Do školky už nepůjdu!

Tisíckrát může vaše dítě tvrdit, že se do školky těší, přesto mu bude při prvním vstupu do třídy bít srdíčko až v krku. Je to přece jeho první samostatné vykročení do opravdového života. Ale co když do školky nechce? Pokud dítě nástup do školky nese těžce, dok

Tisíckrát může vaše dítě tvrdit, že se do školky těší, přesto mu bude při prvním vstupu do třídy bít srdíčko až v krku. Je to přece jeho první samostatné vykročení do opravdového života. Ale co když do školky nechce?

Pokud dítě nástup do školky nese těžce, dokážou to rodiče většinou pochopit. Změna prostředí, ranní stres, často poprvé v životě v cizím prostředí, kde kolem sebe nemá své lidičky – rodiče či prarodiče. Už proto začíná chození do školky zpravidla takzvanou zvykačkou. Kratšími pobyty nejprve s někým z rodičů, později už bez nich. Většina kluků a holčiček se během několika dní či týdnů se situací srovná. Čím déle však bude mít váš potomek pocit, že může situaci sám kontrolovat, tím déle mu bude navykání trvat. Jsou to situace, kdy si dítě vytrucuje, že dnes do školky nepůjde. Pak bychom se neměli divit, pokud bude stejnou zbraň – scény a trucování – používat v budoucnu i v jiných situacích. Vždyť přece jeho taktika byla tak úspěšná.

Patero pro klidné odchody do školky

1. Neslibujte svému potomkovi, že školské zařízení je dětské eldorádo a paní učitelky andělé, kteří mu splní každé přání. Ovšem ani ho školkou nestrašte. 2. Na změnu prostředí, ranní stres a hodiny bez nejbližších své dítě postupně zvykejte. 3. Z vašeho jednání musí být vždy zřejmé, že běh dění neurčuje malý předškoláček, ale vy. Jinak budete mít z miláčka za čas náročného domácího tyrana. 4. Zpytujte svědomí: panuje u vás doma poklidná atmosféra? 5. Nabývají-li ranní jednání vašeho potomka až sebezničující podoby – úporné bolesti hlavy, zvracení, dlouhodobé nechutenství – je namístě asistence dětského lékaře, psychologa či psychiatra. Nebojte se, v jejich ordinaci nebudete se svým trápením sami. (mk) Foto: www.pixmac.cz