Cesta k nové naději
Všechno začalo ve Spojených státech, kde lékaři čelili bezvýchodné situaci. Kvůli absenci vhodného dárce nebyla klasická transplantace kostní dřeně možná a Matthewův stav byl kritický. Právě v této době se objevila naděje – díky průkopnickému výzkumu doktora Hala Broxmeyera a jeho týmu se ukázalo, že pupečníková krev, Bohatá na krvetvorné kmenové buňky, má potenciál obnovit krvetvorbu stejně efektivně jako buňky z kostní dřeně.
Matthewova maminka byla tehdy těhotná se svou dcerou Dorothy. Lékařka DR. Arleen Auerbachová vyvinula test na diagnostiku Fanconiho anémie, který potvrdil, že Dorothy nemoc nemá – a co víc, její pupečníková krev byla s bratrem kompatibilní.
Dr. Auerbachová společně s Dr. Broxmeyerem navrhli odvážný plán: odebrat pupečníkovou krev při porodu, uchovat ji a následně využít pro transplantaci. Tento přístup však tehdy ještě nikdy nebyl u lidí použit a ve Spojených státech nebyl povolen. Naopak ve Francii, kde etická komise zákrok schválila, se našel prostor pro jeho realizaci – mimo jiné i proto, že odběr pupečníkové krve nepředstavoval žádné riziko pro novorozence, zatímco odběr kostní dřeně je invazivní procedura.
Když se Dorothy narodila, její pupečníková krev byla odebrána a odeslána do laboratoře Dr. Broxmeyera, kde byla zpracována a zmražena. Zároveň lékaři zorganizovali cestu Matthewa, jeho sestry a rodičů do Paříže, kde
v nemocnici Hôpital Saint-Louis provedla transplantaci profesorka Dr. Eliane Gluckmanová. Dr. Broxmeyer přepravil pupečníkovou krev do Francie ve speciálním boxu s ultra nízkou teplotou.
Zákrok, který vstoupil do dějin
V roce 1988 měla profesorka Gluckmanová více zkušeností s transplantací pacientů s Fanconiho anémií než kdokoli jiný na světě. Dne 6. října 1988 provedla v Paříži historický zákrok – transplantovala Matthewovi pupečníkovou krev jeho sestry. Po více než třech týdnech nejistoty se začaly objevovat první známky úspěchu – zdravé buňky byly tělem přijaty a krvetvorba se postupně obnovila. O šest měsíců později se Matthew mohl vrátit s rodinou do Severní Karolíny, kde pokračoval v léčbě v nemocnici Duke.
V té době ještě nemocnice Duke neměla vlastní program transplantací pupečníkové krve – ten byl spuštěn až
v roce 1990. První transplantaci od nepříbuzného dárce provedli tamní lékaři v roce 1993 u čtyřletého chlapce
s leukémií.
Dlouhodobé vítězství a angažovanost
Matthew Farrow, dnes známý jako Matt, je po první transplantaci zcela zdravý a zbaven vlivu Fanconiho anémie. V roce 2015, v rozhovoru pro Parents Guide to Cord Blood, uvedl: „Mým cílem je sdílet svůj příběh, aby se zvýšilo povědomí a porozumění pupečníkové krvi.“
Matt dnes aktivně vystupuje jako ambasador pacientů a podporuje výzkum i osvětu. Působí v bance pupečníkové krve, účastní se lékařských konferencí, veřejných akcí a navštěvuje nemocnice, kde jeho osobní příběh slouží jako motivace pro další pacienty i lékaře.
Když spolupráce překonává hranice
Tento převratný zákrok by nebyl možný bez úzké spolupráce vědců a lékařů napříč kontinenty. Ukázal sílu mezinárodního úsilí v boji proti závažným onemocněním a ve vývoji inovativních léčebných postupů. Pupečníková krev odebraná v USA putovala přes Atlantik do Paříže, kde se odehrál historický zákrok.
Dr. Arleen Auerbachová z Rockefellerovy univerzity v New Yorku vyvinula metodu prenatální diagnostiky Fanconiho anémie a aplikovala ji u Dorothy. Dr. Hal Broxmeyer z institutu Sloan-Kettering v New Yorku pupečníkovou krev zpracoval a uskladnil. Zmrazená krev byla letecky přepravena z laboratoře v Indianapolis do Paříže, kde Dr. Eliane Gluckmanová z nemocnice Hôpital Saint-Louis transplantaci 6. října 1988 provedla.
Díky odvaze a důvěře
Kromě odborníků patří velké uznání i rodičům, kteří souhlasili s tímto tehdy nevyzkoušeným postupem. Jejich rozhodnutí nejen zachránilo život jejich synovi, ale zároveň otevřelo cestu tisícům dalších pacientů po celém světě.
Matthewův příběh se stal silným symbolem naděje pro lidi trpící závažnými nemocemi krve a imunity. Díky jeho záchraně se ukázalo, jaký potenciál pupečníková krev skutečně má. Od té doby byly provedeny desetitisíce transplantací a vznikly specializované banky po celém světě.
Od historického roku 1988 byla pupečníková krev využita již ve více než 60 000 případech. Dnes se s úspěchem používá při léčbě mnoha onemocnění – od různých forem rakoviny, přes poruchy imunitního systému, až po vzácná metabolická onemocnění.
O společnosti Cord Blood Center CZ
Banka pupečníkové krve Cord Blood Center v České republice je členem skupiny Cord Blood Center Group. Jedná se o tkáňové zařízení, které pro banku pupečníkové krve Cord Blood Center v České republice zabezpečuje odběr
a skladovaní perinatálních tkaní. Je prvním nestátním zdravotnickým zařízením zpracovávajícím pupečníkovou krev
v České republice. Ke své činnosti má povolení od Státního ústavu pro kontrolu léčiv a řídí se zákonem o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk, který navazuje na evropskou legislativu. Spolupracuje s desítkami porodnic po celém území České republiky. Více informací na www.cordbloodcenter.cz.
Cord Blood Center Group byla založena v roce 2002 odborníky z oblasti hematologie, imunologie, transplantologie a virologie. Je druhou největší evropskou bankou pupečníkové krve, která poskytuje služby v celé Evropě,
i v dalších zemích podle požadavků klientů. Pobočky má v 7 zemích (Česko, Slovensko, Švýcarsko, Rakousko, Itálie, Maďarsko, Rumunsko). Pupečníkovou a placentární krev, tkáň pupečníku a tkáň placenty uchovává pro více než 175 000 klientů. Licencovaná tkáňová zařízení (laboratoře a sklady) se nacházejí v Česku, na Slovensku, v Rakousku a Rumunsku. K léčbě vydala již téměř 300 jednotek pupečníkové krve, což Cord Blood Center Group řadí mezi evropskou špičku. Kmenové buňky zpracované v laboratořích Cord Blood Center Group jsou akceptovány na léčbu v transplantačních centrech doma i v zahraničí.