„Tichaři“
zásadně neřeší spory hlasitou, samozřejmě, nejlépe konstruktivní výměnou názorů, nýbrž zlověstným trestajícím mlčením. Rozhodně se to ale nepodobá mlčenlivé, psýchu čistící meditaci. Častěji mlčí jen jedna strana, zatímco druhá argumentuje, prosí, hledá dohodu nebo se marně domáhá vysvětlení, než taky, na oplátku, zmlkne.
Můžete chodit kolem sebe a ignorovat se, nebo se vraždit pohledy, to je zvláště vydatná disciplína. Často ovšem není ani moc jasné, co je příčinou rozepře.
Tajemná zloba
Tím hůře, můžete se trápit a přemítat, zda ho namíchlo vaše každodenní ranní běhání v parku, s vizí zhubnutí, když on tvrdí, že nejlepší je domácí posilování s lahváčem u telky, nebo má už dost vašeho promyšleného dietního jídelníčku, protože chlap, jak on s oblibou tvrdí, potřebuje denně kus flákoty, aby fungoval. A kdoví, jestli ho nerozčiluje váš zdravý životní styl, propagování diety podle krevních skupin a hubnutí.
Můžete se jen dohadovat, zda ho náhodou nerozhodilo vaše špatné třídění ponožek (nedávno měl v práci jednu černou a druhou šedivou!!), případně, jestli mu vadí, že chcete kupovat nové plavky, což okomentoval protivným „zasééé???…“). Taky je možné, že ho moc nebaví cestovat na dovolenou do těch vašich exotických tramtárií, kde hrozí cholera, žlutá zimnice, uštknutí hadem, ne-li přímo místní žalář za focení nevinných snímků, zatímco on by radši zalezl do garáže a leštil milované auto – zděděného veterána.
Hra kdo s koho
Nejhorší ze všeho je začít taky mlčet, to je pak hra kdo s koho. Taková dvojice v nezbytném případě využije dítěte jako prostředníka – „Můžete ho zaúkolovat: „Zeptej se tatínka, kde se zapínají vyhozené pojistky…“
a doufat, že partner přinejmenším zasakruje a započne tím konečně konverzaci. Pokud se to nepodaří, lze použít lstivě silnější kalibr: „Ať tatínek řekne, co všechno musím udělat, když jsem nabourala auto“… Vytrvalé mlčení způsobuje zesílení pocitu „viny“ trestané osoby, ale současně i narůstá vztek na trestajícího partnera, což nevede k dobrým koncům.
Mimo jiné si prosím taky uvědomte, že jste pozorováni – a kopírováni. Mým známým se stalo, že jejich pubertální syn jim pak jejich metody předváděl dosti šokujícím způsobem: „Tati, řekni mámě, že ty její blivajzy ze sóji nejsou k jídlu.“ „Mami, řekni tátovi, že jestli mi nekoupí i pod, tak mu hřebíkem vobjedu tu jeho trapnou aerovku“. Ale to už je jiná story.
Pro vás, pokud máte doma „tichaře, platí tohle patero:
Užitečné patero
- Dejte najevo, že „ticho“ považujete za manipulaci.
- Řekněte mu, že vnucený pocit viny, která je navíc někdy diskutabilní, sám o sobě nic nenapraví, jen prohloubí nedorozumění.
- Navrhněte mu debatu o tom, co mu vadí. Rozhodně to nemá být výslech, ideální je uvolněný rozhovor večer při hudbě a vínku.
- Pokud na debatu nepřistoupí, zkuste svá stanoviska oba vyjádřit písemně, je až překvapivé, kolik negativních emocí tím odpadne a jak se náhle objeví správně věcný přístup
- Pochvalte partnera a připomeňte mu, co všechno jste už spolu zažili hezkého. Tím spíše by měl mít zájem situaci řešit.
Text: mič