Láska přišla na dovolené. Z prodejce ve stánku se vyklubal násilník

Někdy si vás najde láska sama, aniž byste ji hledali. Své o tom ví čtenářka Martina (27), která tu svou nečekaně našla na dovolené v zahraničí.

S Patrikem (28) už jsem chodila 5 let. Seznámili jsme se přes moji kamarádku na Zuzčiných narozeninách. Musím říct, že se mi tam ani nechtělo, v té době jsem byla po dlouholetém rozchodu s mým bývalým přítelem a neprožívala jsem zrovna hezké období

Nová láska po rozchodu mě udělala šťastnou

Nakonec jsem ale na sebe hodila šaty a s křečovitým úsměvem jsem dorazila na zahradní párty. Bylo nás tam tedy hodně a já se s drinkem chystala zašít na houpačku a jen tak si přemýšlet o životě. Z myšlenek mě vytrhl sympatický kluk s modrýma očima a hustými blond vlasy „Máš tu místo? Já jsem Patrik,“ usmál se na mě. A tak jsme se dali do řeči. Zjistila jsem, že pracuje jako inženýr v počítačové firmě a má rád kolo a koncerty. Tak to byla trefa. Máme toho hodně společného.

Začali jsme se scházet, chodit do kina, jezdit na kolo, až jsme zjistili, že jsme v tom až po uši. Marek byl rozumný chlap, co to měl v hlavě srovnané a rozhodně to nebyl nezodpovědný floutek, srdce měl na dlani. A to mi k životu bohatě stačilo. Za pár měsíců jsme si pronajali byt a užívali si bezstarostného života. Ten trval bohužel pět let, dovolená v Egyptě všechno zničila.

Dovolená v Egyptě mi přihrála do života muže, kterého jsem se nemohla vzdát

„Tak jedeme, pohni si, za chvíli nám to letí,“ naháněl mě Marek na letišti. Tak jako každé léto jsme si dopřávali dovolenou v zahraničí, letos to byl Egypt. Přiznám se, že to nebyla moje oblíbená destinace, ale Marek se tam nemohl dočkat, byl to jeho sen. Po příjezdu do Pyramisa Beach resort jsem musela změnit názor, byl to ráj, a to jsme zatím ještě nic neviděli. Následující dny jsme měli v plánu poznat Sakkára, Údolí králů a Káhiru. Byli jsme nadšení, architektura nás tam okouzlila.

Když jsme byli na dovolené šestý den šli jsme se projít na tržiště a tam se to stalo. Snědý, vysoký chlap s hnědýma očima, které mě probodávaly pohledem. Bylo to jak v nějakém snění. Stál tam a nabízel nám místní suvenýry. Po krátké konverzaci jsem si koupila další tři náramky. Marek kroutil hlavou, na co to potřebuju. „Pro kamarádky,“ maskovala jsem moje počínání.

Další den jsem trvala na tom, abychom zase šli na tržiště, potřebovala jsem prodejce zase vidět. Nevím proč, s Patrikem mi nic nechybělo, ani nevím co jsem si od toho slibovala, ale cizinec mi zamotal hlavu. Dali jsme si s Markem rozchod a já si stihla s Hasanem popovídat. Zjistila jsem, že mu je 30 let, v Egyptě žije celý život a má rád surfing. Vyměnili jsme si facebook a začali jsme si potají psát. Bylo to jak z nějakého romantického filmu, myslela jsem, že jsem se zbláznila.

Tajné schůzky s novým nápadníkem jsem si užila

Na druhý den jsem před Markem předstírala, že mám střevní problémy a ať jde k moři beze mě. Původně nechtěl, ale nakonec šel. Já jsem využila toho, že jsem sama a spěchala jsem na tajnou schůzku s Hasanem. Strávili jsme spolu tři hodiny na kávě a procházce, při rozloučení jsme se už líbali, Marek neměl o ničem ani tušení. V mobilu mi pořád chodily od Hasana zprávy a já se přistihla, jak se nad nima usmívám jako zamilovaná školačka.

Předposlední den pro změnu nebylo dobře Markovi, a ten mě poslal ven. „Přece nebudeš se mnou trčet na pokoji, běž si ještě užít Egypt, to bude ok.“ A tak jsem ani na vteřinu neváhala, mé kroky směrovaly za Hasanem. Procházka na pláži se změnila v rychlý sex ve křoví. Bylo to nečekané a tak intenzivní, hlavou mi běželo, že nechci, aby to tak skončilo. Když jsem se vracela za dvě hodiny k Markovi, dolehla na mě tíha výčitek svědomí. „Už je mi líp, kde si byla, měla ses fajn?“ Přepadla mě lítost, ale ovládla jsem se. „Jen na pláži,“ dodala jsem s úsměvem.

Loučení a konec lásky?

