Zajímavé je, že muži se k tomu tématu vyjadřovali ochotněji a byla vidět i jistá známka zájmu. Ovšem všichni nakonec tvrdili svorně totéž: nezkusili a nechtějí se o to ani pokoušet. Ženy nebyly vůbec sdílné, vlastně jsem byla zahrnutá několika „hmm“ a „nooo“ a tak jsem se nic moc nedozvěděla. Pravděpodobně, díky představám získaným z hollywoodských produkcí či porno filmů, nikdo se na podobné „pikantérie“ v běžném životě necítí
a sdělování představ a sexuálních tužeb se zdá zbytečné. V hlavní roli tu vystupují: předsudky a stud, dále pak: obava, aby se vám ten druhý nevysmál nebo získal dojem, že jste zvrhlík.
Proč ne?
Já jsem stydlivá, ale zvědavost je někdy silnější. A tak si říkám: proč to nezkusit? Můžu předpokládat, že můj partner bude zrovna mezi těmi 85 procenty (je to dost vysoké číslo, co si budeme povídat), že ví, že zvrhlá nejsem a pokud se bude smát… tak se přidám. Navíc po telefonu jsou lidé často odvážnější a sdílnější – proč toho nevyužit? Fajn, mám zábrany (jsou tak přirozené), a také vím, že muži jsou vizuální tvorové. Chtějí víc, než jen slova … rozhodla jsem pro video-hovor, jakožto snadnější cestu. Za cíl jsem si pochopitelně vybrala svého manžela, se kterým jsem ovšem byla „rozešlá“ a připadalo mi to jako dobrý nápad. Nic jsem neriskovala: rozejít se se mnou už nemohl a mohlo mi být i jedno, jestli mu to bude připadat zvrhlé nebo ne. Detaily celé akce z pochopitelných důvodů vynechám, nicméně manžela jsem neodradila, naopak. Příště (pokud ještě nějaké příště bude) zkusím čistě verbální sex, který, jako kterákoli jiná verbální dovednost, se přece dá praxí a cvikem zlepšit.
Jak na to?
Ovšem zpět k mému pokusu. Základním problémem sexu po telefonu je: jak začít. Brala jsem to tak,
že k „tomu“ ve finále nemusí, ale může dojít. Věděla jsem, že si předem nesmím připravovat žádné věty. Nechala jsem konverzaci plynout a pak jsem začala testovat, jestli je můj partner na sex po telefonu vůbec naladěný. On byl (také zřejmě neměl co ztratit), takže nakonec, vše šlo jako po másle.
Přiznávám, že úspěch byl zřejmě založený na mém osobním kouzlu, protože rady, které jsem si původně vyhledala na webu, mě nijak nepomohly. Například jsem zjistila, že bych měla naladit nejdřív sebe: tlumená světla, sexy obleček, romantická hudba v pozadí a sklenka vína (nikoliv láhev, opilecké blábolení nikoho nerozvášní), by měly navodit správnou atmosféru. Hm, dejme tomu. O sexuálním video hovoru nic moc nepsali, a tak jsem se jen dočetla, jak je mužská sexualita založena na vizuálnu, z čehož plyne poučka: musíte mu erotický výjev vykreslit do největších detailů. Dobře, to ještě zní celkem logicky (v mém konkrétním případě, rada naprosto k ničemu). Dále: popisujte oblečení, své tělo, co s ním právě provádíte, kde jste. Ptejte se: co by rád věděl, kde všude se máte dotýkat, čím a jakým způsobem. Tady se mi erotika pomalu vytrácí a začínám mít dojem, že sklouzáváme do křížového výslechu.
Další verbální pomůcka: můžete použít hru na „kdyby“ (kdyby jste teď byli spolu, tak…). Tohle mi připadá jako konec celé akce, protože: kdyby jste byli spolu, tak si nevolaté, v horším případě, se budete dohadovat o tom, kde byste chtěli spolu být (na pláži, v lese, v autě… každý má v hlavě jinou lokaci pro nejžhavější sex). A prý si dávejte pozor na vyjadřování: pokud nechcete, aby váš sex po telefonu vyzněl jako béčkové porno bez vkusu, používejte stejný jazyk, kterým mluvíte každý den. Zajímavé je, že autoři článků o SEXU po telefonu nepřipouští, že normální lidé mohou ve své ložnici, tedy při sexu, vůbec hovořit a už vůbec ne „pornograficky“. Tak jako tak,
i kdyby jen jednou, zkuste si užít svou one woman show a nebojte se risknout záchvat smíchu. Stojí to za to, smích je přece taky sexy.
Text: Aleksandra Bartošová