Vše pro bělostný úsměv

V Písni písní nazývané také Píseň Šalamounova se praví : „Zubové tvoji podobni stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla…“ Ano, přání mít bělostně zářící chrup a vonný dech je hodně starého data.  Přeborníky ve žvýkání dřevěných, zuby čistí

V Písni písní nazývané také Píseň Šalamounova se praví : „Zubové tvoji podobni stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla…“ Ano, přání mít bělostně zářící chrup a vonný dech je hodně starého data.  Přeborníky ve žvýkání dřevěných, zuby čistících aromatických větviček, (meswak) byli už Babyloňané. Kořen speciální dřeviny využívali na Blízkém Východě i v Egyptě.  

Moč na zuby?

Uhádnete co vznikne ze směsi drcené máty, květů kosatce, soli a pepře? Není to recept na vyprošťovák po bujarém večírku, ale složení „zubní pasty“ známé ve starém Egyptě. Ještě odvážnější byli Římané, kteří využívali jako jednu ze složek pasty moč, která obsahuje bělící složku - čpavek.

Polibky pro statečné

V Evropě jsme si v dávné době zuby nečistili příliš sofistikovanými metodami, stačila k tomu šikovná větvička, rybí kost nebo husí pírko a ve středověku zájem o ústní hygienu zcela pohasnul. Líbání v oné době zřejmě vyžadovalo velkou osobní statečnost, nebo přinejmenším neuhasitelně planoucí vášeň, aby milenci nevnímali to, co by dnes bylo přinejmenším esteticky nepřípustné.

Místo kance nylon

Nakonec jsme se dočkali zlepšení – z Číny, země vynalézavých koumáků, se začaly dovážet kartáčky s chlupy z divokého kance. Jakou pohromu to pro zmíněná zvířata znamenalo, nikoho moc nezajímalo, byl to zkrátka dobrý byznys. (Až když přírodní štětiny nahradil nylon, kanci mohli běhat nerušeně po lese). Evropské země přišly ústní hygieně na chuť, dokonce se z ní stala v 18. století móda. Někdo kartáček kupoval, někdo používal „domácí“, vyrobený přičinlivou hospodyňkou z kosti a osazený pracně zakomponovanými přírodními štětinami. Je ale pravda, že s chrupem se zacházelo dosti neuctivě, tak například zubní sklovině se asi moc nelíbila čistící prášek z peroxidu vodíku a sody, ale ani pasta z drti z cihel, či kameniny.

Elektrika nebo ruka?

Přiznejme si ale jednu věc, čištění zubů není moc zábavné, proto se dalo čekat, že nějaká chytrá hlava vymyslí zlepšovák, jak zvládnout tu poměrně nudnou činnost rychle a bezpracně. A tak vznikl v roce ve Švýcarsku 1939 kartáček na elektrický pohon, který ovšem činil jen jednoduché pohyby a čištění tak nebylo zcela dokonalé, což napravil o hodně později rotační elektrický kartáček. Ale ať už používáte elektrický nebo obyčejný ruční pohon kartáčku, pokud se neulejváte, výsledek by měl být dokonalý, i díky obrovské nabídce účinných zubních past. Pamatujte, že úsměv je vaše vizitka, měl by tedy zářit a vonět… Text: mir