před rokem, 01.11.2022 00:05 Michaela Kultura

Listopadové knižní tipy: HISTORKY ZE TMY

Povídky mladých českých autorů hororovou tématikou

(Napsali: Richard Hotový * Kateřina Šardická * Magdalena Mintová * Lenka Polačková * Sára Vůchová * Martina Mátlová * Anna Musilová * Nicole Škorpilová * Radek Blažek * Mario Itsami * hostujici autor Pavel Renčin)

Sbírka young adult povídek českých autorů plná děsivých příběhů, které vám nedají spát. S jejich hrdiny se ztratíte v podivném labyrintu, prozkoumáte pár opuštěných budov v honbě za přízraky, vydáte se uprostřed noci zakopat mrtvolu, kterou jste vůbec zakopávat nechtěli, a nebude chybět ani boj o holý život.

Vedle zavedených autorů a autorek nejen literatury pro mládež, jakými jsou například Anna Musilová, Kateřina Šardická nebo Magdalena Mintová, najdete v knize i povídky trojice vítězů literární soutěže. Z jejich příběhů budete mít zaručeně husí kůži.!

Kniha je určena čtenářům od 13 let.

Ukázka z knihy:

Viko rakve se otevřelo. Její matka vydala nelidský skřek a vrhla se dopředu. Medina rozdrcena ruka byla volna. Před očima měla mžitky. Musela několikrát zamrkat. Nadechnout se
A pak ji uviděla.
Lotka ležela v rakvi, voskově žluta a nepřirozená. Rty měla fialové. Meda ji sotva poznávala. Slzy ji začaly štípat v očích. Vůbec poprvé od chvíle, co zemřela. Nebyly to však slzy smutku, ale slzy šoku smíchaného s hnusem.
Její sestra leží v rakvi, ztuhla, studena, rovna jako svíčka.
Kdo kdy o mrtvých řekl, že vypadají jako spící? Co je to za lež? Lotka nevypadala jako ve spánku. Vypadala jako plastová figurína.
„Lotynko, Lotynko moje,“ štkala mama hlasitě a vrhala se k tělu.
Rakev se pod její vahou pohnula. Meda byla na jeden kratičký okamžik přesvědčena, že se převrátí a Lotka se vykutálí na studenou zem. Táta naštěstí zakročil a svoji ženu zachytil.
„Holčičko moje… Lotynko, probuď se…“
Matka se jako smyslu zbavena sápala dovnitř ve snaze květinové věnce před oltářem, nevěnoval jí pozornost. Smrt se ho netykala. Meda si uvědomila, že nebyli v kostele sami.
Úplně v zadní lavici někdo vzpřímeně seděl.
Meda zamžourala přes slzy na řasách. Byla to žena.
Možná dívka. Celá v bílém. V ruce svírala růženec. Do tváře jí neviděla, protože se dívala směrem ke stropu. Meda zvedla hlavu a zadívala se stejným směrem. Neviděla nic zvláštního, jen klenuty strop kostela. Prasklinu ve staré omítce.