Příběh nám do redakce zaslala Alice.
Nevím, co mám dělat
Můj manžel se jmenuje Pavel a nejraději bych byla, kdybych ho za manžela nemusela označit. Stydím se za něj, nemá svůj názor, vždy se nechá zpracovat od svého bratra, který je vypočítavý jako nikdo. Prozatím jsem se s víc zákeřným chlapem nesetkala. Jedinou mojí radostí jsou děti. Snažím se jím předat jen to nejlepší, občas se však sama sebe ptám, zda je to vůbec možné, když vidí, jaký vztah spolu s Pavlem máme.
Erotika vyprchala bůhví kam
Nemohu se doma nikomu svěřit, kamarádky nemám žádné a moje matka o takových avantýrách nechce ani slyšet. Tohle vše v sobě tutlám už strašně dlouho. Nejlépe se však cítím se svým milencem Danielem, je to moje zlatíčko. Krásně se spolu pomilujeme v útulném hotýlku za Prahou, zajdeme na večeři a povídáme si. Jedině tyto chvíle stojí za to! S Pavlem jsem nespala celých 5 let, i když on stále doráží a škemrá. Kupujeme mi dárky na svátek, k narozeninám nebo k Valentýnovi a beznadějně věří, že se vše dá do pořádku. Pavel je hodný chlap, ale úplně mně odpuzuje to, že nemá svůj názor a že se chová jako budižkničemu. Jeho rodina za ním samozřejmě stojí a mně označují za tu, která všechno krásné zničila.
Nevím, co bude dál
Je mi 30 , počkám až děti vyrostou a s Pavlem se snad budu moci rozvést, chci začít podnikat a také začít žít nový život, a to nejlépe po boku Daniela. Kéž by se rozvedl a bydlel se mnou a dětmi. Nevím, jak se to bude vyvíjet, ale ze všeho nejvíc si přeji ukončit tu estrádu, která je naprosto k ničemu a všechny vyčerpává.
Co byste poradili Alici vy?
Text: Lenka Zelnitiusová