před 23 dny, 29.10.2024 02:00 Tomáš Čáp Láska

Ona krásná, on nevěrný

Mají doma to, o čem ostatní muži častokrát jen sní. Přesto se uchýlí k něčemu tak nepochopitelnému, že ani sami netuší, proč se to stalo.

Ve článku „Svatba a dítě, milenka v bytě“ jsme vám s psychologem L. Jírovským zhodnotili, proč se muži nejčastěji dopouští nevěry poté, co se buď ožení, nebo rozmnoží. Z letité praxe Jírovského vyvstaly jasně vysvětlitelné důvody, na kterých měla žena ve většině případů trošičku svůj podíl viny. A z pohledu zvrácené logiky mužského pokolení jsme schopné uvažovat nad tím, že by to mohla být tak trochu i pravda. To, jestli to změníme, nikdy vědět dopředu nemůžeme, ale můžeme se o to aspoň pokusit.

Nevěry bez důvodu

Vedle toho ale existují i případy, kdy nezmůžeme nic. Kdy děláme všechno vlastně dobře, dokonce se i sami muži vysloví k tomu, že jsme nic nepokazily, a stejně se TO stane. Tohle jsou bohužel nevěry, které neovlivníme. Většinou plynou jen z mužské nespokojenosti se sebou samým, z problémů, které muž řeší sám v sobě, aniž by se svěřil, z toho, že se psychicky ocitá ve slepé uličce a neví, jak z ní ven. „Muži pod psychickým nátlakem mnohdy dělají věci, které si ani sami neumí vysvětlit. Toho, čeho se dopustili, litují, aniž by se o tom druhá polovička dozvěděla nebo ne. Sami se s tím častokrát nedokážou vyrovnat a tak jejich kroky vedou ke coachovi nebo do psychologické ordinace,“ říká L. Jírovský.

Začarovaný kruh

Procento případů, kdy dojde k nevěře, přestože je muž ve svém stávajícím vztahu i se svou partnerkou maximálně spokojený, není malé. Spouštěčem může být něco, co ho osobně degraduje i v očích partnerky. „Jedná se často o situace, kdy si dotyčný připadá, že jako muž selhal,“ doplňuje psycholog. Spouštěčem může být ztráta zaměstnání, pocit, že má partnerka navrch, finanční závislost na protějšku, nevydařené pokusy o jakékoli zvrácení této situace, ale třeba i šikana v zaměstnání, ztráta pozice mezi dlouholetými přáteli aj. „Odhalit, že se něco děje, je pro partnerku většinou složité. Tito muži se snaží vyvolávat doma pocit, že je vše v nejlepším pořádku, což jim přirozeně bere ještě více energie a psychicky je to zatěžuje,“ říká Jírovský. Oba partneři se tak dostávají do začarovaného kruhu, ze kterého často nenajdou cestu ven sami, ale musí začít spolupracovat s odborníkem.

Cesta nejmenšího odporu

Muži, kteří se dopouštějí nevěry ve vypjatých životních situacích, mají doma často soběstačné, úspěšné a pohledné protějšky. Než aby se ale ztrapňovali před někým, koho milují, vyberou si cestu nejmenšího odporu. Snaží se nahnat ego a ukojit svou duševní nerovnováhu u velmi slabého jedince. „Je časté, že si muži vyberou jako ventil ženu, která je o mnoho let mladší a co do inteligence nebo zkušeností, nedostatečně vybavená,“ říká L. Jírovský. Podle psychologa to nemusí nutně být ani žádná krasavice. Tedy samozřejmě – musí muže aspoň trošku přitahovat (i když po pár skleničkách muže přitahuje kolikrát i jiný muž). Stačí, když je aspoň trošku pohledná, i přestože mají doma ženu, která vypadá daleko lépe. „Hlavně, když k němu bude vzhlížet, nebude s ním řešit jeho problémy a svou naivitou ho svým způsobem pobaví, což jej oprostí od problematické reality,“ vysvětluje Jírovský. Tyto „vztahy“ bývají dlouhodobějšího charakteru, protože muži pomáhají se nepřímo vyrovnat s tíživou situací. Nejedná se tedy o žádné sexuální vzplanutí. „Je dokonce i dost případů, kdy nejde ani o vášeň a sex prostě přijde jen jako vyvrcholení známosti,“ říká Jírovský. Ale ani o city. „Pro muže je takový vztah jen o vyhovění si a vnitřní úlevě. Třetí článek je spíš jen využit v osobní prospěch muže,“ dodává.

Žádná chyba, žádné vyrovnání?

Z pohledu ženy je fakt, že si muž k nevěře vybere mladé, ne moc hezké naivní děvčátko, samozřejmě těžce uchopitelný. Vždyť z přirozenosti hledáme chybu i v nás, protože na nás ze všech magazínů a příruček křičí psychologické poučky o tom, že za partnerské problémy mohou vždy oba. Tím, kdo se z páru trápí víc, pakliže nevěra vyjde na povrch, je právě žena. Nejvíc její mysl zatěžuje fakt, že nemůže najít důvod, proč k takovému jednání jejího muže došlo a cítí se být v tomto ohledu bezmocná. „Každý, kdo udělá nějakou chybu, vždy potřebuje nalézt její příčinu, aby se s ní ztotožnil, sám v sobě si ji vyřešil a pak mohl přistoupit do fáze samotného vyrovnání se s negativní skutečností. Na jednom z těchto pilířů stojí celá psychologie. Pokud se ale důvod nenajde, proces vyrovnání je velmi složitý a má také velmi nejistý výsledek,“ říká L. Jírovský a doplňuje: „Je mnoho párů, které se přes takovou nevěru nedokážou přenést, i přestože dochází na terapii třeba i půl roku.“ Pak už nezbývá nic jiného, než si přát, abychom nebyly ty, kterých se tato problematika dotkne, nebo se to aspoň nikdy nedozvěděly, protože jak se říká: „co oči nevidí, …“