Napsáno životem: Kvůli interupci v mládí, nemohu mít děti

Když jsem jako osmnáctiletá otěhotněla, bez rozmyslu jsem kývla na potrat. Nebyla jsem na to připravená. Jenomže teď bych za těhotenské bříško upsala duši ďáblu a ono bohužel nic. Nemohu mít děti a vůbec netuším, co si bez nich počnu. 

Přesně tyto řádky nám poslala do redakce Karolína, její jméno jsme však na její přání pozměnily. Následující pokračování však napsal sám život. A možná byl na jednu ženu krutý až přespříliš, možná si to také zasloužila.
To ale posuďte sami.

 

Mládí ve znamení dobrodružství.....

V době dospívání jsem byla potrhlá, z ničeho jsem si nedělala hlavu a žila pro kouzlo okamžiku. S nevěrou jsem si hlavu nelámala, měnila kluky jako ponožky, protože jsem mohla mít kdejakého, na kterého jsem zamrkala. Ten pocit moci se mi líbil víc, než bych si v té době byla ochotna připustit. A tak jsem je přelétala od jednoho ke druhému. Užívala jsem si veškerých benefitů a nechala se od mužů hýčkat. Byly to zlaté časy.

 

Osudová chyba

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, netrápila jsem se, protože jsem měla v plánu dovolenou s Davidem, se kterým jsem tehdy randila, a jeho dítě by to samozřejmě nebylo. Vlastně jsem sama nevěděla, kdo mohl být jeho otcem. A tak jsem se rozhodla k radikálnímu řezu a s vědomím, že aktuálně nechci být matkou, vyhledala svého gynekologa. A  za dva týdny na to jsem se vyhřívala u moře a dělala jakoby se nestalo vůbec nic. Prostě jsem muže využívala, nechala je za sebe platit, hrála jsem si se ženáči, pár jich odloudila od rodiny a užívala si své chvilky plné vítězství. Dokonce jsem se takto pomstila své bývalé spolužačce, vyspala jsem se s jejím manželem a ten ji nasadil kopačky. Co si budeme povídat, pomsta byla sladká.

 

Po letech jsem zůstala jako kůl v plotě....

Kdyby mi někdo v té době řekl, že dopadnu jako hubkař, nevěřila bych mu. Pánové dostali rozum, popřípadě si našli mladší barbíny a já zůstala na život úplně sama. Když jsem se navíc od svého gynekologa dozvěděla, že díky zdravotním komplikacím nebudu moci být matkou, zřídil se mi svět nadobro. Dřív jsem si nemusela platit za drinky, dneska musím vydělávat jako každá druhá, které jsem se dřív s chutí vysmívala. Někdo by mohl říci, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A kus pravdy na tom tedy bude. Strašně moc bych chtěla vrátit čas a rozhodnout se tehdy správně, a dítě si ponechat. Je to stejně to nejkrásnější, co může žena zažít. Chodím vysedávat na pískoviště, kam si chodívají hrávat děti a strašně těm ženám zavidím, i přes fakt, že některé přibraly až běda! S muži to mám taky nalevačku, pár známostí by se sice našlo, ale bez lásky a dětí je ten život prázdný až až. Plánuji se odstěhovat a začít někde daleko znovu. Snad se mi to podaří, a třeba budu mít štěstí na muže, se kterým si adoptujeme malou holčičku, nebo na toho, který už své děti mít bude.

 

Názor redakce: Karolína podle nás dostala od života pořádnou lekci, proto jí přejeme, jenom to nejlepší.
Horší trest už mít nemůže.

 

pixabay.com