Adéla vydala nový haul a diváci si mohli „užít“ dalších třicet minut internetových bludů, během kterých se řeší údajná agorafobie, meruňkové kapsy, zdravý cukr z řepy, vaření rušící sousedy, tajemné papíry i legendární „Hrobžovy brambůrky,“ které si po tomhle vystoupení pravděpodobně zaslouží psychologickou pomoc. ShopaholicAdel totiž znovu dokázala, že stačí jeden obyčejný haul z obchodu a člověk má pocit, že nesleduje nákup potravin, ale sociální experiment, ve kterém logika dostala výpověď už někdy v první minutě videa.
„Jsem nová Adéla.“ Věta, která se vrací častěji než účtenky z Kauflandu
Adéla vstoupila do nového roku s energií člověka, který objevil motivační citáty na Facebooku a rozhodl se během jednoho rána kompletně restartovat vlastní osobnost. Ve videu z vlastní produkce slavnostně oznámila, že rok 2026 bude jiný, že na sobě začne makat, že se bude už opravdu snažit a že všechno bude konečně lepší. Ale realita se nám i tentokrát vyhla pořádným obloukem.
Největší kouzlo celé téhle „nové éry“ spočívá v tom, že u Adély trvá přibližně stejně dlouho jako akční nabídka pečiva v supermarketu. Jeden den přichází nová žena, nový mindset a nový začátek, druhý den se vrací stará známá kombinace výmluv, sladkostí, dramat a legendárních životních mouder, po kterých máte chuť zavolat bývalé učitelce občanky a za všechno se jí omluvit.
A právě v tom je celý ten fenomén fascinující. Adéla pokaždé působí, jako kdyby opravdu věřila, že mezi „starou Adélou“ a „novou Adélou“ existoval nějaký magický přepínač, který se aktivuje odbitím půlnoci, novým měsícem nebo nákupem další nepotřebné věci.
Jenže zatímco normální člověk začne na Nový rok třeba běhat nebo šetřit, Adéla zahájí nový život tím, že natočí další osmiminutový haul o meruňkových kapsách a moučkovém cukru.
Sociální úzkost podle ShopaholicAdel. Mezi lidi nemůže, ale haul v obchodě zvládne bez větších obtíží
Jedním z největších highlightů celého videa je tradiční disciplína s názvem „jak vysvětlit věci, které nedávají absolutně žádný smysl“.
Adéla totiž znovu vysvětluje svou údajnou agorafobii, respektive „agrofobii“, jak tomu sama láskyplně říká, přičemž působí dojmem člověka, který si diagnózu zjistil z TikTok komentářů a od té doby ji používá jako univerzální kartu na všechno, a to od nakupování až po existenci. Celá situace je o to zajímavější, že žena, která údajně nezvládá přítomnost lidí, pravidelně chodí na nákupy, natáčí vlogy, jezdí na výlety a označuje videa hashtagy typu „procházka“ nebo „v přírodě“. Takže člověk chvíli sedí, kouká do zdi a snaží se pochopit, jestli nesleduje úplně nový typ psychického onemocnění, které se aktivuje pouze ve chvíli, kdy je potřeba řešit něco nepříjemného, ale okamžitě mizí při nákupu sladkostí, natáčení haulů nebo hledání meruňkových kapes ve slevě.
„Cukr je zdravý, protože je z řepy.“ Věta, po které výživoví poradci kolektivně odešli do… důchodu
Pokud měl někdo pocit, že český internet už nemůže nabídnout nic absurdnějšího, tak jej Adéla znovu překvapila. Protože ve chvíli, kdy si myslíte, že jste slyšeli už úplně všechno, přijde ShopaholicAdel a během obyčejného haul videa pronese myšlenku, která zní, jako kdyby ji vymyslel člověk po třetím energetickém nápoji a dvou hodinách sledování motivačních reels.
Ve videu totiž zazní legendární úvaha, že cukr je vlastně zdravý, protože se vyrábí z řepy, kterou má ráda.
