Hvězda Comebacku a Simona Babčáková

Příběh inspirovaný skutečností vykresluje zprvu bezstarostný rodinný život, který se postupně dostává do krize. Libor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, dosáhl vysokého manažerského postu ve významném finančním ústavu a řadu let si spokojeně žije společně se svou rodinou v luxusní vile na okraji Prahy. “Dolce vita“ ale netrvá věčně a na povrch začnou vyplouvat machinace s penězi klientů týkající se celého vedení banky. Úprk před spravedlností se stane cestou plnou hledání ztracených vztahů nejen mezi „uprchlíky“, ale také s jejich spolužáky z vysoké školy (Jiří Vyorálek, Simona Babčáková), které náhodou potkávají a kteří žijí své „obyčejné“ životy v okresním městě. Po krátké době ale policie odhaluje další souvislosti včetně místa, kde se rodina nachází, což odstartuje skutečné rodinné drama a stále se zrychlující cestu – útěku před spravedlností i pod povrch vztahů v rodině. Zeptali jsme se Simony, jak se jí hrála její role a mnohem více.

Co vás lákalo na roli energické kamarádky Lenky, kterou vám Robert Sedláček ve filmu nabídl? Tak především nabídka Roberta Sedláčka. Za ním já bych šla světa kraj. Jaké role vám nejlépe sedí a jsou některé, které byste si rozhodně nepřála? Třeba i ve vztahu k dosavadní filmografii Roberta Sedláčka… Samozřejmě nejlépe se hraje postava, kde můžu vycházet ze svého naturelu, který je na Roberta příliš afektovaný. V Rodině mě nejenže nekrotil, ale ještě povzbuzoval. Toho bych se byla bývala nenadála. Rozhodně bych si nepřála hrát roli, kde bych musela být nahá a s někým se milovat.

Odnesla jste si z natáčení nějaký nevšední zážitek? To je pochopitelná a obvyklá otázka, ale víte, točilo se to před rokem a já mezitím porodila miminko, tak mi vzpomínky na veselé historky z natáčení překryly úplně jiné vjemy.

Jak se ztotožňujete s myšlenkami (a apely) filmů Roberta Sedláčka? To je právě jeden z důvodů, proč s Robertem budu pracovat na čemkoliv. Jeho filmy mají morální přesah, mají názor, vidím, co ho trápí, že filmu využívá jako komunikace se světem a přitom neztrácí nadhled a humor.

Jste improvizátorkou večerů Second sekec aneb Hlava nehlava v Dejvickém divadle. Měla jste i při spolupráci na Rodině dostatečný prostor pro improvizaci? Já bych jen lehce upravila, že v Dejvicích již neimprovizuji a začínám zase od listopadu v Rock Café. V Rodině jsem spíš dostala prostor pro autenticitu. I když to zní podobně blbě jako improvizace.

Myslíte si, že Rodina je opravdu základ státu? Myslím si, že by měla být a to, že to tak není, má fatální následky, které se budou čím dál radikálněji projevovat a nebude to hezké. Jako rodinu vnímám i okruh svých přátel, takže já myslím, že i do budoucna je naše šance ve vztazích a ve spolupráci se spřízněnými lidmi a skupinami.

V čem je pro vás spolupráce s Robertem Sedláčkem výjimečná? Mám pocit, že si rozumíme a máme se rádi.

Co byste vzkázala divákům, kteří se chystají na film do kina? Určitě na film Rodina je základ státu jděte. Je to dobře udělaný film, u kterého se nejen zamyslíte, ale i pobavíte. Nebojte se nechat se dotknout.

 

FILMOGRAFIE: 2011 Rodina je základ státu(rež. Robert Sedláček) 2011 Alois Nebel (rež. Tomáš Luňák) 2010 Největší z Čechů (rež. Robert Sedláček) 2010 Tantra (rež. Benjamin Tuček) 2009 Zoufalci (rež. Jitka Rudolfová) 2008 U mě dobrý (rež. Jan Hřebejk) 2008 František je děvkař (rež. Jan Prušinovský) 2008 Děti noci (rež. Michaela Pavlátová) 2008 Nestyda (rež. Jan Hřebejk) 2008 U mě dobrý (rež. Jan Hřebejk) 2007 Stop (rež. Jakub Sommer) 2006 To horké léto v Marienbadu (rež. Milan Cieslar) 2005 Hadí tanec (rež. Petr Slavík) 2004 Chocking Hazard (rež. Marek Dobeš) 2003 Nuda v Brně (rež. Vladimír Morávek) 2003 Město bez dechu (rež. Ivan Pokorný) 2003 Smrt pedofila (rež. Ivan Pokorný)

 

Text: DD