Cítíte neustálou únavu, cynismus a vaše práce vám najednou nedává vůbec žádný smysl? Pravděpodobně se řítíte do hluboké propasti zvané syndrom vyhoření. Odborníci na duševní zdraví přitom velmi důrazně varují, že prevence je vždy mnohem snazší než následná a mimořádně zdlouhavá léčba naprostého psychického zhroucení.
Neviditelná plíživá hrozba
Vyhoření nikdy nepřichází ze dne na den jako nějaká běžná podzimní chřipka. Jde o nesmírně pomalý a velmi plíživý proces, který se uvnitř vašeho těla rozvíjí dlouhé měsíce nebo dokonce roky. Zpočátku cítíte obrovské nadšení pro nový projekt, s radostí pracujete po večerech a obětujete svému výkonu i volné víkendy. Tento stav neudržitelného nadšení a zapálení ovšem postupně a naprosto nevyhnutelně přechází v neustálý stres, vztek, podrážděnost a nakonec končí naprostou apatií, kdy nedokážete ráno ani vstát z postele.
Vaše nervová soustava vám přitom po celou tu dlouhou dobu neustále vysílá velmi silné varovné signály. Začnete trpět nevysvětlitelnými bolestmi zad, vaše zažívání přestane správně fungovat, nemůžete v noci usnout a ráno se budíte ještě více zničení než před samotným ulehnutím do peřin. Mnoho z nás tyto fyzické projevy naprosto ignoruje a snaží se je zoufale překonat dalšími hrnky silné kávy a energetickými nápoji. Tělo ovšem nelze dlouhodobě klamat a nakonec vás zkrátka samo násilím zastaví.
Perfekcionismus jako hlavní spouštěč
Největší riziko tohoto smutného scénáře hrozí paradoxně těm vůbec nejschopnějším a nejvíce zodpovědným zaměstnancům v celé firmě. Lidé s obrovskou touhou po naprosté dokonalosti totiž vůbec nedokážou delegovat úkoly na své kolegy a mají pocit, že všechno musí zvládnout úplně sami a stoprocentně bezchybně. Tento zničující vnitřní tlak na vlastní maximální výkon představuje tu naprosto nejrychlejší jízdenku do stanice celkového kolapsu organismu.
Dovolte si proto občas udělat menší chybu a odevzdat práci, která je zkrátka jen dostatečně dobrá. Nemusíte být neustále tím nejlepším pracovníkem měsíce, který zachraňuje všechny nedodělané úkoly za ostatní oddělení. Začněte se v kanceláři nahlas a velmi sebevědomě ozývat, když už zkrátka nezvládáte nabírat další novou práci. Slovo ne je totiž ta nejúčinnější prevence před vyhořením, jakou se můžete v dospělém životě vůbec naučit.
Pevná zeď kolem vašeho volna
Krokem číslo jedna na cestě k definitivní záchraně vaší mysli je vybudování naprosto neprostupné bariéry mezi vaší kanceláří a vaším domovem. Jakmile v pátek odpoledne zaklapnete víko pracovního notebooku, musíte svůj úřad mentálně i fyzicky zcela opustit. Nečtěte večer firemní e maily a za žádných okolností neberte o víkendu telefony od svých šéfů nebo urputných klientů.
Váš volný čas musí sloužit výhradně k aktivní regeneraci vašich vyčerpaných sil. Najděte si koníček, který nemá s vaší profesí vůbec nic společného. Jděte se projít do hlubokého lesa, začněte malovat nebo se přihlaste na kurz vaření. Získáte tak naprosto jinou perspektivu, váš mozek si odpočine od neustálého řešení krizových pracovních situací a vy v pondělí opět nastoupíte k pracovnímu stolu s čistou hlavou a tolik potřebným životním elánem.
Zdroj: Psychology Today, Harvard Business Review
Zdroj foto: Pixabay