Náborová manažerka Lucie Krejčová: neptám se kandidátů, kde se vidí za 10 let

Najít si během mateřské dovolené čas na práci, to je tvrdý oříšek. Založit během mateřské vlastní personální agenturu? To se zdá jako nemyslitelné. Lucii Krejčové se to podařilo. Teď je úspěšnou náborovou manažerkou, která vyhledává vhodné zaměstnance pro firmy z nejrůznějších oborů. Přesně ví, na co se kandidáta u pohovoru zeptat, a naopak, jaké otázky postrádají smysl.

 

V poradenské skupině Moore Czech Republic působíte jako Recruitment Manager, jak vypadá váš běžný pracovní den?

Vedu tým 3 recruiterů, kteří pracují pro externí klienty, a dále 1 kolegyni pracující na interním náboru (tedy pro společnosti skupiny Moore CZ). Náš pracovní den začíná interním meetingem, kde rekapitulujeme jednotlivé poptávky a hodnotíme dosavadní kandidáty na pozice, vyměňujeme si informace. Poté se každý pouštíme do další práce – recruiteři do hledání dalších kandidátů a já většinou komunikuji s klienty (buď v terénu nebo v rámci online meetingů) a zúčastňuji se pracovních pohovorů s kandidáty na pozice s vyšší důležitostí (střední a top management) nebo vyjednávám požadavky s kolegy, kteří do svých týmů v rámci skupiny hledají kandidáty na pozice, jež potřebujeme obsadit velmi rychle, nebo žádají spolupráci na některých jejich týmových projektech.

 

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla pracovat právě v oblasti human resources?

Když jsem nastoupila do Moore Czech Republic, moje pracovní pozice byla směskou práce backoffice
a personalistiky. Jak se skupina zvětšovala, personalistika začala převažovat a většinu backofficové práce převzala kolegyně. Začala jsem vnímat, jak se člověku a skupině úžasně vrací, pokud jedná se zaměstnanci hezky a ve firmě udržuje „příjemné klima“ – to začíná právě hledáním vhodného kandidáta a jeho získáním pro daného zaměstnavatele. Přišlo mi to extrémně důležité, a proto jsem začala oblast recruitmentu ve skupině rozvíjet, nejdříve interně a později i externě.

 

Co vás při vaší práci dokáže nejvíce potěšit?

Samozřejmě dobře umístěný kandidát. Když mi občas pípne zpráva na Whatsapp a píše klient nebo kandidát, že je s prací spokojen. Těší mě ale také to, když vidím, jak se naše skupina rozrůstá, a když do ní přivádíme nové kolegy, kteří se ztotožní s naší vizí rozvoje.

 

Již vám prošlo rukama mnoho uchazečů o práci, co při výběru toho správného kandidáta považujete za nejdůležitější?

Teď už vlastní intuici, vytvořila jsem si ji časem. Většinou po 10 minutách pracovního pohovoru s kandidátem vím, jestli na dané pozici obstojí a hodí se k ní, nebo jestli tam budou „třecí plochy“.

 

Jaká je vaše nejoblíbenější otázka u pohovoru?

Hodně mi vždy napoví otázka: „Proč chcete dělat právě toto?“, „Proč chcete změnu?“. Velmi dobře z toho už poznám, zda je kandidát opravdu zapálený pro danou pozici, nebo se snaží narychlo něco vymyslet.

 

Existuje naopak nějaká, která se běžně pokládá, a přitom vám přijde nesmyslná?

Časem jsem upustila od otázek: „Kde se vidíte za 10 let?“, atd. Považuji je už za zbytečné. I kandidát, který se vidí za 10 let úplně někde jinde, pro nás totiž může být velkým přínosem a na dané pozici odvést spoustu práce. Odnaučila jsem se pokládat otázky, které jen prodlužují práci s uchazečem a nepřináší efekt.

 

Jaká doporučení byste dala někomu, kdo se připravuje na pracovní pohovor?

Aby byl sám sebou a aby dovedl přiznat i slabiny. Vážím si toho pokud je kandidát upřímný. Nikdo nejsme dokonalý.

 

Podařilo se vám vybudovat personální agenturu během toho, co jste byla na mateřské dovolené. Jak moc velká to byla výzva a jak se vám podařilo se s tím vypořádat?

Když se narodila naše dcera (dnes jí jsou 3 roky), byl to pro mě zvláštní čas. Bylo to krásné, ale zároveň se mi úplně změnil život. Najednou jsem byla mimo kancelářské prostředí, mimo kolegy, mimo byznys. Byla jsem šťastná, ale trochu mi chybělo zapojení i jinde. Věděla jsem už jako těhotná, že se chci do práce postupně vracet, ale potřebuji to nějak skloubit, abych mohla fungovat i jako matka a i jako zaměstnaná žena. Vnímala jsem mateřskou dovolenou jako čas na to zkusit něco nového, právě tu výzvu, navíc tato práce je kombinací práce z kanceláře a z domu.

Už když jsem práci opouštěla a připravovala se na mateřské povinnosti, věděla jsem, že mi „v šuplíku“ zůstává mnoho šikovných kandidátů, které jsme už třeba z kapacitních důvodů nedokázali využít u nás ve skupině, a bylo mi to líto. Začali jsme tedy s těmito kandidáty pracovat dále a databáze se rozrůstala, tak spontánně vznikla personální agentura, která má dnes mnoho klientů z různých oblastí.

 

A jak to děláte teď, aby se vám povedlo skloubit všechny vaše role a povinnosti dohromady?

Snažím se obstát a být co nejlepší ve všech svých rolích. Myslím, že jsem trochu po své matce, taky toho vždy hodně stíhala. Snažím se být dobrá matka, dělat dobře svou práci a být dobrá partnerka, vytvářet teplo domova. Jsem k sobě tvrdá a můj život vyžaduje neustále pravidla, plán a sepisování úkolů, tak funguju. Na každý den mám scénář. Někdy sama přemýšlím, zda mohu všude obstát, ale pevně doufám, že ani na jedné frontě si nikdo nemůže stěžovat, snad by moji blízcí nebo kolegové neměli jiný názor… ????

 

Vaše práce dokáže být jistě i velmi náročná a stresující. Jaký je váš recept na to, abyste si udržela svůj klid a nadšení?

Snažím se mezi těmi svými každodenními harmonogramy nezapomenout občas i na sebe. Chodím pravidelně cvičit a o víkendu jezdím na kole. Stres mi pomáhají potlačovat taky rodinné výlety nebo čas s partnerem, kdy jdeme do divadla, na koncert, do kina, sejdeme se s přáteli nebo poznáváme zajímavá místa.

 

Jste také vášnivou cestovatelkou, na kterou ze svých cest nejraději vzpomínáte? A máte nějaký cestovatelský sen?

Ano, cestuju moc ráda. Je to má největší radost. Téměř vždy pro uvolnění můžu navštěvovat místa jako je Řím, Barcelona, atd. Nejraději ale vzpomínám na cestu na Kubu. Často si i doma pouštíme kubánskou hudbu a snažíme si připomenout atmosféru v Havaně. Můj velký sen je teď cesta do Vietnamu. Je to trochu extrém, dobrodružství, ale právě to mi poskytuje největší možnost relaxace. Všechny své role vypnu a jsem na chvíli „jen cestovatel“.