s popcornem v ruce. Ať už jde o vztahy, stěhování, livestreamy, hádky, fast foody nebo insolvenci, všechno se v jejím podání změní v bizarní reality show, u které si člověk chvílemi není jistý, jestli sleduje lidský život nebo nepovedený spin-off Výměny manželek.
Jenže tentokrát už nejde jen o další drama na internetu nebo tradiční tříhodinový stream s pláčem, urážením hejtrů a s chipsy Kusadela v pozadí. Podle veřejně dostupných informací se totiž kolem Adely insolvence začíná znovu řešit docela nepříjemná věc – možné zrušení celého oddlužení. A to už není content pro YouTube. To je moment, kdy i český internet na chvíli odloží ironii a řekne si: „Počkej … tohle už je fakt průšvih.“
Zatímco normální lidé řeší práci, složenky a nájem, Adéla řeší důležitější věci: proč se nedostavit na pohovor, jak si tři měsíce nezařídit občanský průkaz a jestli se dá insolvence přežít pomocí streamů, výmluv a reklamy na puding Paula to je hvězda. Český internet tak má před očima fascinující podívanou, kde se místo kariéry buduje sbírka důvodů, proč vlastně nic nejde. Adély senior Láďa navíc pomalu ztrácí poslední nervy a insolvenční soud se blíží rychleji než další haul z Actionu.
Prázdniny začínají dětem, Adéle možná soudní reality show
Zatímco děti se 29. června chystají na prázdniny, Adéla má v kalendáři trochu jiný program. Žádné moře, žádný hrad, žádná zmrzlina na koupališti. Na ni čeká veřejné insolvenční jednání, kde se má řešit, jestli její oddlužení pojede dál, nebo jestli se celý tenhle finanční cirkus překlopí do další série s názvem „Exekuce vrací úder“.
A jak se s tím Adéla (která od ledna neplatí povinných 14 tisíc) vyrovnává? Člověk by čekal nervy, sebereflexi, paniku, možná tabulku příjmů a výdajů. Jenže ne. Adéla místo toho zvládá streamovat, zpívat si reklamu na puding a tvářit se, jako kdyby jí soud neposílal výzvy, ale pozvánku na dětskou párty v Kauflandu.
Adéla vs. pracovní trh: nejdelší hra na schovávanou v Česku
Celá situace by byla skoro smutná, kdyby nebyla tak dokonale absurdní. Podle toho, co se řeší ve veřejném prostoru, má Adéla doložit, že se opravdu snaží najít práci. Což by u běžného člověka znamenalo životopis, pohovory, odpovědi zaměstnavatelům a snahu vypadat alespoň trochu zaměstnatelně. U Adély to ale vypadá spíš jako olympijská disciplína ve výmluvách.
Největší kouzlo je, že podle reakční scény měla být pozvaná na pohovor, ale prostě se nedostavila. Což je opravdu fascinující přístup člověka, který chce soudu dokázat, že dělá maximum pro nalezení práce. To už není hledání zaměstnání, to je regulérní talent na sabotáž vlastního života.
Adéla totiž působí jako člověk, který by chtěl práci hlavně z bezpečné vzdálenosti. Ideálně takové, kam nedojede autobus, nevede občanka a nevolá personalistka. Člověk skoro čeká, že příště vysvětlí, že na pohovor nedorazila, protože vesmír neposlal správné znamení nebo že jí personalistka energeticky nesedla ještě před prvním podáním ruky. A nejlepší na tom je, že pokaždé existuje nový důvod, proč to nejde. Jednou karta od doktorky, podruhé psychika, potřetí občanka, počtvrté hejtři. Kdyby se výmluvy daly zpeněžit, Adéla už dávno nemusí řešit insolvenci a parkuje soukromý tryskáč vedle Terezy Šulganové.
