Mužský pohled: Jak přistupují k lásce rozvedení?

Jste spolu hromadu let a pak najednou přijde konec. Někdy se zvládneme rozejít v dobrém, jindy tomu všemu předchází bouřlivé emoce, slzy střídá zklamání a pak se najednou v našich srdcích rozhostí plíživá samota. Jak se na lásku dívají ti, co musejí dát srdce všanc zase znovu, protože to prostě v manželství nedopadlo? Možná budete více než překvapená.

 

Petr: Žena mi utekla a děti mi nechala na krku

„Zničehonic mi řekla, že se zamilovala, že její nová láska nechce vychovávat děti a tak mi je prostě nechá na starost. Nevěřil jsem si svým očím a myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci. Bohužel. Za pár dní se po ní země slehla a pak mi přišla z Itálie žádost o rozvod. Já tu ženskou miloval snad celým svým já a ona nám udělala tohle. Lásku hned na to překryla nenávist. Ženské už nechci ani vidět, holky vychovám s občasnou výpomoci své sestry a máti. Na další zradu už prostě nemám a tak se jí preventivně vyhnu,“ svěřuje se smutně, leč odhodlaně bankéř.

 

Patrik: Kvůli jiné ženě jsem se rozvedl a je to snad ještě lepší.

„Je pořádně nefér, odejít od své ženy za jinou, avšak já jsem si nemohl pomoci. Tereza mi zkrátka byla vším, splňovala všechno, co jsem na ženách obdivoval a já jsem si  z ní prostě sedl na zadek. Od Heleny jsou odešel a úplně jedno mi to pochopitelně nebylo, ale na druhou stranu jsem si nemohl nechat frknout před nosem nově objevenou slečnu dokonalou. Heleno, ještě jednou promiň, ale volání srdce jsem prostě poslechnout musel,“ kaje se za své pochybení, leč pocit štěstí, ajťák.

 

Jarek: Není to žádná legrace

„Je mi čtyřicet a dvakrát se zamilovat mi prostě už nejde. Mám obavu, abych nenaletěl, protože dnešní ženy jsou zkrátka a dobře potvory. Když jim ukážete, že jste citliví, tak s vámi vyorají klidně první brázdu. A já jsem přesně ten blbec, se kterým jim to jde jedna dvě.“

 

Karel: Usnul jsem na vavřínech

„Na krku mám skoro pět křížků a kde mám prosím, pěkně najít nějakou rozumně smýšlející ženskou, která ví, co život obnáší. Sám už jsem pohodlný se někomu dvořit, a vlastně to už snad ani neumím.“