BDSM! Bublina nafouknutá knihou, nebo běžná praxe?

BDSM! Bublina nafouknutá knihou, nebo běžná praxe?

Knihy z trilogie 50 Shades už jsou v oběhu v knihkupectvích nějaký ten pátek, ovšem na scénu
(a to doslova) do kin přichází film na motivy již zmíněného knižního tria. 


Pokud stále nevíte, co je hlavní zápletkou populárního díla, jedná se ve zkratce o BDSM (zkratka složená ze tří dalších zkratek znamenající B&D = bondage a disciplína, D&S = dominance a submisivita, S&M = sadismus a masochismus) vztah křehké dívky Anny a nadpozemsky bohatého, i když poněkud zvrhlého krasavce Christiana Greye. Film i knížka se snaží ukázat, jak takové BDSM funguje, ale zatímco z Christiana se časem stává Annin romantický a krotký princ z pohádky, realita světa mimo filmové plátno bývá úplně jiná.

 

Pán a jeho otrokyně

BDSM je založené na absolutní dominanci jednoho z partnerů (častěji muže, který má dominanci danou jaksi
od přírody, ale najdou se i ženy „dominy“) a bezmezné oddanosti partnera druhého. Pán za tuto důvěru svému submisivovi zaručuje, že se bude řídit předem stanovenými pravidly a nikdy nepřekročí mez. Někdy se ale stává, že submisiv se svých práv zřekne úplně a je zcela v rukou pána. Pro lepší představu můžeme použít přirovnání otroctví, ale pozor – partner v submisivní roli je otrokem DOBROVOLNĚ! Být otrokem znamená plnit bez jediné známky vzdoru jakékoliv přání či příkaz svého pána, ať už jsou jakkoliv krutá (ano, myslíme i fyzické ubližování a ponižující gesta). Může jít pouze o chvilky postelových hrátek, kdy si partneři vybíjejí svoje netradiční tužby pouze prostřednictvím sexuálních scének a v životě mimo ložnici se chovají „normálně“, existují ale vztahy, kdy je jeden partner 100% dominantní a druhý stejně tak submisivní 24 hodin denně.

Sadista vs. masochista - kdo je kdo

Vztahy ve stylu BDSM nemusí být vůbec založené na násilí a zahrnovat bondage či hardcore praktiky, jak si často nezasvěcení představují, je to tak tehdy, když má jeden z partnerů sadistické či masochistické sklony. Sadistou bývá pán. Sadista je člověk, který si užívá pocit, že může působit bolest. Masochista je naopak ten, co si užívá pocit bolesti na sobě samém a miluje, když je mu ubližováno. V bolesti nachází uspokojení a slast. Takový vztah samozřejmě fungovat může, když se vzájemně najdou ideální partneři, kteří o sobě s určitostí vědí, zda budou raději navždy poddaní a vedení rukou pána nebo naopak. Knižní hrdinka Anna se z lásky
k Christianovi poddala jeho netradiční vášni, ale když zjistila, že jí tento styl lásky nepřináší žádné uspokojení, změnil se Christian pro ni a zjemnil svoje praktiky, přešel na normální sex a zmírnil svoji dominanci. V realitě ale lidé jen těžko mění svoje dominantní a sadistické sklony a pokud ano, pak bývají nešťastní a neuspokojení. Stejně tak submisivové. Jakmile chce jeden z partnerů ze své role vystoupit, vztah končí a žádné romantické konce plné napravených zvrhlíků se nekonají.

Petr a Míša

Jako příklad poslouží příklad jedné studentky, říkejme jí Míša. Míša před pár lety poznala charismatického Petra a jak už to tak bývá, spadla do toho, lidově řečeno, „až po uši“. Po čase zjistila, že Petra normální sex nebaví
a když na něj uhodila, co je špatně, odhodlal se ji zasvětit do svých fantazií o obojcích a poutech, o pánovi a jeho sexuální otrokyni. Míše to bylo z počátku proti srsti, ale protože byla zamilovaná, viděla situaci skrze růžové brýle a rozhodla se, že to s Petrem zkusí. Z postele se pak pomalu Petrovy tendence začaly přenášet do normálního života. Chtěl ji mít zcela pod kontrolou – vybírat jí přátele, plánovat její denní režim a dokonce
i oblečení, které bude nosit. Když ji jednoho dne po „milování“ nechal celý den nahou připoutanou k posteli jako psa, věděla, že s Petrem musí skončit. A to hned. Nedokázala popřít svoji touhu po rovnocenném vztahu, kde budou mít oba stejné slovo a stejná práva, stejně tak jako se Petr neuměl vzdát představy soužití s poslušnou „subinkou“, která by žila jen pro něj a jeho potřeby. Přijde vám to nepředstavitelné? Považujete roli „pána“ za nechutný despotismus a myslíte si, že v roli poddaného mohou být jen ti, co nemají důstojnost? A co říkáte na fakt, že někteří lidé tento vztah provozují celý život, dokonce jsou oddáni a neumí si představit jiný styl soužití?