Kdybych mi někdo vyprávěl můj příběh, který jsem s Richardem zažila, asi bych si významně klepala na čelo
a v duchu si opakovala, že takto to na poli lásky zřejmě nechodí. Jenomže život vám může neservírovat nespočet těžko uvěřitelných scénářů. A vy jim začněte věřit až tehdy, kdy přijdou do vašeho života a nechají vám v srdci i myšlenkách nesmazatelnou stopu.
Romance jako trám
On byl chlapík, který mi imponoval ve všech směrech. A já energická, temperamentní divoška, se kterou naše společné chvíle byly všechno, ale rozhodně ne nudné a všední. Já utíkala do jeho náruči každý čtvrtek, když manžel pobíhal na hřišti a ten čas s ním utíkal pokaždé jako splašený. Výletovali jsme, chodili na večeře, které jsem absolvovali v zapadlých hospůdkách a restauracích, aby nás nikdo nenačapal. Nechtěli jsme jeden
o druhého přijít, prostě jsme chtěli být spolu, i když aspoň takhle potajmu.
Přáli jsme si, ať to nikdy neskončí
Rok přeběhl v druhý a třetí a my pořád byli spolu. K našim čtvrtkům přibyla také sobota a my tak mohli dovádět, jak se patří. Když byl prostor, vypadli jsme na Slovensko do srubu, tuhle zase do Maďarska do lázní a pak zase do Legolandu. Měli jsme své společné místa, které se pro nás staly naším útočištěm. Když tak o všem přemýšlím, možná jsem Richarda opravdu milovala, akorát jsem si to pořád nechtěla dvakrát přiznat, protože jsem žila s Pavlem. Své city jsem držela pod kontrolou, aby se nestalo něco, co by ublížilo všem. Jednou jsem pár schůzek odmítla s výmluvou, že se s Richardem sejít nemohu, po pravdě jsem ale mohla, ale bála jsem se reakce svého srdce. Protože mi pro něj tehdy tlouklo s takovou razancí a intenzitou. A tak jsme se setkávali na kafe na kus řeči, on mi vyprávěl o průběhu rozvodu, o začátcích jeho podnikání a já zase o tom, že chci z útulného penzionu vykřesat něco víc.
Nakonec tomu ale osud chtěl jinak….
Letos je tomu přes pět let, co jsme se poprvé viděli a já musím konstatovat, že veškerá palčivá a doutnající vášeň ustala a nám dvěma zůstala společná řeč, stejný pohled na svět a snad nekonečná důvěru v jeden druhého. On začal konečně randit a já se spořádaně vrátila k drahému, od kterého jsem vlastně odejít nikdy nechtěla. Tuhle u večeře mi Richard mezi řečí pověděl, že jsem mu změnila život, naučila ho lépe chovat se k ženám a ukázala, že to nejdůležitější, co mohou dva lidé mít je vlastně úplně jednoduché, prostě jeden druhého. A tak se tu a tam stýkáme jenom proto, abychom se ujistili, že se ten druhý má dobře. Sex je už dávno pasé, zůstala jenom hluboké přátelství a vzpomínky, které vám dají nahlédnout do nádherné minulosti, která se tehdy psala ostře křiklavou červenou pastelkou, tedy vášní.