Občanka jako bájný artefakt
Další velké téma je občanský průkaz. Pro normálního člověka malá plastová kartička, kterou jednou za pár let vyřídíš, vyfotíš se u toho jak hledaný zločinec a za deset minut jdeš domů. U Adély epická výprava na úrovni Pána prstenů, kde hlavní hrdinka musí překonat úředníky, termíny, vlastní lenost (tu především), toxickou energii a pravděpodobně i tři zatmění měsíce. Měla si ho zařídit. Nezařídila. Měla termín. Nedostavila se. A mezitím dál streamovala, jako kdyby občanka byla jen volitelný doplněk k životu, něco mezi kartičkou do drogerie a slevovým kuponem na hranolky.
… Jenže bez občanky se špatně nastupuje do práce, špatně se řeší smlouvy a obecně se špatně předstírá, že máte svůj život pevně v rukou. A právě v tom je Adélin talent. Ona dokáže z úplně základní povinnosti dospělého člověka udělat napínavý příběh na několik týdnů. A nejvtipnější na tom je ten kontrast. Na jednu stranu streamy, haulíky, TikToky, řešení dramatu, vztahů, hejtrů a internetových válek. Na druhou stranu obyčejná cesta na úřad, která se v jejím podání mění v mýtickou výpravu, na kterou se psychicky připravuje déle než Frodo Pytlík na Mordor. Normální člověk si jde pro občanku mezi návštěvou lékárny a nákupem rohlíků. Adéla kolem toho buduje dějovou linku, která má víc dílů než Ulice.
Peníze, půjčky a klasické „to se nějak vyřeší“
Jedna z největších perel celého Adéla univerza jsou samozřejmě peníze. Hlavně ty, které jí lidé posílali na účet s poznámkou „půjčka“. A právě tady se celý příběh začíná měnit v něco, co připomíná finanční reality show natáčenou člověkem, který si myslí, že odpovědnost je jen nepříjemný hejt od života.
Adéla totiž působí dojmem, že dokud jsou peníze na účtu, všechno je v pohodě. Horší je až moment, kdy je někdo chce zpátky nebo se na ně začne ptát soud. To už se najednou objevují vysvětlení, nedorozumění, hejtři, organizované útoky a internetové spiknutí století.
Problém je nicméně v tom, že poznámka „půjčka“ u platby většinou není poetická dekorace… A pak přišla další legendární část – údajné ranní sprinty k bankomatu pro peníze z TikToku. Což je mimochodem strašně symbolické. Zatímco normální lidé ráno běží do práce, Adéla podle internetu běží vybrat peníze dřív, než na ně dosáhne realita. Celé to vypadá, jako kdyby bankomat byl její osobní krizový terapeut. Pípne výplata, vybrat hotovost, uklidnit nervy a pokračovat ve streamu. A právě v tom je celé kouzlo téhle kauzy. Nejde ani tak o samotné dluhy, protože do problémů se může dostat kdokoliv. Fascinující je hlavně to, jak strašně v klidu Adéla vystupuje. Insolvence za dveřmi, veřejný soud na krku, lidé řeší půjčky, práci, občanku a ona mezitím sedí na streamu, řeší kritiky, haulíky a tváří se, jako kdyby největší životní problém bylo to, že jí někdo napsal ošklivý komentář pod TikTok.
Práce by byla, kdyby nebyl vesmír proti
Adéla často tvrdí, že ji nikde nechtějí. Že je nezařaditelná. Že ji nepřející fanoušci zničili. Že kvůli zdravotní kartě nemůže nastoupit. Že kvůli lékařům stojí celý pracovní trh. Jenže problém je, že pokaždé, když se objeví konkrétní možnost práce, příběh se záhadně rozpadne. Pohovor? Nedostavila se. Občanka? Není. Doklady? Chybí. Lékařské zprávy? Čekáme. Psychiatr? Údajně zakázal práci. A když už nic nezabere, přijde klasické „vy nevíte, čím si procházím“. Největší problém je ale ten, že Adéla vůbec nevypadá jako člověk, který práci hledá. Spíš jako člověk, který sbírá výmluvy do alba a doufá, že když jich bude dost, realita se unaví a odejde sama.
