Deník cestovatelky: Francie

„Bonjour madame“, vítá mne na palubě usměvavá letuška. Hledám své místo, ale jelikož je letadlo poloprázdné, usedám na volné dvojsedadlo. Paráda! Budu mít výhled z okénka. To miluji! Na chvíli zavírám oči a relaxuji. Letadlo však zanedlouho začne opouštět své stanoviště a z reproduktorů se ozve „Vítejte na palubě letu společnosti Air France, do naší cílové destinace, do Nice, dorazíme za dvě hodiny a patnáct minut…

“ V tuto roční dobu, tedy na konci zimy, letím do Francie vůbec poprvé a tak jsem velmi zvědavá, jak to bude celé probíhat. Mám naplánovaných spousty akcí, které bych ráda stihla. Nicméně mám také v úmyslu chodit běhat a cvičit, takže si nedělám naděje, že by tato dovolená byla spíše odpočinková. Statečně začínám ještě večer po příletu a to během po Promenade des Anglais. Běžci se to zde jen hemží a tak rychle zapadám do davu. Ano, tady se mi zatím dost líbí! Uff! To byla snídaně! Nevíte někdo, proč se vždy na hotelových snídaních tak přejím? Ale kdo by se divil člověku, který miluje čerstvé croissanty, pain du chocolat či lívance s javorovým sirupem.

S přeplněným žaludkem po snídani vyrážím na květinový karneval. Jde o akci, konající v Nice se v druhé polovině února, kdy jsou při velké show k vidění nejrůznější masky a alegorické vozy, které jsou pokryty květinami. Všude hraje hudba, všichni tančí. Neodolám a boky vrtím také. A co by ne, jsem přece na dovolené! A ani se nenaději a je odpoledne.  Cestou zpět neodolám a zacházím na ulici Avenue Jean Médicin. „Jen se juknu“, říkám si. Tak samozřejmě, že? Dlouhá ulice, kde se nachází obchody všech možných i nemožných značek módního oblečení, doplňků či šperků všech cenových kategorií je stvořena pro všechny shopaholiky. A pár minut později již lituji, že jsem se jí raději nevyhnula obloukem. No, nějaké to místo v kufru mi snad ještě zbývá…

„Odhaduji to tak na několik desítek tun citrusů“, odpovídá mi na mou otázku „jaké množství pomerančů a citronů se zde spotřebovalo“ pán v informačním okénku. Nacházím se v městečku Menton, přibližně 30 kilometrů na východ od Nice. Právě se zde koná Fête du citron, Svátek citronů. Výstava je každý rok instalována na konkrétní téma, která je celá vytvořena z citrusů, resp. pomerančů a citronů. Letos přišlo na řadu téma Broadwayské muzikály. K vidění tu jsou instalace Zpívání v dešti, Kabaretu, Krásky a zvíře a mnoho dalších. Je to vážně pěkné, ale dělat bych se s tím upřímně nechtěla. Musela to být piplačka. A proč zrovna citrusy? Citrusovníky jsou tu stejně běžnými stromy, jako v Čechách například jabloně. Zpočátku jsem nevěřícně koukala jako většina turistů. Prostě jiný kraj.   

Být v jižní Francii na Azurovém pobřeží a nezajet navštívit četníky by byl jistě velký hřích. Saint-Tropez je prostě klasika. Dnes se zde sice míchá luxus moderních jachet s původním duchem starého přístavu, nicméně i tak je to skvělý žážitek. Stojí za to (i přes ty nekřesťanské peníze) na chvíli posedět i v jedné z místních přístavních kavárniček a alespoň chvíli si připadat jako Nicole
(„Ale tati...“).  Čas a dny však plynou a já se pomalu musím opět s Francouzskou riviérou rozloučit.
A i když v letadle opět slyším „Bonjour madame“, já si v duchu říkám „Au revoir Côte d'Azur“.

VE ZKRATCE:

Jak cestovat?

Z Prahy do Nice létá mnoho leteckých společností, obvykle s jedním přestupem. Vybírat můžete jak z nízkonákladových, tak i dražších, avšak komfortnějších. Cena letenky se zavazadlem se pohybuje kolem 5000,- Kč, při akcích se však dá sehnat i výrazně levněji (většinou pouze s příručním zavazadlem). Osobně doporučuji Air France, kde je i skvělý servis během letu.

Kde spát?

Pokud chcete mít výhled na moře a zároveň se nacházet v blízkosti centra a všeho dění, zkuste hotel na samotné Promenade des Anglais. Rozhodně však doporučuji pokoj ve vyšším patře, na promenádě je totiž celkem rušný provoz automobilů a ve vyšších patrech je již větší klid.

Kde jíst?

Mimo centrum narazíte na spoustu místních menších restaurací, kde ochutnáte nejen místní pokrmy, ale i atmosféru. V centru totiž narazíte klasicky na podniky orientované převážně na turisty.

Autor: Mája z blogu