Každá nastávající maminka někdy přemýšlí, jaké bude její dítě a jak moc se dá jeho budoucí chování ovlivnit výchovou. Hledají výchovné příručky, čtou články v časopisech o tom, jakou taktiku zvolit, abychom přetvořili malého človíčka ku obrazu svému a měli doma poslušné, hodné, chytré, svědomité a šťastné dítě. Výchova dítěte je jeden z nejsložitějších úkolů v životě člověka a faktorů, které ovlivní, jaké bude vaše dítě, je opravdu mnoho. Víte o tom, že i to, v jakém pořadí se váš potomek narodí, může silně ovlivnit jeho psychiku? V tomto článku vám povíme více.
Věděli to už v minulém století…
První, kdo viděl souvislost mezi tím, zda je dítě prvorozené, prostřední či nejmladší a následným chováním, byl židovský psycholog Alfred Adler, zakladatel individuální psychologie. Děti v rodinách zkoumal ale někdy kolem počátku dvacátého století, tedy před a po první světové válce, kdy, lze-li to tak říci, se děti matkám rodily „jako na běžícím páse“, to znamená, že odstup mezi sourozenci býval maximálně dva roky a počet dětí v rodině býval vyšší nežli dnes. Pokud tedy máte děti, které jsou od sebe věkově vzdálené 10 let a víc, není možné je podle této teorie srovnávat, takové děti mívají často tendenci projevovat se jako jedináčci, i když mají sourozence. Pokud ale máte alespoň tři děti, mezi nimiž není velký věkový rozdíl, možná budete udivena, jak moc se Adler ve svých teoriích trefil. Na co přišel?
Utrpění nejstarších
Prvorození mají velkou nevýhodu v tom, že musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti, když přijde druhé dítě. Když je na příchod bratra nebo sestry řádně připravíte, hovoříte s nimi průběžně o tom, co a jak bude, když se druhý sourozenec narodí a snažíte se v něm podnítit pozitivní vztah k příchodu nového člena rodiny, může s touto zkušeností růst pozitivně. Pokud se ale druhé dítě narodí příliš brzy, mají nejstarší potomci často tendenci upadat do stavů osamělosti, cítí se odstrčeno a v podstatě citově trpí. V dospělosti si takové děti mohou nést ze zkušenosti s mladším sourozencem negativní povahové rysy jako žárlivost v partnerském vztahu, tendenci uzavírat se a cítit se ukřivděně i v momentech, kdy to není zcela opodstatněno.
Prostřední dítě = soutěživec
Předpokládá se, že prostřední děti se rodí do sociálně stabilní situace. Narodí se do zázemí, kde jsou už od začátku zvyklí dělit se o pozornost s někým dalším a nezakusí trauma jako nejstarší děti. Obvykle je jim starší sestra nebo bratr vzorem, idolem, kterému se chtějí přiblížit už jen z principu jejich mentálně vyspělejšího chování, usilují o stejné uznání u rodičů, jaké má „rozumnější“ starší sourozenec. Prostřední děti se poznají prý velmi snadno – jsou velmi soutěživé, když je sebemenší možnost, chovají se jako na závodech.
Rozmazlený benjamínek
Dítě, které přijde do rodiny jako poslední, bývá často rozmazlováno, a to proto, že rodiče s přibývajícím věkem přestávají být ve výchově tak ambiciozní i proto, že už své výchovné tendence vyčerpali na starších dětech. Nejmladší děti si prý také nesnadno vytváří sociální cit a špatně se přizpůsobují jiným lidem, jsou zvyklí na to, že starší sourozenci byli ti, kdo zastávali domácí práce – byli přece starší a způsobilejší k takovým věcem. Mnoho lidí se domnívá, že nejmladší děti to mají v životě ohromně jednoduché, ale jakožto posledním příchozím je pro ně těžké vydobýt si svoje místo a roli v rodině.
Co říkáte na Adlerovu teorii? Pozorujete některé znaky chování u svých dětí? Podělte se s námi o názor!