Jak jste na tom s pověrčivostí?

Abyste to nezakřikla

Nejúčinnější bylo klepat na mohutný posvátný dub, poněvadž kdysi se věřilo, že jeho kořeny sahají až do podsvětí. Jestliže tedy dnes klepete na dřevo, vyberte si určitě dubové. Pravda, dost pravděpodobně nemusí být zrovna po ruce a vybíhat pokaždé do lesa asi není možné, zvláště když žijete ve městě. Dokonce se zdá, že najít jakékoli dřevo v době, kdy jsme obklopeni umělými hmotami a imitacemi, je dost těžké. Holanďané na to ovšem jdou lišácky: ťukají na spodní stranu stolu, protože tam je dřevo neleštěné, a je tak aspoň malá naděje, že si usmíří a nakloní na svou stranu stromová božstva.

Jiný kraj, jiný mrav

V některých zemích se ťuká na kovové předměty, neboť kovy bývaly vzácné, což vedlo k domněnce, že v sobě skrývají magickou sílu. A protože kovové náušnice krášlí uši, dodnes můžete vidět v Turecku jak si poklepávají na ucho. Tohle gesto má stejný význam jako naše ťukání na dřevo. Je ale velký rozdíl mezi poklepáním na ucho a tím, když boltec držíte palcem a ukazováčkem a mírně jím kmitáte. V Portugalsku a Brazílii totiž tímto způsobem ukazují muži hostitelce, že jídlo bylo výborné, což ještě zesílí tím, že si políbí ukazováček.

 

Jaké tradiční i netradiční pověry znáte vy? Čekáme na vaše zprávy :-)

 

 

(mič)