Měl charisma, eleganci, talent a nadhled. Jeho písně znají celé generace – Atlantida, Biely kvet, Čo bolí, to prebolí, Mám rád… Každá z nich má v sobě kus čisté melodie i laskavosti, která byla Miru Žbirkovi vlastní. Připomeňme si život muže, který zůstal gentlemanem i v rock’n’rollu.
Romantický příběh začal omylem
Miro vyrůstal v rodině, jejíž příběh by klidně obstál i ve filmu. Jeho otec Šimon se coby Slovák během války ocitl v Londýně, kde se v roce 1943 v jedné kavárně seznámil s Angličankou Ruth. Začalo to docela nevinně – Šimon si spletl skleničky a omylem vypil drink, který patřil právě jí. Místo trapasu z toho ale vznikla osudová láska. O pár let později už žili v Bratislavě a měli tři syny – Jasona, Antona a nejmladšího Mira.
Bratr, který změnil všechno
Největším vzorem pro Mira byl nejstarší bratr Jason. Měl šarm, hudební talent a přinesl domů první nahrávky Elvise a Beatles. Právě díky němu Miro propadl muzice. Jenže Jasonův život skončil tragicky – ve 25 letech spáchal sebevraždu. Ztráta bratra se do Žbirkovy duše zapsala navždy a zřejmě i formovala jeho jemnou melancholii, která se promítala do textů i hudby.
Kluk, který chtěl být fotbalistou
Jako malý snil Žbirka o kariéře sportovce. Hrál fotbal, a dokonce si jeho talentu všiml i slavný Jožo Golonka, který bydlel ve stejném domě. Jenže Miro měl i jiné sny – chvíli chtěl být novinářem, pak dokonce jeřábníkem. Hudba ale nakonec zvítězila. Jeho otec ho v rozhodnutí podpořil a poslal na uměleckou školu.
Od Modusu k vlastní cestě
V roce 1977 přišel první velký úspěch – se skupinou Modus vyhrál zlatou Bratislavskou lyru s písní Úsmev. O pár let později se vydal na sólovou dráhu a s kapelou Limit vybojoval další zlatou Lyru, tentokrát za hit Nechodí. Následovaly hity Denisa, Biely kvet nebo Atlantida, které si našly fanoušky nejen doma, ale i v zahraničí.
Když porazil Gotta
Rok 1982 byl zlomový – Žbirka tehdy získal Zlatého slavíka a stal se teprve druhým mužem, který dokázal porazit Karla Gotta. S typickou pokorou to ale nikdy nepřeháněl. Naopak rád vzpomínal na chvíli, kdy před koncertem organizátor nervózně vběhl do šatny a ptal se: „Kluci, už je tady ta Žbirka? Která to je?“
Hudebník s duší Angličana
Kromě zpívání byl Miro i moderátorem – v 90. letech uváděl televizní hitparádu Rhytmick, kde komentoval aktuální hudební klipy. Tehdy to byla okna do světa, kam jinak nebylo vidět. Jeho celoživotním snem ale bylo nahrávat v legendárním londýnském studiu Abbey Road, kde vznikaly nahrávky Beatles. Sen se mu splnil díky manželce Kateřině, která mu spolupráci zařídila.
Láska, rodina a klid
Miro byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství měl dceru Denisu, s Kateřinou pak dceru Lindu a syna Davida. Právě David dnes pokračuje v hudební cestě svého otce – žije v Londýně, skládá a zpívá. Otec a syn spolu plánovali společný projekt, ale k jeho uskutečnění už bohužel nedošlo.
Zdraví, které mu bralo síly
Problémy s průduškami měl Miro už jako dítě, dokonce musel pobývat v sanatoriu ve Vysokých Tatrách. Zápaly plic se mu v dospělosti vracely, přesto nikdy neztratil chuť tvořit. I když věděl, že zdraví se mu horší, dál plánoval nové písně. Nakonec podlehl právě zápalu plic, a to 10. listopadu 2021 v Praze.
Odkaz, který zůstává
Miro Žbirka byl výjimečný tím, že i ve světě showbyznysu zůstal lidský. Nepotřeboval skandály, aby zaujal. Stačilo pár tónů, upřímný úsměv a elegance, která se dnes už moc nevidí. Jeho hudba nestárne – stejně jako on. Protože jak zpíval sám: „Čo bolí, to prebolí.“
Zdroj foto: Profimedia