Vtipů o tchyních jsou plné sborníky, ale za tou nálepkou stojí docela konkrétní data. Ze všech vztahů, které sňatkem získáte, je právě ten mezi ženou a matkou jejího partnera nejnáchylnější ke konfliktu. A klíč k jeho řešení překvapivě nedrží ani jedna z nich.
- Podle výzkumů popisuje kolem 60 procent žen vztah s tchyní jako napjatý nebo vyčerpávající
- U mužů a jejich tchyní je to jen zhruba 15 procent, rozdíl je tedy čtyřnásobný
- Příčinou není povaha, ale to, že obě ženy zastávají v téže rodině podobnou roli
- Novější průzkumy ukazují smířlivější čísla, kolem 15 procent skutečně problémových vztahů
- Rozhodující roli hraje partner, který má hranice nastavovat směrem ke své vlastní matce
Proč právě vztah s tchyní skřípe nejčastěji
Cambridgeská psycholožka Terri Apterová strávila dvacet let výzkumem rodinných vztahů a došla k závěru, který potvrzuje lidovou zkušenost. Konflikty mohou vznikat s kterýmkoli příbuzným ze strany partnera, ale nejvyhrocenější a nejtrvalejší problémy vznikají mezi dvěma ženami: manželkou a matkou jejího muže.
Čísla jsou výmluvná. Zatímco napětí ve vztahu mezi tchyní a zetěm hlásí asi 15 procent lidí, u dvojice tchyně a snacha je to kolem 60 procent, přičemž vztah bývá popisován jako napjatý, vyčerpávající nebo přímo skličující.
Apterová zároveň nabízí vysvětlení, které nezní jako obviňování ani jedné strany. Obě ženy totiž zastávají velmi podobnou pozici. Každá je hlavní ženou ve své vlastní rodině a obě mají k témuž muži silné pouto. Nejde tedy o zlou vůli, ale o strukturální střet dvou rolí, které se překrývají.
Spravedlivé je dodat, že novější průzkumy vycházejí smířlivěji. Rozsáhlý výzkum z roku 2020 zjistil, že skutečně problémový vztah popisuje jen asi 15 procent dvojic tchyně a snacha, více než polovina ho hodnotí pozitivně a zbytek neutrálně. Zajímavý detail: tchyně svůj vztah ke snaše hodnotí soustavně lépe než snachy ten svůj. Zatímco třetina tchyní uvedla, že mají se snachou blízký vztah, mezi snachami to tvrdila jen necelá pětina.
Jak vyjít s tchyní, když se role překrývají
Rady typu buďte milé a pochvalte večeři fungují na první návštěvě. Na dlouhodobé napětí ne. Užitečnější je pracovat s příčinou.
Nesoutěžte o partnera. Většina třecích ploch vzniká z pocitu, že jedna z vás toho druhého ztrácí. Tchyně nepotřebuje slyšet, že je nadbytečná, a vy nepotřebujete obhajovat své místo. Pomáhá vědomě dávat najevo, že vztah k matce je pro partnera v pořádku a že o něj nesoupeříte.
Rozlišujte radu od kritiky. Věta o tom, jak se to dělalo dřív, je ve většině případů nabídka, ne útok. Nemusíte se jí řídit ani na ni reagovat. Poděkovat a udělat to po svém je legitimní odpověď.
Nekomentujte ji před partnerem každý den. Kritika jeho matky ho staví do pozice, kdy si musí vybrat. Tím se z rodinného tření stává partnerský konflikt.
Budujte přímý kontakt. Vztahy, kde spolu obě ženy komunikují přímo a ne přes muže uprostřed, bývají výrazně klidnější. Stačí občasná zpráva nebo společná aktivita bez přítomnosti partnera.
Hranice s rodiči partnera nastavuje jejich vlastní dítě
Tohle je nejdůležitější věta celého článku. Hranice směrem k rodičům má nastavovat ten, kdo je jejich dítětem.
Když tchyni řeknete vy, že nemá chodit bez ohlášení nebo že o výchově rozhodujete sami, jste v roli vetřelce, který mění pravidla její rodiny. Když totéž řekne její syn, je to sdělení uvnitř vztahu, který mají desítky let.
Prakticky to znamená domluvit se ve dvou dopředu. Ne kdo má pravdu, ale co je pro vás jako pár únosné. Kolik návštěv, jaká pravidla v domácnosti, co se probírá a co ne. A pak to sdělí partner, ne vy. Je to stejný princip jako u zdravých hranic v rodině obecně, jen s tím rozdílem, že tady hodně záleží na tom, kdo je vysloví.
Když partner odmítá zasáhnout, obvykle to není lhostejnost. Bývá to snaha vyhnout se konfliktu s matkou, na který nemá sílu. Užitečnější než tlak je konkrétní zadání: ne obecné „udělej s tím něco“, ale „řekni jí prosím, že v neděli nemůžeme“.
Co se změní s příchodem dětí
Vnoučata bývají zlomový okamžik a napětí často zesílí, protože přibude témat, u kterých mají obě generace pevný názor.
Stojí za to znát jednu souvislost. Výzkum publikovaný v Journal of Family Issues ukázal, že nejsilnějším prediktorem toho, jak blízký vztah budou mít prarodiče s vnoučaty, je jejich vztah se snachou nebo zetěm. Nikoli s vlastním dítětem.
Prakticky to znamená, že investice do snesitelného vztahu s tchyní se vrací dětem. Nemusíte se mít rády. Stačí fungující, zdvořilý provoz, ve kterém se nikdo nemusí bát návštěvy.
A pokud napětí přeroste v otevřený konflikt, který ovlivňuje partnerství, je namístě řešit ho ve dvou, případně s odborníkem. Tady už nejde o tchyni, ale o to, jak spolu jako pár zvládáte tlak zvenčí.
FAQ
Je pravda, že s tchyní má problém většina žen?
Záleží na výzkumu. Starší práce uvádějí až 60 procent žen, které vztah popisují negativně, novější průzkumy jsou smířlivější a mluví zhruba o 15 procentech skutečně problémových vztahů. Napětí je tedy běžné, ale otevřený konflikt spíš výjimkou.
Proč mají tchyně lepší vztah se zeti než se snachami?
Podle výzkumů proto, že mezi tchyní a snachou se překrývají role. Obě jsou hlavní ženou ve své rodině a mají silné pouto k témuž muži, což vytváří přirozenou třecí plochu, která u zetě nevzniká.
Kdo má tchyni říct, že překračuje hranice?
Její vlastní dítě. Sdělení od syna je uvnitř dlouholetého vztahu, zatímco totéž od snachy působí jako změna pravidel zvenčí. Domluvit se ale máte předem ve dvou.
Co dělat, když partner odmítá zasáhnout?
Většinou nejde o lhostejnost, ale o vyhýbání se konfliktu. Pomáhá zadat mu konkrétní úkol s jasnou formulací místo obecné výzvy, aby s tím něco udělal.
Musím mít tchyni ráda?
Nemusíte. Cílem není blízkost, ale funkční a zdvořilé soužití, ve kterém se obě strany cítí respektovaně. To bohatě stačí i pro dobrý vztah vnoučat s babičkou.
Zdroj: Psychology Today | SAGE Journals
Zdroj foto: Pixabay