A právě v ten moment pravděpodobně několik výživových specialistů tiše zavřelo notebook, podívalo se z okna a začalo přemýšlet, jestli by nebylo jednodušší chovat alpaky někde v horách, daleko od civilizace, internetu a lidí, kteří dokážou během jedné minuty přepsat základní principy výživy.
Protože podle téhle logiky jsme už jen krok od toho, aby někdo začal tvrdit, že hranolky jsou salát, protože vznikly z brambor, a že koblihy jsou vlastně fitness jídlo, jelikož obsahují vejce a mléko.
Nejkrásnější na celé situaci navíc je, s jakou samozřejmostí to Adéla pronese. Žádná ironie. Žádný vtip. Absolutní sebevědomí člověka, který právě odhalil tajemství dlouhověkosti a očekává Nobelovu cenu za přínos moderní dietologii.
Vaření ruší sousedy. Ano, opravdu jsme se dostali až sem
Další silný moment přichází ve chvíli, kdy Adéla vysvětluje, proč doma vlastně skoro nevaří… Protože by tím rušila sousedy.
Ano. Vaření. Ruší. Sousedy. Protože normální lidé si pod rušením sousedů představí vrtání v neděli před svítáním, techno ve tři ráno nebo dítě trénující flétnu už šestým rokem pořád stejně špatně. Ne palačinky. Ne sporák. Ne hrnec s vodou.
Jenže podle Adéliny logiky se z obyčejného vaření stává téměř forma domácího terorismu, při kterém se celý panelák třese hrůzou, protože někdo o patro níž zapnul plotýnku. Člověk si úplně představí zoufalé sousedy, kteří klepou na topení a hystericky šeptají: „Bože ne… ona zase smaží.“
Vedle legendárních hlášek o alergii na čokoládu nebo piškotech bez cukru, protože jsou rozmixované, jde o další perlu, která si zaslouží vlastní místo v muzeu internetového bizáru. Prostě čisté přesvědčení, že vaření je hlučná aktivita téměř na úrovni bourání příček v paneláku. A vy si najednou začnete zpětně skládat celý ten jídelníček plný instantních polévek, hotovek a věcí, které stačí zalít horkou vodou. Protože samozřejmě. Instantní nudle sousedy neruší. Ty jen tiše ničí člověka zevnitř.
Celá republika teď navíc žije s novým druhem úzkosti. Když si večer dělá vajíčka nebo smaží řízek, někde vzadu v hlavě se ozývá malý hlas: „Co když právě psychicky devastuju celý vchod?“
Hrobžovy brambůrky přežily všechno. Jen ne ShopaholicAdel
Jestli měl někdo pocit, že vrchol absurdity přišel už dávno, hluboce se mýlil. Protože pak přišly ony. Legendární Hrobžovy strážnické brambůrky. Moment, který měl pravděpodobně působit jako obyčejná ukázka chipsů z nákupu, se během několika vteřin proměnil ve vystoupení, po kterém si polovina internetu musela jít opláchnout obličej studenou vodou a druhá polovina začala googlit, jestli se dá dobrovolně zapomenout mateřský jazyk. Adéla totiž začala dramaticky předčítat slogan z obalu s energií dítěte na školní besídce, které právě dostalo hlavní roli v reklamě na Moravu.
„Nejsme čipsy, jsme brambůrky z Moravy,“ zaznělo tak slavnostně, až jste čekali, že se někde ve Strážnici otevře obloha a z reproduktorů začne hrát cimbálovka. Normální člověk by prostě ukázal brambůrky a pokračoval dál, Adéla dokázala během několika sekund vytvořit atmosféru, která připomínala kombinaci teleshoppingu, školního vystoupení a lehké psychické krize po energetickém nápoji… Nic nespojí český národ víc než žena, která dramaticky recituje slogan z pytlíku chipsů, zatímco koutkem oka kontroluje partnera, jestli je na ni pyšný jako rodič na besídce v kulturním domě.
A upřímně? V tu chvíli bylo úplně jedno, co v tom pytlíku vlastně je. Protože celé Česko už si stejně pamatovalo jen jedinou věc. „Nejsme čipsy. Jsme brambůrky z Moravy.“ Hrobžovy brambůrky si takhle intenzivní reklamní kampaň pravděpodobně nikdy neobjednaly.
