před 10 lety, 26.01.2015 00:00 Tomáš Čáp Novinky

Krize v práci = krize v lásce? Překonejte ji!

Jistě znáte ten pocit, že chcete se vším praštit. Se vším. Cítíte se vyhořelí. Nestíháte, nic se vám v práci nedaří (nebo aspoň máte ten pocit), počítač hází černou smrt nebo se přinejmenším hroutí software, všichni kolegové (nebo jen někteří, ale to je v tu chv

Jistě znáte ten pocit, že chcete se vším praštit. Se vším. Cítíte se vyhořelí. Nestíháte, nic se vám v práci nedaří (nebo aspoň máte ten pocit), počítač hází černou smrt nebo se přinejmenším hroutí software, všichni kolegové (nebo jen někteří, ale to je v tu chvíli úplně jedno) vám hážou klacky pod nohy. Do toho vám je mizerně, protože na vás leze chřipka a navíc se na vás doma naštve partner a děti zlobí o sto šest, takže ani přístav domácí naděje vás z hlubokých vod počínající frustrace nevytáhne. Panika tiká. Co teď? Změnit práci? Partnera? Životní styl? Nebo snad odjet na půl roku do amazonského pralesa a tam se oddat meditaci kokou s místními šamany?

Zachovejte chladnou hlavu, vyčistěte svou mysl.

Neházejte všechno za hlavu. Neriskujte. Svět se totiž nehroutí a většinou není taková krize, aby se hned pálily mosty. Doma se věci vyčistí, Paralen pomůže s chřipkou, děti se k vám přitulí a je po zlobení. Počítač vyměníte nebo upgradujete patřičný nefunkční software, s kolegy zajdete na pivo a věci si přátelsky vyjasníte, se šéfem si lidsky promluvíte (případně ho přizvete na to pivo :-D) a ztracená energie do práce je zpět. Poněvadž pokud vás za normálních okolností práce baví, rozhodně nepodléhejte krátkodobé trudomyslnosti dané přechodnou situací. Radost z vynaloženého úsilí do neustálého osobního růstu (ať už jde o kontinuální vzdělávání, poznávání nových technologií nebo třeba zlepšování zručnosti) a láska k práci, ať to může znít sebeabsurdněji, jsou totiž něčím, co nás vede životem stejně jako třeba rodina. A stejně tak jako životní partner, se také (sebe) motivující práce těžko hledá. Překonávejme tedy vnitřní krize a nastartovávejme neustále vlastní motory tak, aby naše práce byla i naším vnitřním uspokojením. Nikdo jiný to za nás neudělá. Jen my sami musíme chtít. Musíme být vnitřně motivovaní k tomu, co děláme. Tomu žádný vzdělávací seminář nepomůže. A je jedno, jestli jste majitelem výrobní fabriky, kuchařem, jeřábníkem nebo třeba vývojářem.

Buďte fér. Buďte profi.

A pokud vaše vlastní vnitřní touha a motivace opravdu odezní nadobro, a vaše osobní krize přece jen již není řešitelná, prostě odejděte s čistým štítem. Dokončete poctivě a pečlivě vše, co jste slíbili, předejte to nejlepší, jen tak po vás zůstane stopa. Čistá, jasná a zapamatovatelná. Nešpiňte se rozvody plnými naschválů a agrese, nenechte se semlít. Charakter se pozná podle toho, jak se zachová. Buďte vždy fér, buďte prostě profíci. PS: Ani Amazonie není dobrým řešením. Kromě onoho rádoby nového smyslu života byste si totiž mohli domů také nevědomky propašovat i nějaký ten suvenýr v podobě neviditelného infektu či zvířátka. A věřte mi, v Čechách je jen jedna Klinika tropické medicíny, o jejíž kvalitě by jeden ve středoevropských poměrech pochyboval.