První vysvědčení až ve čtrnácti letech
Všeobecný školní řád zavádějící povinnou školní docházku vešel na pokyn císařovny Marie Terezie v platnost
6. prosince 1774. Ke stejnému datu se váže i zavedení vysvědčení, jimiž učitelé hodnotili své žáky. Avšak nenechte se mýlit, vysvědčení dostávali žáci na konci školní docházky ve 14 letech. Na přelomu 19. a 20. století se rozdávaly tři různé druhy. Pokud žák dosáhl potřebného věku i dostatečných znalostí z náboženství, jazyka a počtů, získal vysvědčení propouštěcí. Pokud mu nutné dovednosti chyběly a neměl výhled na zlepšení, dostal vysvědčení na odchodnou. Frekventační pak dostali ti žáci, kteří přecházeli z obecné školy na střední. Aby měli rodiče dostatečný přehled o průběhu studií, byly děti hodnoceny prostřednictvím školních zpráv, jejichž přečtení museli rodiče stvrdit podpisem.
Od jedničky k desítce
Od roku 1805 byli žáci hodnoceni podle docházky, a to na stupnici velmi pilná, pilná a řídká, prospěchu na škále velmi dobrý, dobrý, prostřední a slabý a chování v rozmezí velmi dobré, dobré, prostřední a školnímu řádu nepřiměřené. Vysvědčení a školní zprávy měly různé podoby, často byly zdobné a doplněné o nejrůznější motivy. Trochu rozdílné poměry vládly na gymnáziích, kde byli studenti do 19. století hodnoceni dokonce na osmistupňové škále. Až v roce 1905 byly předepsány jednotné známky i forma. Systém hodnocení se změnil v době Protektorátu, kdy byli žáci hodnoceni na šestistupňové škále a pouze jeden student ze třídy mohl dosáhnout vyznamenání. O významnější změně klasifikace se pak přemýšlelo až v 60. letech 20. století, kdy se uvažovalo buď o zvedení desetistupňové škály nebo slovního hodnocení. Vzhledem ke zvratům ve státních poměrech ale tento návrh vyšuměl. V 90. letech se strhla nová diskuse, ale k úpravě zákona došlo až v roce 2004, odkdy je možné hodnotit žáky slovně, známkou či jejich kombinací.
Sbírám, sbíráš, sbíráme
Školní sběrové akce měly tradici především ve válečném období. V době první světové války děti obcházely vesnice a sbíraly především železo, kovy a náhražkové potraviny. Během druhé světové války se schraňovaly hlavně kosti a rohovina, kovy, papír a kaučuk. Válečná léta byla vyčerpávající, a tak byl stanoven dokonce
i normativ na jednoho žáka. Tradice sběru se pak vrátila v období komunismu. V 50. letech se shromažďoval papír, železo a léčivé byliny. Brigády z řad žáků a studentů byly vysílány i jako pomocná síla při sklizni ovoce, chmele a brambor.
Pod dohledem
První podobizna císaře se ve třídách objevila v roce 1873. Cíl byl jediný, vštípit mládeži lásku k císaři
a habsburskému domu. Zvyk se zachoval, a tak na žáky a studenty od roku 1918 dohlížel Tomáš Garrique Masaryk, od roku 1937 vedle něj pak směl viset i portrét Edvarda Beneše. Trochu překvapivý může být fakt, že za Protektorátu neexistovalo žádné nařízení, dle kterého by v každé třídě musela být podobizna Adolfa Hitlera. Po druhé světové válce se na čas na zdi vrátil Beneš společně se Stalinem, který je pak od roku 1948 opanoval. Ani vznik samostatné České republiky nic nezměnil na tradici umisťování hlav státu na stěnu za katedru,
a to i přesto, že současný zákon to nijak neupravuje.
Odměnu si zaslouží každý
Dnes se děti těší na vysvědčení nejen kvůli prázdninám, ale také i nejrůznějším dárkům a drobnostem, které od rodičů dostanou za odměnu. Udělejte školákům radost a darujte jim sladkou dobrotu v podobě bonbonů s ovocnou příchutí HARIBO Goldbären. Na populárních medvídcích si s nimi můžete pochutnat i vy a během mlsání zavzpomínat na vlastní studentská léta. I taková zdánliváé maličkost udělá radost každému školákovi
a navíc nemusí sloužit jen jako odměna, ale i jako motivace.
Zlatá jednička HARIBO Goldbären
Generacemi ověřená kvalita, která je přes 95 let nejúspěšnějším výrobkem společnosti. Snad každý zná tradiční chuť Zlatých medvídků, které v sobě skrývají tajemství lesních plodů, citrusů, ale i tropického ovoce.
Na želatinových medvídcích si nemusí pochutnávat jen děti, ale i dospělí.
O společnosti HARIBO
Německá společnost HARIBO je rodinnou firmou, jejíž tradice sahá v současnosti již do třetí generace. Zakladatel firmy, Hans Riegel senior, nechal zapsat svou společnost HARIBO GmbH & Co. KG do obchodního rejstříku v německém Bonnu 13. prosince 1920. Označení HARIBO je akronymem slov HAns RIegel BOnn. Synové zakladatele, Dr. Hans Riegel († 15. října 2013) a Paul Riegel († 2. srpna 2009), převzali společnost po smrti svého otce v roce 1946. „Tančící medvídek“, vytvořený zakladatelem Hansem Riegelem seniorem, je dnes společně s proslulým ZLATÝM MEDVÍDKEM (GOLDBÄR), již kultovní figurkou značky HARIBO. Společnost HARIBO je světovou jedničkou na trhu v segmentu želatinových a lékořicových cukrovinek. Denně vyrobí až 100 milionů ZLATÝCH MEDVÍDKŮ. Od poloviny třicátých let dodnes jsou produkty HARIBO prezentovány známým sloganem: „HARIBO chutná malým, stejně tak i dospělým“.
Další informace najdete na: www.haribo.com