Mysleli jste si, že na výklad ústavního práva potřebujete diplom z právnické fakulty? Kdepak! K pochopení svobody slova vám dnes postačí jen nový sponzor, co platí nájem a občas přinese debrecínku. Shopaholic Adel nám v nejnovějším videu představila svůj zcela nový legislativní i finanční řád: dluhy celebritám se zásadně nesplácí, veřejné urážky od partnera jsou znakem vyspělé demokracie a na všechno ostatní se aplikují texty Pavla Callty.
Můj přítel, můj hejtr
Internetoví pátrači mezitím vytáhli na světlo skutečný archivní poklad. Adélin nový objev, věkem už lehce archivní kus Láďa, totiž ještě před pouhými dvěma měsíci pod její fotky sypal komentáře, ze kterých by se i odpadní stoka urazila. Tituloval ji tou nejhorší špínou a verbálně na ní nechával víc toxického odpadu než chemička po noční směně.
Je sice pravda, že dnes už ho při prudším vstávání z gauče pravděpodobně přepadá menší zdravotní thriller a dobíhání tramvaje je pro něj disciplína z kategorie sci-fi, ale když přišlo na veřejné urážení své budoucí partnerky, najednou v něm ožila energie dvacetiletého gamera na třetím energy drinku.
Prsty mu po klávesnici létaly s takovou rychlostí, že by mu i e-sportový šampion tiše záviděl. Kyčle možná protestovaly, záda psala výpověď a tlak skákal jak bitcoin, ale hejty? Ty se psaly samy. Láska si zkrátka někdy najde opravdu nečekanou cestu, třeba přes sekci komentářů plnou urážek a osobních útoků.
Vše odpuštěno, jsme jenom lidé
Holka, která by v minulosti hnala k Nejvyššímu soudu i pošťáka, co jí málo nadšeně pochválil barvu nehtů, rázem objevila kouzlo liberální demokracie. Shopaholic Adél ve své gerontologické romanci došla k náhlému procitnutí a ve videu z vlastní produkce nám vysvětlila, že žijeme ve svobodné zemi, kde každý občan má právo na svůj názor… Až člověk skoro čekal, že vytáhne ústavu, ukáže na preambuli a zahájí seminář z občanské výchovy.
Takže když její senior před pár týdny konečně odložil pletení proutěných košíků a s údivem neandrtálce objevujícího oheň poprvé pochopil, k čemu slouží router, a začal veřejně psát, že je podle něj Adéla úplně to nejhorší, nebyl to podle všeho žádný hate. Byl to prý pouze svobodný projev občana, který se rozhodl aktivně využít svých ústavních práv, konkrétně práva sedět večer na streamu a psát lidem věci, za které by v reálném životě dostal minimálně velmi nepříjemné ticho.
Charita svaté Adély a fobie ze slova „Půjčka“
Celé to začalo jako levnější verze oscarového dojáku, kde místo hollywoodských houslí hraje v pozadí jen tiché cinknutí bankovní notifikace. Adéla se v roli hlavní hrdinky rozplakala přítelkyni Sámera Issy nad tím, že finanční situace připomíná spíš humanitární krizi než běžný měsíc. Zkrátka nebylo ani na kůrku suchého chleba, maximálně tak na rohlík ve slevě po osmé večer.
Dotyčná se slitovala, sáhla hluboko do kapsy, symbolicky rozbila prasátko a peníze poslala. Krásné gesto, skoro by člověk čekal děkovný dopis, slzu v oku a minimálně nominaci na člověka roku. Jenže přišla jedna fatální chyba. Taková chyba, která se v Adélině vesmíru neodpouští.
Do poznámky k platbě totiž napsala to nejhorší možné slovo. Horší než nadávka, horší než exekuce, horší snad i než pondělní ranní budík. Napsala: půjčka.
Protože Adéla evidentně nežila v domnění, že si půjčuje. Kdepak. Ona si zřejmě myslela, že byla oficiálně zapsána do registru veřejně prospěšných sbírek a funguje jako nezisková organizace s názvem „Pomozte Adélce žít hezky“. Něco mezi charitou, kasičkou v obchodním centru a adopcí fretky na dálku.
Slovo půjčka totiž automaticky obsahuje jeden velmi nepříjemný detail — že by se to snad někdy mělo vracet. A to už nezní jako podpora, ale skoro jako osobní útok. Jak si vůbec někdo může dovolit poslat peníze a ještě očekávat jejich návrat? To je jako koupit někomu kafe a pak chtít hrnek zpátky. Naprostá drzost.
Adéla zjevně fungovala v režimu: když mi pošleš peníze, je to dar od vesmíru. Když chceš peníze zpět, jsi toxický člověk bez srdce. Finanční gramotnost podle Disney princezny po třech nepovedených splátkách.
Adéla zapomíná, internet a lidé ovšem nikoli
A tím se nám kruh krásně uzavírá. Z obyčejné „půjčky“ se stala humanitární sbírka, z komentářového hejtera životní láska a z věty „věk je jen číslo“ univerzální omluvenka na všechno, co by normálnímu člověku rozblikalo kontrolky jak vánoční stromeček.
Adéla tak znovu dokázala, že realita umí napsat scénář, na který by si netroufla ani nejodvážnější telenovela. Stačí jeden děda s klávesnicí, jedna platba s nevhodnou poznámkou a pár screenshotů a máme drama, u kterého člověk neví, jestli se má smát, brečet, nebo si radši preventivně změnit heslo k internetovému bankovnictví.
Každopádně poselství je jasné: když tě někdo veřejně uráží, možná je to budoucí partner. Když ti někdo pošle peníze, možná je to charita. A když se ti něco nehodí do příběhu, vždycky můžeš říct, že lidi nemají co řešit ideálně na internetu, kde se samozřejmě nikdy nic nezapomíná.
Jak ovšem vypadal celý Adély příběh, co všechno si musela koupit a jak bránila svého dědulu, který ji předtím urážel, to nám ukáže podrobné video od Vladěnky.
Zdroj: Autorský text (Petra Zajícová, Veronika Hyláková)
Zdroj foto: Red Face