A pak je tu Láďa. Děda po jejím boku, který v celé téhle insolvenci působí jako vedlejší postava, která omylem vstoupila do seriálu ve třetí sérii a teď zjišťuje, že scénář psal někdo jiný než si on sám představoval.
Jednou se řeší, jestli ji ze svého pižmem provoněného bytu vyhodí. Pak zase, že nevyhodí. Potom se řeší loďák. Potom bydlení. Potom veřejné komentáře. A celé to vrhá dojem, jako kdyby jejich vztah ani nebyl vztahem, nýbrž jen krizovým ubytováním s emočním bonusem. Adéla samozřejmě tvrdí, že s Ládíkem není kvůli bydlení. Ovšem když se člověk podívá na rychlost, s jakou se z hotelu přesunula k dědovi, působí to méně jako romantika a více jako logistické řešení před bouřkou.
Když internet přestane posílat srdíčka a začne chtít doklady
Objevuje se zde i zajímavý motiv rodiny a možného prodeje bytu v rodinném okolí. Tady je potřeba být opatrný, protože veřejné drby nejsou rozsudek ani faktura. Ale jako motiv v Adélině světě to krásně zapadá. Ona totiž často vystupuje jako člověk, který věří, že když se věci dostatečně pokazí, někdo přijde a zachrání ji. Rodina. Partner. Fanoušci. Nový pan Hodný. Vesmír. „Insolvenční semínko“ po zásahu vyšší moci. Jenže dospělý život má jednu nepříjemnou vlastnost: účty se nevyřeší tím, že člověk zazpívá reklamu na puding a počká, až se někdo slituje. Celé to nakonec směřuje k jednomu dni. K soudu, kde se už nebude řešit, kdo je kritik, kdo je růžový beďar, kdo komu píše na streamu a jestli je někdo hodný nebo zlý. Tam se bude řešit něco mnohem nudnějšího, ale o to důležitějšího: příjmy, výdaje, dluhy, snaha pracovat, doklady a realita. A to je přesně ten typ obsahu, který Adélin vesmír nemá rád. Protože soud není livestream. Soud nejde vypnout. Soud nejde zabanovat. A soud většinou nezajímá, že „lidi jsou zlí“.
Závěr: Když karma zaklepe, Adéla pustí reklamu na puding
Adéla Pulcová je fascinující hlavně tím, že i ve chvíli, kdy se kolem ní hroutí insolvence, veřejně řeší soud, dluhy a možná i budoucí exekuce, tak dělá, jako kdyby největší problém dne byl nedostatek pochopení od lidí na streamu a pomalý chat. Zatímco normální člověk by v takové situaci sháněl práci, doklady, řešil splátky a snažil se aspoň na chvíli vypadat jako dospělý jedinec schopný základního přežití ve společnosti, Adéla dál jede svůj klasický režim: výmluva, drama, živý přenos, výmluva číslo dvě a mezi tím reklamní jingle na puding.
A tak se český internet znovu usazuje s popcornem. Ne proto, že by někomu přál exekuce. Ale proto, že málokdo dokáže proměnit vlastní dluhy, soud a pracovní pohovory v tak absurdní seriál, kde se místo pokory zpívá reklama na puding a místo plánu do budoucna se čeká, kdo to tentokrát zaplatí.
Pro ty, co chtějí vidět tuhle bizarní mozaiku v plném rozlišení a s komentářem, který se s ničím nemaže, máme bonus. Vladěnka ve svém novém videu tuhle „občankovou odyseu“ a pracovní (ne)nasazení Adély rozebrala takovým způsobem, že i senior Láďa by u toho uznale pokýval hlavou.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: se svolením Red Face