Poslední den jsem musela vidět Hasana. Přesvědčila jsem Marka, že potřebuju dokoupit na trhu nějaké suvenýry a on naštěstí neprotestoval. Na trhu byl zachvíli otrávený, a tak odešel zpět na hotel, že si aspoň před letem ještě chvíli odpočine na pokoji. Nemohla jsem si už víc přát. Když mě Hasan uviděl, úsměv se mu rozzářil. „Musím jít, už nemáme žádný čas, dnes odletáme. Uvidíme se, slibuju.“ řekla jsem zničeně. Stiskli jsme si ruce a objali se. Všimla jsem si, že se mu lesknou oči, tak třeba mu taky nejsem lhostejná. „Co je s tebou Marťo? Děje se něco?“ ptal se mě ustaraně Patrik. „Vše vpořádku,“ usmála jsem se na něho.

Dodržela jsem svůj slib, museli jsme se vidět

V Česku jsem myslela, že poblouznění vyprchá a Hasan na mě třeba zapomene, ale nestalo se to. Psali jsme si dál, a já byla jak feťák, co mu chybí jeho droga. Za tři týdny jsem letěla zpátky do Egypta. Když jsem řekla Patrikovi celou pravdu, byl hodně zklamaný a nechtěl mít už se mnou nic společného. Nikdo mé rozhodnutí nechápal. „Zahodit dlouholetý vztah kvůli někomu, koho ani doopravdy neznáš, musela jsi přijít o rozum,“ demonstrovala mi rodina i kamáradky. Já ale neviděla vlevo ani vpravo.

Odletěla jsem bezhlavě do Egypta a prožila úžasný víkend s Hasanem. Seznámil mě se svoji rodinou, šli jsme surfovat a taky na večeři. Milovali jsem se i třikrát za den, mé tělo bylo v záplavě euforie. Cítila jsem se štastná. Návrat zpět domů jsme oba obrečeli. Přemýšleli jsme, jak to udělat, abychom mohli být spolu. „Tak se nastěhuj za mnou,“ navrhl. Byl to bláznivý nápad, ale vlastně to bylo jediné řešení, jak v našem vztahu pokračovat. A tak jsem v práci dala výpověď, servírka můžu být přece i tam, nemám tu nic co by mě drželo.

Nový začátek s Hasanem se brzy změnil v noční můru

V přáci mě pustili na dohodu, takže za měsíc jem se stěhovala. Rodina mě varovala a prosila, ať si to ještě rozmyslím. Já ale neměla co, čeká mě nový život se svou láskou. Bydleli jsme v domě jeho rodičů a ze začátku bylo vše v pohodě. Přizpůsobila jsem se rodinným pravidlům a společné bydlení nám fungovalo.

Pracovala jsem jako prodavačka na tržišti s Hasanem, abych se ze začátku rozkoukala. První hádka přišla už za tři týdny. „Proč si se na toho zákazníka, tak smála? Už tě snad nebavím, tak se rozhlížíš jinde?“ křičel na mě v našem pokoji. Nechápala jsem, kde se to v něm bere a chtěla jsem ho ujistit, že to byla jenom přátelská konverzace, ale naštval se ještě víc a dal mi velkou facku. „Tak to bylo naposled!“ Bouchnul dveřmi a odešel pryč. Večer se mi omlouval a my se vášnivě milovali, rychle jsem mu odpustila.

Když jsem se za týden jen bavila s jeho kamarádem na společné akci, scénář se opakoval. Doma mě už ale držel pod krkem. „Tak ty si nedáš pokoj? Pořád budeš balit chlapy? Chováš se jak coura!“ vmetl mi do tváře. Začala jsem být vyděšená, kontroloval mi zprávy. Když jsem chtěla odejít z domu, musela jsem se ho zeptat a hlásit mu kde jdu. Jeho rodiče se do ničeho nepletli, možná, že už na jeho chování byli zvyklí.

Denní hádky se stupňovaly, nemohla jsem uvěřit, kam jsem oči dala a bila se do hlavy, že všichni měli pravdu. Bála jsem se odejít, ale ještě víc jsem se bála zůstat, takový život jsem nechtěla. Když byla rodinná oslava a zamknul mě v domě, že nepůjdu ani na krok, než dokončím veškerou práci, už mi v hlavě bila červená kontrolka na poplach. Zkontaktovala jsem ambasádu a narychlo odcestovala ze země.

Doma mě čekali rodiče s výrazem, že mi to říkali, ale byli rádi, že jsem v pořádku. Nastěhovala jsem se zpátky k nim do svého dětského pokoje. A Marek? Ten si časem založil rodinu a já lituju toho, že jsem náš vztah tak zahodila, protože jsem doposud toho pravého ještě nenašla. Nikdo není jako Marek.