„Budou se brát? To je skvělé. Slyšela jsem, že se snaží léta neúspěšně o dítě.“
„S takovým to moc nevyhrála, chuděra. Musí snášet jeho nevěry i alkohol.“
„Když vám to neklape v posteli, tak raději ruce pryč. Neříkala jsi, že ho má menších rozměrů?“
Dostáváte pár dobře míněných rad, nebo rafinovaně mířených podpásovek – ačkoliv to vaše známá „nemyslí zle“.
Mnoho lidí má zkrátka tendence (a možná je to náturou, národností nebo počasím) zmiňovat především negativní stránky věci.
„Ano, byla to skvělá dovolená, ale bolel mě zub a měli jsme tvrdou postel. Vážně krásné rande, ale vybral trochu moc hlučnou restauraci a nelíbil se mi jeho parfém.“
Což o to, každý svého štěstí strůjce. Co ale udělat, když se chcete vyhnout podobným řečem?
Musíte čelit všetečným otázkám a nechce se vám na ně na rovinu odpovídat?
Možná nemáte jasno, nebo si řešíte problém v soukromí. Nebo do toho zkrátka nikomu nic není!
Kromě vyvoleného ucha, kterému se ráda svěříte s pocitem bezpečí a důvěry – a hlavně pochopení.
Na zvědavé kolegy, příbuzné, bývalé spolužáky a všelijaké známé se můžete zvysoka vykašlat .
Kdo má chuť a fantazii, může báječně mlžit.
„Tak co? Kdy už bude konečně svatba?“
Co na to říct někomu, koho skoro nevídáte? Že o svatbě i po osmi letech raději neuvažujete? Že máte strach? Nebo že se nevyslovil a vás to vyloženě trápí? Že momentálně řešíte spíš rozchod?
„Pořád to odkládáme. Nechce se nám do toho investovat ani halíř, raději si zajedeme zase na dovolenou, co ti mám povídat.“
„Ještě jste spolu? Panebože, to je let. Klape vám to?“
Žádné úvahy nahlas. Všimněte si, že se taková otázka manželskému páru podává mnohem méně často než dvěma lidem žijícím na hromádce.
„To víš, láska je láska.“ Na to není co říct. Zavřete tím pusu i nejškodolibější zapšklé ježibabě.
„Slyšela jsem, že jste se rozešli! Je to pravda?“
O vaší pauze, která trvá sotva týden, si nemusí cvrlikat vrabci na střeše.
„Tak o tom nic nevím, nečetla jsem dnešní noviny.“
„Co hodiny, tikají? Taky už ti bude pomalu pětatřicet, co?“
Posloucháte to už léta a nechápete, co chce dotazovaný slyšet. Chce vědět, máte ovulaci a slyšet výsledky gynekologických testů? Nebo chce povyprávět o tom, jak jste jednou měsíčně nešťastná? Nebo že jste nenašla pravého adepta a bojíte se utíkajícího času?
„Asi jsem nějaký přírodní úkaz, ale hodiny pořád nic.“
„Jakej je v posteli? Říkávalo se o něm, že je dost šikovnej.“
Ano, také víte o jeho bujaré minulosti. Proč si ji nepřipomenout.
„Občas mě to štve. O víkendu se mi ani nechce vylézt z postele, mohla bych to s ním dělat celé dny.“
„To ti nevadí, že si ještě nenašel pořádnou práci?“
Doma o tom mluvíte pravidelně a není to ani pro jednoho lehké.
„Tomu se říká v dobrém i ve zlém… jednou pochopíš.“
Nezapomeňte na upřímný úsměv!
„Jsi si jistá, že je to pro tebe ten pravý? Mě se k tobě moc nehodí. Myslím že máš na víc.“
To je opravdu záludná, dobře míněná rada a zároveň kompliment, za který si ovšem nejedna paní Chytrolínová zaslouží ostrý smeč.
„Vážně? Mám ještě spoustu dalších životních otázek a možná bys mi právě ty mohla doporučit, co pro mě bude nejlepší.“
„Hodí nehodí, je mi to fuk. Mezi všemi těmi orgasmy sotva stihnu vydechnout, natož uvažovat o tom, jestli je to princ na bílém koni. Starosti přenechám tobě, nevadí?“
„Jak to neseš? Po tolika letech sama…“
Brečíte denně před usnutím anebo nemáte elán do života. Střídáte muže, abyste zapomněla na vašeho bývalého.
„Má to svoje pro a proti a já to mám dokonale pod kontrolou, díky za optání.“
Nakonec to z vaší strany možná bude znít nasupeně. Na druhou stranu si někteří příště svoje stupidní dotazy rozmyslí. A uvědomí si, že ne každý rozebírá soukromí v tramvaji, ve frontě na baru nebo při obědě v práci.
Text: mh
Foto: pixabay.com