Pamatujete si na ty nekonečné letní prázdniny, kdy se dva měsíce zdály jako celá věčnost, zatímco dnes vám Vánoce klepou na dveře dříve, než stačíte sklidit velikonoční výzdobu? „Tohle zrychlování není jen pocit, ale matematická a neurologická realita,“ vysvětlil psycholog Steve Taylor s tím, že vnímání času je přímo úměrné množství nových informací, které náš mozek zpracovává.
Matematika, která vás nepotěší
Záhada mizejícího času trápí lidstvo od nepaměti, ba i filozofové se jí zabývali staletí. Jedno z nejlogičtějších vysvětlení nabízí takzvaná teorie proporcionality. Když je vám pět let, jeden rok představuje celých dvacet procent vašeho dosavadního života. Je to obrovský kus koláče plný prvních objevů. Pro padesátníka je však tentýž rok pouhými dvěma procenty jeho existence.
Tato matematická neúprosnost způsobuje, že každým dalším rokem se nám zdá časový úsek kratší a zanedbatelnější. Mozek již nemá tolik záchytných bodů, pročež se jednotlivé dekády slévají do jedné šedivé šmouhy. Než se nadějeme, sfoukáváme další kulatiny a marně vzpomínáme, co jsme vlastně dělali loni v únoru.
Past jménem autopilot
Ještě zákeřnějším viníkem než matematika je naše vlastní pohodlnost a rutina. Dětský mozek je jako houba, která neustále nasává nové podněty… např. vůni moře, bolest rozbitého kolene, chuť první zmrzliny. Každý den je unikátní zápis do paměťové stopy. V dospělosti se však většina z nás přepne na autopilota. Cesta do práce, stejné úkoly, stejná večeře, spánek.
Pokud mozek nedostává nové podněty, přestává zaznamenávat detaily. „Čas se zrychluje, když zmizí úžas z objevování. Pokud prožíváme dny bez emocí a novinek, mozek je vyhodnotí jako prázdná data a vymaže je,“ poznamenal neurovědec David Eagleman. Právě proto nám dovolená v exotické zemi připadá delší než týden strávený v kanceláři, třebaže počet hodin je totožný. Na dovolené je vše nové, mozek pracuje na plné obrátky a „zapisuje“ každou minutu.
Vystupte z komfortní zóny
Lze tento splašený vlak vůbec zpomalit? Odpověď je ano, avšak vyžaduje to úsilí. Receptem je vyhledávání novosti. Nemusíte hned skákat s padákem, stačí jít domů jinou cestou, vyzkoušet nový recept nebo se začít učit cizí jazyk. Čím více nových vzpomínek vytvoříte, tím „delší“ se váš rok zpětně bude zdát.
Zkuste si každý víkend naplánovat jednu aktivitu, kterou jste nikdy nedělali. Může to být návštěva neznámé galerie nebo jen procházka v jiné čtvrti. Rozbijte rutinu. Jen tak donutíte mozek, aby přestal ignorovat plynoucí dny a začal je znovu vnímat s intenzitou pětiletého dítěte. Život není o počtu nádechů, ale o chvílích, které nám berou dech, a právě ty nám dávají pocit, že jsme tu byli dlouho.
Zdroj: Psychology Today
Zdroj foto: iStock