Příběhy ze života

Long story jedné vysokoškolačky


Dominika žije v Praze a studuje dějiny umění. Zbožňuje módu, ráda cestuje a občas jí životní cestu zkříží nepravděpodobné události, které by jí i Bridget Jones záviděla.

Řadím se prý do kategorie “Ta normální holka,” či “holka od vedle.” Šedá myš jsem nikdy nebyla, ale modelína taky ne. Takže to vlastně sedí. S kluky jsem od mala hrála za domem fotbal a nejraději šplhala po stromech. Možná to bylo tím, že jsem se nechala ostříhat na ježka nebo mým dědou, který měl jen samé vnučky. Každopádně s druhým pohlavím jsem si rozuměla více než s holčičkami.

Vydrželo mi to přesně do té doby, než přišel čas puberty a já začala zjišťovat, že mi jako první ve třídě narostly prsa. Do toho musím, jako bonus, protrpět menstruaci. Už žádné nevinné hry na policajty a zloděje, už žádná upnutá trička bez podprsenky.

V tomto období jsem si začala uvědomovat, že to tak snadný s kluky už nikdy nebude. Přestali mi říkat Dominiko, ale příjmením. Už jsem nesměla chodit hrát fotbal a dvoření probíhalo kopnutím či štípnutím
do určitých tělesných partií. Prostě láska až za hrob.

Roční období se rychle střídalo a já na pomezí deváté třídy měla stále vlasy po uši a začalo se mi projevovat akné. V té době jsem ani nechtěla chodit ven, přišla si děsně ošklivá a záviděla spolužačkám jejich růžově nablýskané tvářičky.

A v té době, jak to tak bývá, přišla první láska. Já to věděla hned, on si něčeho všiml až po půl roce.
Z kamarádství vzešly tři roky prvního vztahu. Všechno bylo kouzelné, nové. Byli jsme takový ten dokonalý pár, kterému předpovídali svatbu a kupu dětí. A pak to jeden den skončilo. Ester a Josefině by se určitě líbil úryvek
z jeho dlouhého monologu na fotbalovém hřišti. “Víš, musíš si taky trochu užít něco jiného. Nemůžeme být jen spolu. To nejde, to po tobě nemůžu  přece chtít.” Tlesk, tlesk, tlesk. V mé hlavě byly samé pozitivní myšlenky. Například: “Zemři ty chcípáku.”

 

První láska, první rozchod. Znáte to, prošel si tím každý. Srdíčko bolí, dušička si zoufá. Kapesníčky versus řasenka 30:0. Jako bonus teskné písničky, které se pouštějí pořád dokola. Jenže čas je nejlepším ranhojičem
a pomalu spravuje všechny napáchané škody. I já se oklepala a začala zjišťovat, že mi ušlo tolik věcí. Byla jsem přeci na střední a nic si neužila! Takže přišly další milostné eskapády, první alkoholové dýchánky a následné první kocoviny. O tom však příště!