Ládíček, tajné papíry na lednici a domácnost připomínající sociální experiment
Další kapitolou celého videa je samozřejmě vztah se seniorem Láďou, kterému Adéla něžně říká „Ládíček“, ačkoliv o něm během několika minut zvládne prozradit více detailů než průměrná manželka během emotivního rozvodu po třiceti letech manželství.
Jednou je zachránce. Jednou tyran. Jednou úžasný chlap, který jí pomohl ze dna. Podruhé muž, který jí zakazuje koupit papriku za 59 korun a tajně přihazuje instantní polévky a hranolky do košíku. Celý jejich vztah vypadá jako velmi zvláštní kombinace romantiky, finanční tísně a výměnného obchodu ve stylu: „Ty budeš natáčet haulíky a já ti dovolím u mě bydlet.“
V jednu chvíli Adéla mluví o Láďovi skoro jako o princi na bílém koni, který ji zachránil z ulice. O dvě minuty později už z něj dělá člověka, který má doma bordel, rozhazuje skořápky od oříšků po bytě, maže si intimní partie imazolem a pravděpodobně vlastní větší sbírku instantních polévek než menší večerka.
Do toho tady máme legendární papíry na lednici, které Adéla odmítá ukázat s energií člověka, který doma skladuje státní tajemství, plán útoku mimozemšťanů nebo minimálně důkazy o tom, kdo doopravdy postavil pyramidy. Přitom tam s největší pravděpodobností visí účtenka z Kauflandu, telefon na instalatéra a možná leták na levnější kuřecí stehýnka.
Jenže právě způsob, jakým ty papíry dramaticky chrání, vytváří atmosféru, že po otevření lednice byste místo magnetky našli vstup do Oblasti 51.
Celá tahle domácnost navíc působí jako velmi specifický mix důchodcovského bytu, skladu sladkostí a místa, kde robotický vysavač bojuje o přežití každý den svého plastového života. V jedné části videa Adéla řeší bordel na stole. O chvíli později ukazuje sladkou a slanou „skříňku“, která vypadá jako muzeum trvanlivých potravin a cukru z let 2004 až 2026. A někde mezi tím vším pobíhá Láďa, který podle Adéliných slov tajně ujídá oříšky, hází skořápky po zemi.
Největší fascinace celé té domácnosti ale spočívá v tom, že čím víc detailů Adéla prozradí, tím méně chápete, jak tam vlastně kdokoliv dokáže fungovat déle než dva dny bez lehkého psychického otřesu. A možná právě proto to celé působí tak hypnoticky. Protože zatímco normální lidé si doma schovávají rodinné problémy za zavřené dveře, tady se všechno odehrává veřejně mezi meruňkovými kapsami, moučkovým cukrem a Hrobžovými brambůrkami z Moravy.
Závěr:
Zatímco jiní influenceři prodávají dokonalý život, luxus a motivační řeči o úspěchu, ShopaholicAdel dál nabízí něco mnohem silnějšího: nepředvídatelnost. Protože nikdy nevíte, jestli se v dalším videu dozvíte novou diagnózu, další alergii, ekonomickou analýzu ceny paprik, důvod proč palačinky ohrožují sousedské vztahy nebo dramatické čtení obalu od Hrobžových brambůrek, které si po tomhle výkonu zaslouží vlastní pamětní desku.
Jedno je ale jisté. Český internet už dávno nesleduje obyčejný haul z obchodu. Sleduje nekonečný seriál, ve kterém logika pravidelně dostává facku mokrým rohlíkem a zdravý rozum odchází středem pryč.
A pokud máte pocit, že jsme něco přehnali, klid. Celé tohle bizarní představení, včetně všech legendárních hlášek, cukru z řepy, Hrobžových brambůrek, meruňkových kapes i „Ládíčka“, najdete velmi detailně rozebrané ve videu u Vladěnky.
Foto: se svolením Red Face