Recenze: Midnight in Paris/Půlnoc v Paříži

Pragmatická snobská Inez se stejně zaměřenými rodiči mají ale jiný názor a pobyt v hlavním městě si užívají čistě turistickým způsobem, trousíc okolo sebe nespokojené poznámky o Francouzích. A tak je Gil vláčen po všemožných obchodech, výstavách a akcích, které ho n

Pragmatická snobská Inez se stejně zaměřenými rodiči mají ale jiný názor a pobyt v hlavním městě si užívají čistě turistickým způsobem, trousíc okolo sebe nespokojené poznámky o Francouzích. A tak je Gil vláčen po všemožných obchodech, výstavách a akcích, které ho nezajímají a kde se jen těžko se svými téměř nulovými znalostmi může účastnit debaty.

Je na jiném místě a v jinou dobu opravdu tráva zelenější?

Díky náhodnému setkání s Inezinými stejně snobskými přáteli, se kterými Inez tráví spoustu času, Gil dostává konečně propustku a příležitost odloučit se od ostatních. Ovíněn zamíří pěšky do hotelu a ztracen uprostřed Paříže usedá na kostelní schody. V momentě, kdy odbijí hodiny půlnoc, před Gilem staví taxi z jiné doby a Zlatý věk začátku dvacátého století před ním otevírá dveře a zve ho na tak trochu magický výlet za poznáním sebe sama plný známých osobností, připravených s otevřenou náručí mu pomoci.

Od 22. 9. 2011 v našich kinech.

Nejnovější film Woodyho Allena se odehrává opět v Evropě a to už se pravděpodobně nezmění. Já osobně jsem se k Půlnoci v Paříži stavěla dost skepticky. Poslední snímky Woodyho Allena mě už moc nenadchly (snad kromě filmu Match Point). A začátek filmu, kdy se Vám 4 minuty před očima míhají obrázky Paříže v různou denní i noční hodinu, mě v tom jen utvrzovaly. Postavy jsou nesympatické už jen tím, že prostě nechápete, proč se dva tak rozdílní lidé vlastně milují a chtějí vzít, aniž by je k tomu okolnosti nutily.

Čtete také: Recenze: The Lincoln Lawyer/ Obhájce

Inez se do Gila neustále naváží a ztrapňuje ho před rodiči i přáteli a Gil je bezmocná a lehce manipulovatelná figurka plná sebepochybování, která se sklopenou hlavou dělá co se mu řekne. Až je těžko uvěřit, že je úspěšný Hollywoodský scénárista. Vše se, naštěstí, v lepší obrátí v momentě, kdy s Gilem vstupujete do dob minulých a dobové charisma Paříže, podkreslené krásnou hudbou, na Vás dýchne skrz plátno. Pokud ale nejste historie znalí, unikne Vám spousta maličkostí, narážek a vtípků a příběh tak rapidně tratí. Stává se z něj totiž jen a pouze obyčejné americké romantické úsměvné drama o nesmělém snílkovi, který vlastně neví, jak má k dnešnímu světu přistupovat, neumí si poradit sám se sebou a uniká raději do minulosti. A všechno si to ještě zhoršuje velice špatným výběrem životní partnerky, která mu nedovolí vzlétnout. Ani atraktivní prostředí Paříže nedokáže zakrýt fakt, že snímek začíná jako klišé a končí jako klišé.

Kdyby film režíroval kdokoliv jiný než Woody Allen, asi bych nebyla tak přísná. Midnight in Paris je pořád lepší, než většina snímků tohoto druhu. Od režiséra jeho formátu ale opravdu očekáváte víc. Tady je bohužel vidět, že Woody Allen si jednoduše splnil svoje předsevzetí natočit alespoň jeden film ročně. A místo, abyste viděli jakýsi druh zrání jeho osobnosti, tak jako u ostatních režisérských veteránů, mám tak nějak pocit, že Woody Allen míří opačnou cestou.

Čtěte také: Recenze: Crazy, Stupid, Love/Bláznivá, zatracená láska, komedie USA 2011

Doporučuji lidem, kteří se vyznají v umění i literatuře konce devatenáctého a začátku dvacátého století, zajímají se o biografii osobností té doby a chtějí si vypláchnout hlavu u odpočinkového filmu.

Romantická komedie, fantasy

USA/Španělsko 2011

Hrají: Owen Wilson (Gil), Rachel McAdams (Inez), Marion Cotillard (Adriana), Kathy Bates (Gertrude Stein), Corey Stoll (Ernest Hemingway),..

Režie a scénář: Woody Allen

Text a foto: DeD