Historie České republiky sahá mnohem dál, než si myslíme. Zlomovým obdobím byla první republika, kdy se malá krajina díky velkým Čechům stala světovou. Připomeňme si značky, které se staly tradičními a jsou neodmyslitelnou součástí nejen historie naší země, ale i našich každodenních životů.
Od kol až ke Škodovce
Češi byli vždy vynalézaví a uměli si poradit v každé situaci. Ne nadarmo se říká: „zlaté české ručičky“. To platilo zejména v průmyslu, ke kterému patří také výroba automobilů. Před více než sto dvaceti lety si dva cyklisté spokojeně spravovali svá kola. Když se jednomu z nich pokazilo nové kolo Germania, odpověď na reklamační dopis pro něj nebyla uspokojivá. V dopisu stálo, že pokud chce spotřebitel kolo reklamovat, dopis musí být napsaný v německém jazyce. To se Václavovi Klementovi nelíbilo a vybídlo ho to k založení vlastního podniku na výrobu kol. Spolu se svým přítelem Václavem Laurinem položili v Mladé Boleslavi základní kámen světoznámé automobilky. Montáž kol rozšířili na výrobu motocyklů, a to už je dělil pouze malý krůček ke zhotovení prvního automobilu Voiturette A. Netrvalo dlouho a první model se stal trhákem, což způsobilo přerod automobilky na akciovou společnost. Těžké časy nastaly v průběhu první světové války, ale to dvojku Laurin&Klement neodradilo. Kromě osobních automobilů vyráběli i nákladní vozy a letadlové motory. Velké plány jim nezmařil ani rozsáhlý požár, kvůli kterému hledali silného partnera. Tehdy jim nabídl spojení největší strojírenský koncern. Značka Laurin&Klement zanikla, ale začala se psát nová kapitola proslulého plzeňského koncernu Škoda.
Seká to jak Baťa cvičky
Ve stejné době pár stovek kilometrů vedle zahájili tři sourozenci obuvnické podnikání ve firmě A. Baťa. Později se jediným vlastníkem stal Tomáš Baťa, kterému se podařilo získat zakázku od rakousko-uherské armády. Svou inspiraci čerpal zejména v Americe. Stagnaci po válce odvrátil zavedením 50% slev, díky kterým jeho podnik mohl dál prosperovat. Spuštěním pásové výroby několikanásobně zvýšil produktivitu výroby. Baťa vymyslel taky baťovské ceny, o kterých se dnes učí na každém marketingovém kurzu a se kterými se denně setkáváme v obchodech. Po Tomášově tragické smrti převzal podnik jeho bratr, nadále jej udržoval a rozšiřoval o další obory. Výsledkem je dnes tradiční značka Baťa, která zaměstnává více než 40 000 zaměstnanců po celém světě. Produkty vyrábí ve 25 zemích ve 40 výrobních zařízeních, v nichž ročně vyrobí přibližně 150 miliónů párů bot. Baťovo dědictví nezůstalo pouze u bot. Domy a byty, které vystavěl pro své zaměstnance ve Zlíně, dodnes dávají městu jeho charakteristický ráz.
Vynalézavost bez hranic
Francie pod vedením císaře Napoleona soupeřila především s Velkou Británií. K posílení své pozice vyhlásil Napoleon kontinentální blokádu, která vyvolala pro habsburské země ztrátu surovin dovážených ze zámoří. Mezi ně patřil oblíbený karibský rum a třtinový cukr. Na druhou stranu to mělo pozitivní dopad na rozvoj manufaktur a pěstování řepy – klíčové suroviny pro výrobu alkoholu. Po skončení blokády nastoupila vysoká dovozová cla. Země zasažené blokádou a následně vysokým dovozním clem se musely vypořádat s nedostatkem surovin po svém. Alkohol získaný z melasy cukrové řepy místní likérníci smíchali s domácími surovinami, a světlo světa spatřil první Tuzemský rum. Typickou barvu a chuť mu dodával karamelový kulér, cukerný sirup a vanilka. Díky své vyladěné chuti a příznivé ceně brzy vytlačil do pozadí původní rum a stal se vlajkovou lodí patřící likérce Stock v Božkově u Plzně. Tenkrát jeho etiketu zdobila pečeť jako záruka vysoké kvality. Dnes ho známe pod jménem Božkov Originál, který pokračuje v tradici až dodnes. Je vždycky sám sebou, a proto si zachoval původní, léty prověřenou chuť a kvalitu. Tento nápoj je velmi populární nejen v Česku, ale i v Rakousku, Maďarsku a Chorvatsku.
Patent na výrobu
Těžké časy, které doprovázely české země od první světové války, naučily obyvatele využívat dostupné zdroje na maximum. To se přeneslo hlavně do stravování, kdy se maso konzumovalo jen jeden den v týdnu, případně jako sváteční oběd, a proto byla častým pokrmem sladká jídla. Sladkosti milujeme všichni, malí i velcí, ale jen jedna z nich přežila víc než dvě stě let – hořické trubičky. Traduje se, že recept se do české země dostal jako odměna za ošetřování generála a kuchaře císaře Napoleona. Rodinné tajemství vylepšil cukrář, který se do rodiny přiženil. Vynalezl elektrický přístroj na výrobu oplatek, na který mu byl dokonce udělen patent. Oblíbené trubičky se staly fenoménem a již na konci devatenáctého století byly exportovány do Německa, Anglie, Francie, Turecka, Ameriky, Šanghaje.
Oplatky a trubičky získaly obrovské množství ocenění na domácích i zahraničních výstavách.
Tradiční výroba nás doprovází několik set let a každý den může vzniknout nový odkaz pro budoucí generace. Češi jsou i dnes ve světě známí svou vynalézavostí, proto je potřeba připomínat si, odkud pramení její kořeny. Neměli bychom zapomínat být sami sebou a být pyšní na to, z jaké malé velké země plné tradic pocházíme.