!
Začátky nebyly nejrůžovější…
Nikdy jsem nebyla žádná prvoplánová kráska, prostě obyčejná holka se srdcem na dlani s velkou touhou po lásce. Avšak ta mi zdárně mává z rychlíku. Navíc to nevypadá, že by se měla v plánu vrátit. Jako malá jsem vyrůstala v rodině, kde všechno měla pod pantoflem máti, otec si totiž velkodušně užíval svých peněz s mladými milenkami, než aby se staral o svoji rodinu. Vlastně od svých desíti let, kdy jsem na něj čekala s narozeninovou oslavou, jsem ho viděla naposled. Nakonec přišel, ale jen proto, aby se sbalil a pádil za dobrodružstvím.
Hledání a zatracení lásky
Matka se už nikdy nezamilovala a své poslání našla v péči o mě a staršího bratra. Vděčíme ji za mnohé, avšak nepřítomnost otce si vybrala a dodnes asi i vybírá svoji daň. Navíc na lásku prostě nemám štěstí, tu první, velkou mi po dvou letech krutě vzala rakovina. Dlouho jsem se z této ztráty nemohla vzpamatovat, až mě pak z bludného kruhu smutku vyvedl Michal. Byl báječný, smál se, uměl mě rozesmát, měl šarm a ostatní ženy to moc dobře věděly a tak se mi stalo to, co mé máti. Michala mi odtáhla na vařené nudli mladá holka, co o životě nevěděla vůbec nic, ale asi uměla lépe na mého již ex přítele, aplikovat své ženské zbraně. Nejhorší na tom je to, že jsou ti dva pořád spolu, což by nikdo nečekal. Ani já, utěšovala jsem se tím, že to bude románek ryze jepičí. Do třetice všeho dobrého to u mě s láskou zase dopadlo neslavně. Šlo mu jenom o sex, nikoliv o vztah. Mluvil ale o lásce, krásných pocitech a společných plánech. Jak jsem ale měla později šanci zjistit, takto oblbuje každou. Po všech těch eskapádách jsem se vrátila z Plzně za mámou a připadám si jako ztroskotanec. Kvůli mému psychicky špatnému stavu, kdy jsem se dávala do kupy na psychiatrii, jsem si nakonec vyfasovala výpověď. Čekala mě na stole, jakmile jsem se vrátila po neschopence zase do práce. Připadám si, že ve svých pětatřiceti nemám vůbec nic a že rodinu asi jen tak nezaložím. Prozatím hledám práci, o chlapech nechci ani slyšet a lížu si rány.
„Někdy se prostě život nepěkně zamotá a zážitky, co vám nadělí, vám nasekají pěkně bolavé šrámy na duši. Pokud prožíváte podobně těžké okamžiky, budu ráda za vaše postřehy k článku. Moc ráda si je přečtu a vlastně z tohoto důvodu, jsem se rozhodla se svým životním příběhem i svěřit,“ vysvětluje své pohnutky Darina K., která někde ve skrytu duše ví, že by se neměla vzdávat, ale zase se znovu rvát o klestit si cestičku ke štěstí.