Account, denim a smart. Svět s novými názvy

Začalo to nenápadně asi před deseti lety. Do češtiny se začala vkrádat slova, jejichž význam jsem jen vzdáleně tušila. A jedno jsem úplně nerozšifrovala dosud. Vždycky mě nečekaně bodne ze zálohy. To slovo se je account. Půvabně také v ženském rodě accountKA. Báječné p

Začalo to nenápadně asi před deseti lety. Do češtiny se začala vkrádat slova, jejichž význam jsem jen vzdáleně tušila. A jedno jsem úplně nerozšifrovala dosud. Vždycky mě nečekaně bodne ze zálohy. To slovo se je account. Půvabně také v ženském rodě accountKA. Báječné povolání, které má asi třetina mých známých. Na rozdíl od jiných anglických slůvek jako event, brainstorming, feedbag nebo „očekovat“ něco, význam povolání account je mi už asi navždy ztracen.

Jistější jsem si v módním slovníku, protože na stránkách časopisů jsou obvykle i obrázky. Redaktoři užívají nová slova pro věci, které dávno znám. Džíny ale už nejsou džíny, ale denim. Baloňák, ve kterém jsem chodila za Husáka na základní školu, není baloňák, ale trenčkot. Kombinéza je overal. A poslední úlovek: bunda (aspoň to tak vypadalo) není bunda, ale parka. Říkáme věcem jinak a myslíme si, že svět bude jiný? Hezčí? Víc „sexy“? Filozofie a sémiotika by nám možná daly za pravdu. A tak se zákazníci či jinde pacienti už nejmenují zákazníci a pacienti, ale klienti. Důchodci už nejsou důchodci, ale senioři. Ani bohnická léčebna už není léčebna, ale nemocnice, lidé se tam tudíž mnohem méně bojí nechat zavřít.

Štvou mě i letité zvyky říkat něco jinak. Nezlomila je ani revoluce ani 21. století. Například „odešel“ místo „umřel“. „Už je to patnáct let, co děda odešel.“ A ještě se nevrátil, chce se mi dodat. Spoustě situací rozumím. Nezatracuji ohleduplnost, slušnost a cit. Otevřená pravda není vždycky vítězství. Někdy je ale fajn nazývat věci pravými jmény, abychom pod nánosem eufemismů neztratily svůj názor, své emoce, vlastní duši. A neměli pocit, že svět je vůbec absolutně skvělé bezchybné místo. Ať budeme žonglovat s pravdou, jak chceme, nemoc bude vždycky nemoc, smrt bude smrt, stejně jako láska láskou. A lidi s psychickými problémy budou pořád jezdit do Bohnic. Může se lehce stát, že kvůli zkreslenému nazývání skutečnosti vás vaši příbuzní nakonec nenechají ani umřít, prostě jen odejdete. Na cestu si kupte novou parku, skvěle ladí s denimem! Text: Ivana Králová