Padělek jako fenomén – přistupovat k němu lze po stránce morální, psychologické i ekonomické. Padělky samy o sobě lze též rozdělit do několika kategorií, od vulgárních, na první pohled patrných až po sofistikované a velice nebezpečné, neboť se těžko rozpoznají od originálu.
Teoretička módy a autorka několika knih o módě Jana Máchalová poukázala, že padělání v „novodobé“ historii, tedy od časů, kdy návrháři začali své výtvory podepisovat, má své kořeny v 19. století. Příběh začíná v období, kdy Louis Vuitton, založil své impérium a začal vyrábět kvalitní zboží, které bylo třeba si nechat patentovat, neboť se začali objevovat první výraznější pokusy o napodobování. Vuitton, jenž sám sebe nazýval specialistou na „balení módy“, si dával hodně záležet na správném a rozpoznatelném obalu pro zavazadla, na která se tehdy specializoval především. Masové kopírování světoznámých značek ovšem propuklo ve velkém až po druhé světové válce. Aby se tomu zabránilo, návrháři prodávali speciálně označené verze, které ale byly dražší než originál.
„Můžeme zkoumat padělek, prověřovat ho, ale nejdůležitější je důvěra v prodejce, musí se vynořit z anonymity. Získat respekt u kupujících, přesvědčit je pádnými argumenty. Cena, místo prodeje, materiál, obal, hlavní kritéria při zkoumání padělků mají rozhodně řadu podbodů. Hospodářská krize vedla řadu výrobců k tomu, aby své výrobky prodávali za téměř nulovou cenu, což mnohdy odběratele zarazí, ale standart nízkých slev se týká pouze opravdu luxusních značek. Jedinou racionální a silnou obranou je ona důvěra v prodejce a výchova zákazníka. Padělkem si snižujeme své sebevědomí, ne naopak. Snaha pomocí „fejku“ se zařadit, splynout s mnohdy zdánlivou elitou, vyšvihnout se do lepší kategorie pomocí švindlu, vypovídá o naší nedostatečné kreativitě, ztrátě osobnosti a individuálnosti,“ říká Jana Máchalová, autorka odborných knih o módě a umění.
Moderní historie „fejků“
V 60. letech se roztrhl pytel s novými značkami, a tak se dalo vše nakoupit velice lacině. Nastala doba modernismu a předznamenala zásadní proměnu ve světě módy. Zvykem bylo nakupovat co nejčastěji, a tak se zavedl nový pojem „móda na víkend“. V dalším desetiletí se chování nakupujících opět radikálně změnilo. S dobou postmodernismu zmizela touha po značkách, společnost se radikalizovala, a tak se radikalizovala i móda. Honička za novými kousky začala být pokládána za povrchní a rozptylující.
80. léta bývají označována jako „dekáda zlomu“, rozdíl mezi uměním a kýčem se smazává a v západní společnosti propuká honba za značkami pod heslem „kdo má víc – vyhrává“. Teprve koncem let devadesátých, s obdobím globalizace, kdy se výroba postupně přesouvá do méně rozvinutých zemí, významné procento světových značek musí řešit problém masové výroby padělků. Je příznačné, že čínská společnost, kterou pokládáme za šiřitele padělků všech druhů, v současnosti podle průzkumu generace žen mezi 18 a 38 let o padělky nestojí. Pokud si to může dovolit, volí originál, má pro ni jistou auru. V dnešní době již můžeme rozlišovat mezi několika druhy padělků: může se jednat o fake špičkový neboli zcela bezchybně provedený a fake vulgární, ve kterém se klidně může objevit i chyba v logu. Dle jedné z nejnovějších studií EU padělek není pro výrobce nebezpečný, neboť pomáhá šířit povědomí o značce. Ekonomická krize nás posunula ke „střízlivění“ v nakupování: zkrátka méně v dnešní pohnuté době znamená více. Sází se na kvalitu, poctivé řemeslo, šetrnost k životnímu prostředí.
Jak poznat módní padělek?
Především si musíme dát pozor na takové detaily, jako je zip, podšívka, obal. Když nakupujeme přes internet, nezapomeňme dbát na speciální ochranné značky, kterými by výrobek měl být opatřen. Dalším důležitým faktorem je skutečnost, že velké známé značky zřídkakdy poskytují slevy převyšující 30%, přitom Louis Vuitton neposkytuje slevy vůbec žádné.