Pokaždé, když si jdeme o víkendu vyhodit z kopýtka do víru velkoměsta, je příprava z mé strany celkem intuitivní rutina. Naproti tomu se u mé partnerky Markéty jedná o hysterický výlev „pošahané“ osoby, která tíhne k panické úzkosti a nemá daleko k předvečírkové slavnostní mrtvičce. Tentokrát nás navíc čeká vánoční večírek, kde bude většina našich přátel. Pro ilustraci celého toho ansámblu přikládám časový harmonogram sobotního dne, tedy dne, kdy večer vyrážíme, jak my mladí lidé s budoucností
a vizí říkáme, zapařit…
7:00 – Markéta tiše vstává a s maximální opatrností odchází do koupelny. O tomto jejím počínání bych neměl ani ponětí, kdyby mi během výkonu své maximální opatrnosti při opouštění postele nešlápla na hlavu.
8:30 – Ač spím, Markéta do mě šťouchá a ptá se mě, jestli spím. Pokud jí odpovím, že spím, šťouchne do mě znovu a ptá se mě na tu samou otázku. Asi po devátém šťouchnutí jsem pochopil, že spát nemám a proto jsem začal jevit zájem o to, co si Markéta přeje. Ta se mě zeptala, jestli si má večer vyžehlit vlasy. To je totiž přesně, co chci v sobotu o půl devátý ráno řešit. Řekl jsem, ať si vyžehlí co chce a snažil se znovu usnout.
9:00 – Už jsem neusnul, tak jsem si skočil do koupelny vyčistit si zuby. Tam jsem narazil na Markétu, jak si patlá na obličej masku a vykřikuje, že bude večer krásná. Její optimismus jsem příliš nesdílel, respektive mi to bylo jedno. V tichosti jsem si vyčistil zuby a snažil jsem se nic nekomentovat.
9:30 – Markéta si na obličej ještě jako bonus přilepila nakrájenou okurku, takže tady to balím a jdu se ven projít.
16:00 – Zatímco jsem se celý den koukal na televizi, Markéta zuřivě rozhrabovala šatník a vykřikovala, že nemá co na sebe.
16:30 – Markéta prohlásila, že má celulitidu a že tím pádem nikam nejdem. Povzbudil jsem jí,
že vzhledem k tomu, že má celý obličej pomazaný maskou s nalepenou okurkou, její celulitida nebude nikoho zajímat. Z této mé věty zachytila patrně, jen to, že má celulitidu, takže po mě mrštila kusem okurky.
17:00 – Markéta si vytrhala obočí, aby si jej následně znovu namalovala. Nemám ponětí, proč to dělá.
17:15 – Markéta se zamkla v koupelně, kde přípravy propukají na plno. Přísahal bych, že jsem odtud zaslechl zvuk cirkulárky a i několik výstřelů.
18:00 – Markéta stále blokuje koupelnu, proto pokračuju ve sledování televize. Z koupelny začíná být cítit štiplavý zápach a ozývají se znepokojivé zvuky. Nevím, co tam dělá a ani to vlastně radši vědět nechci.
18:30 – Dveře koupelny se pomalu otevírají a vystupuje z nich Markéta. Je úplně stejná jako když do koupelny šla. Zeptala se mě, jak vypadá. Protože máme silný vztah vybudovaný na vzájemném respektu, toleranci a založený na pravdě, prozradil jsem jí, že má rozcuchaný knírek pod nosem.
Dostal jsem ránu pantoflem a Markéta se na další půl hodinu zamkla v koupelně.
19:00 – Markéta ke mně přišla s vyrážkou pod nosem a zeptala se mě, zda jsem spokojený. Domnělý knírek si nejdříve snažila vyškubat pinzetou, načež to komplet vzala snad šmirgl papírem. Když jsem jí řekl, že spokojený jsem, dostalo se mi odpovědi, že nikam nejde.
19:15 – Markétě vyrážka zmizela, takže možná půjdeme.
19:30 – Je pomalu čas, abych se připravil i já. Pomalu vstávám z gauče a ležérně odcházím do koupelny vyčistit si zuby mou oblíbenou pastou Signal White Now Men (zářivý úsměv a svěží dech je přeci základ)a obléknout.
19:35 – Jsem hotov, můžeme vyrazit.
19:40 – Očividně vyrazit nemůžeme, jelikož Markéta zjistila, že její triko neladí barevně s kalhotama. Kristova noho.
19:50 – Konečně našla halenku, které ladí ke kalhotám.
19:51 – Bohužel však neladí ke kabelce
20:00 – Markéta propadla panice a zjistila, že jí nic neladí s ničím. Má tendence se vysvléci a jít znovu do koupelny, odkud by se pravděpodobně již dnes nevrátila.
20:05 – I přes její značný odpor jsem popadl Markétu za ruku a jdeme. Na její apel, že jí kabelka k ničemu neladí, jsem kabelku hodil zpět do bytu s tím, že ji zkrátka mít nebude a jestli jí ještě něco neladí, že jí to násilím vysvleču, nechám to doma a ona může jít klidně nahá. Mně je to fuk. Na to ona oponovala, že tam přeci má rtěnku. Beru tedy rtěnku z kabelky do kapsy a hurá jdeme.
20:30 – Jsme v taxíku a jedeme na vánoční párty. Konečně. Nemají to holky lehký, jen co je pravda.
A jak se s tím ztotožňujete vy?
Přijde vám to směšné nebo se v tom vidíte? 🙂
text: redakce DŽ
foto: pixabay.com