Není hádek, není drama, ale taky žádné jiskření. Vztah funguje na oko, ale něco v něm schází. Místo radosti nastoupila rutina a pocit, že jste spolu spíš ze zvyku než z lásky. Jak poznat, že už nejde o živý vztah, ale jen o přežívání vedle sebe?
Ticho, které bolí víc než slova
Na první pohled se neděje nic špatného. Nikdo nekřičí, nerozbíjí talíře, neodchází ze dveří s bouchnutím. Ale právě v tom tichu se skrývá největší bolest. Mlčení, ve kterém už není klid, ale vzdálenost. Úsměvy jen ze slušnosti. Věty, které už nikoho nezajímají. Život vedle sebe, ne spolu.
Když city usnou
Doteky mizí. Ty obyčejné, které kdysi byly samozřejmostí. Letmé pohlazení, obejmutí, polibek na tvář. Tělo už nehledá tělo. Vášně se nedostává, ale chybí i něha. A to není otázka věku. To je signál, že něco důležitého usnulo.
Priorita, která ztratila místo
Na začátku byl partner středem vesmíru. Dnes je možná až za seznamem úkolů, mezi mytím nádobí a pracovním mailem. A co je horší, často si to ani neuvědomujeme. Prostě to tak nějak plynulo, tiše a nenápadně. Ale právě to ticho je důležité slyšet.
Co vlastně ještě cítíš?
Zkus si odpovědět na několik otázek:
- Těšíš se na něj, když ho máš po delší době uvidět?
- Cítíš touhu ho obejmout, být s ním blízko?
- Chceš s ním sdílet radostné i těžké chvíle?
Pokud tvé odpovědi znějí spíš „už ani nevím“, možná žiješ ve vztahu, který tě nenaplňuje. Není špatný. Ale není ani dobrý. A ty máš právo chtít víc než jen funkční každodennost.
Jiskra se dá zažehnout. Ale musíš ji chtít
Někdy stačí málo. Výlet bez dětí. Nový rituál. Upřímný rozhovor, ve kterém přiznáš, že něco chybí. Láska se dá probudit, pokud oba chtějí. Ale pokud necítíš ani touhu začít, pak si polož tu nejdůležitější otázku: proč zůstáváš?
Láska není vždy o ohňostrojích. Ale měla by být o pocitu, že tě druhý vidí. Vztah bez jiskry může být klidný, ale i prázdný. A ty si zasloužíš víc než jen roli komparzistky v příběhu, který ti už nedává smysl.
Zdroj foto: Pixabay