Pohádkové začátky nemusí mít šťastné konce
Myslela jsem si, že život je jako peříčko. Byla jsem mladá, pěkná, našla jsem si skvěle placený flek a všechno vypadalo nad poměry nádherně. Peníze se sypaly, pánové odcházeli a zase přicházeli. Měla jsem pocit, že mi svět leží u nohou a tak jsem se chovala jako potřeštěná husička, které pomalu a jistě narostl nosánek nahoru. Tohle zlaté období ale jak to tak už bývá netrvalo věčně. S mými životními nároky narůstaly také výdaje, kupovala jsem si zbytečně drahé oblečení, kosmetiku, parfémy, jezdila jsem si na drahé dovolené, pila luxusní alkohol a chodila do podniků, ve kterých jsem podle cen neměla opravdu co dělat. A po čase jsem začala sbírat škody jako následky svého neuváženého jednání.
Chyba stíhala druhou….
Zadlužila jsem se, nahrnula se do vztahu ihned po nevěře a byla jsem ráda, že budu mít pro budoucí zítřky v pořadí oporu. Jak roky míjely a já se zklidnila, pomalu a jistě se do našeho života vkrádala vše zničující nuda, šedivý stereotyp a hromadu problémů a starostí. Kvůli penězům jsem kývla na povýšení a přijala pozici, kde jsem měla víc starostí než z toho plynoucí benefitů. S Karlem jsme se hádali, on chtěl miminko, za to já nevěděla, kde mi hlava stojí a jak to udělám, abych vše zvládla. Neměla jsem energii a ani prostor na nic jiného. Karel byl nešťastný a já vlastně taky. Když nepřišel domů, měla jsem radost. Otevřela jsem si láhev, vytáhla z baru bonboniéru a zapíjela a zajídala svůj vnitřní chaos. Bylo mi lépe, ten přicházející pocit vnitřního slunce mi udělal božsky. Avšak byla to jenom iluze, s dalším ránem starosti přišly znovu a já je zase večer zaháněla skleničkou vína, druhou, třetí, čtvrtou…..
Konečná?!
Propadla jsem alkoholu, Karel ode mě odešel a mně to bylo celkem jedno. Byla jsem otupělá, vnitřně zdrcená
a nevěděla jsem, co bych měla udělat a tak jsem raději neděla nic. Dostala jsem výpověď a já mohla pít vesele dál i během dne. Snídala jsem víno, obědvala víno a i večer bez něj neusnula. Život plynul a já se ztrácela před očima. Životní směr i sny vzaly za své…. „Díky své rodině jsem nakonec zůstala v léčebně, odkud bych za dva týdny měla jít domů. Vrátím se k našim a chci začít od znovu a tentokrát mnohem lépe. Život je totiž sakra krátký na to, abychom ho promarnili,“ vysvětluje odhodlaná brunetka.