Houbaření je radost, meditace i zodpovědnost. Aby plný košík nepřinesl víc škody než užitku, je třeba znát pravidla sběru, chránit přírodu a s houbami správně zacházet i doma v kuchyni.
Etika sběru: les není supermarket
Touha naplnit košík je pochopitelná, ale houby nejsou jen pro nás. Podílejí se na výživě stromů, rozkládají organickou hmotu a slouží jako potrava zvířatům. Rozumný houbař proto bere jen tolik, kolik skutečně spotřebuje. Starší kusy nechává v lese, aby se rozpadly a poskytly útočiště hmyzu i nové výtrusy.
Pokud jde o samotnou techniku, Česká mykologická společnost připouští jak vykrucování, tak řezání. Rozhodující je zakrýt místo mechem nebo hlínou, aby podhoubí nevyschlo. Vykrucování je vhodné u neznámých druhů kvůli identifikaci, zatímco řezání u známých hub šetří čas i čistotu.
Ochrana lokalit a zákonné hranice
Česká krajina houbařům přeje, přesto existují limity. V národních parcích je možné sbírat, ale jen při dodržení návštěvního řádu a mimo vyznačené cesty se chodit nesmí. Sbírat se nesmí ani zvlášť chráněné druhy, jako je hřib královský nebo muchomůrka císařská. V některých rezervacích, například v pralesu Žofín, je sběr zcela zakázán.
Platí i běžná pravidla slušnosti. Vyhněte se rozbahněným či zarůstajícím místům a respektujte soukromé pozemky, kde může majitel sběr dočasně omezit. Rozdupané mycelium se totiž regeneruje velmi pomalu.
Bezpečná kuchyně
Houby se rychle kazí, proto je důležité vědět, jak s nimi naložit. Sušení při teplotě do 50 °C je ideální pro hříbky a suchohřiby, mražení zase pro lišky nebo bedly. Některé druhy je ale vhodné před zamrazením krátce povařit, aby nezhořkly. Další možností je nakládání do octa či oleje.
V kuchyni se osvědčují i kreativní postupy: krémová polévka z hříbků, smaženice s čerstvou šalvějí nebo houbový prášek, který zvýrazní chuť polévek a omáček. Přitom platí, že houby jsou těžce stravitelné a neměly by se jíst v nadměrném množství.
Mýty a omyly
Mezi houbaři se tradují nejrůznější pověry. Vhozená cibule nezaručí odhalení jedovaté houby, stejně jako lžička v polévce. Ani přestárlé plodnice nejsou cennější, naopak obsahují více toxinů. A pozor na tepelné úpravy: muchomůrka zelená zůstává smrtelně nebezpečná i po uvaření.
Pět častých chyb, kvůli nimž houby hořknou
- uchovávání v igelitce způsobí zapaření
- sušení na novinách ovlivní barvu i vůni
- mražení syrových lišek vede k hořkosti
- dlouhé skladování čerstvých hub zrychlí kažení
- kovové nádoby mohou změnit chuť
Zdroj foto: Pixabay