Petra (36): Sáhla jsem si na dno, mým vesmírem se stala láhev

Syndrom vyhoření, nespokojenost v práci, přechozený vztah a takhle bych mohla pokračovat do aleluja. Neměla jsem energii a ani chuť to změnit, místo toho jsem našla smysl života ve skleničce s vínem. Skleničku nahradila láhev, láhev zase levnější krabicové víno a můj život se řinul do pekla pořádnou zkratkou.

 

Pohádkové začátky nemusí mít šťastné konce

Myslela jsem si, že život je jako peříčko.  Byla jsem mladá, pěkná, našla jsem si skvěle placený flek a všechno vypadalo nad poměry nádherně. Peníze se sypaly, pánové odcházeli a zase přicházeli. Měla jsem pocit, že mi svět leží u nohou a tak jsem se chovala jako potřeštěná husička, které pomalu a jistě narostl nosánek nahoru. Tohle zlaté období ale jak to tak už bývá netrvalo věčně. S mými životními nároky narůstaly také výdaje, kupovala jsem si zbytečně drahé oblečení, kosmetiku, parfémy, jezdila jsem si na drahé dovolené, pila luxusní alkohol a chodila do podniků, ve kterých jsem podle cen neměla opravdu co dělat. A po čase jsem začala sbírat škody jako následky svého neuváženého jednání.

 

Chyba stíhala druhou....

Zadlužila jsem se, nahrnula se do vztahu ihned po nevěře a byla jsem ráda, že budu mít pro budoucí zítřky v pořadí oporu. Jak roky míjely a já se zklidnila, pomalu a jistě se do našeho života vkrádala vše zničující nuda, šedivý stereotyp a hromadu problémů a starostí. Kvůli penězům jsem kývla na povýšení a přijala pozici, kde jsem měla víc starostí než z toho plynoucí benefitů. S Karlem jsme se hádali, on chtěl miminko, za to já nevěděla, kde mi hlava stojí a jak to udělám, abych vše zvládla. Neměla jsem energii a ani prostor na nic jiného. Karel byl nešťastný a já vlastně taky. Když nepřišel domů, měla jsem radost. Otevřela jsem si láhev, vytáhla z baru bonboniéru a zapíjela a zajídala svůj vnitřní chaos. Bylo mi lépe, ten přicházející pocit vnitřního slunce mi udělal božsky. Avšak byla to jenom iluze, s dalším ránem starosti přišly znovu a já je zase večer zaháněla skleničkou vína, druhou, třetí, čtvrtou…..

 

Konečná?!

Propadla jsem alkoholu, Karel ode mě odešel a mně to bylo celkem jedno. Byla jsem otupělá, vnitřně zdrcená
a nevěděla jsem, co bych měla udělat a tak jsem raději neděla nic. Dostala jsem výpověď a já mohla pít vesele dál i během dne. Snídala jsem víno, obědvala víno a i večer bez něj neusnula. Život plynul a já se ztrácela před očima. Životní směr i sny vzaly za své…. „Díky své rodině jsem nakonec zůstala v léčebně, odkud bych za dva týdny měla jít domů. Vrátím se k našim a chci začít od znovu a tentokrát mnohem lépe. Život je totiž sakra krátký na to, abychom ho promarnili,“ vysvětluje odhodlaná brunetka.