Tonoucí člověk nemává rukama a nekřičí o pomoc, jak to známe z filmů. Skutečné tonutí je tiché a rychlé, klidně i pár metrů od vás. Bezpečné koupání proto začíná u toho, že víte, jak tonutí opravdu vypadá a jak mu předejít.
- Tonutí je tiché a rychlé, trvá jen dvacet až šedesát vteřin
- Tonoucí nedokáže volat ani mávat, zůstává svisle bez kopání
- U dětí platí dohled na dosah ruky a bez mobilu v ruce
- Rukávky a nafukovačky nejsou záchranné pomůcky
- Když někdo tone, házejte nebo podávejte, sami neplavte
Jak poznat tonutí: vypadá úplně jinak než ve filmu
Zapomeňte na dramatické mávání a volání o pomoc. Ve skutečnosti je tonutí většinou naprosto tiché a trvá jen dvacet až šedesát vteřin, než člověk zmizí pod hladinou. Tonoucí totiž nemůže volat, protože nejdřív musí popadnout dech, a než se nadechne a vydechne, ústa mu zase klesnou pod vodu.
Nedokáže ani zamávat. Ruce instinktivně tlačí do stran dolů, aby jimi vytlačil ústa nad hladinu, takže se nemůže chytit ani natažené pomoci. Tonoucí zůstává ve vodě svisle, nekope nohama, hlavu má nízko a zvrácenou dozadu s ústy na úrovni hladiny. Oči bývají skelné nebo zavřené, přes obličej spadané vlasy a výraz prázdný, jako by se jen díval k obloze. Někdy to vypadá, že šplhá po neviditelném žebříku. Když si nejste jistí, zeptejte se: „Jsi v pořádku?“ Pokud se vám dotyčný jen nepřítomně dívá do očí a neodpoví, máte pár vteřin na to zasáhnout.
Tonutí u dětí: tiché a bleskurychlé
U malých dětí patří utonutí k nejčastějším příčinám úmrtí při úrazech a je o to zákeřnější, že proběhne během chvíle, potichu a klidně i s dospělými poblíž. Dítě se nezmítá ani nekřičí. Utonout se přitom dá nejen v bazénu nebo přehradě, ale i v pár centimetrech vody, třeba ve vaně nebo kbelíku.
Ochrana tkví v neustálém dohledu. U malých a slabých plavců buďte na dosah ruky a určete si jednoho dospělého jako „hlídače vody“, který nedělá nic jiného a hlavně nekouká do mobilu. Dohlížejte, i když je poblíž plavčík. A pokud dítě zmizí, hledejte ho nejdřív ve vodě, každá vteřina se počítá. Naučit děti opravdu plavat, ne se jen udržet nad hladinou, riziko sníží, ale nenahradí dozor. A důležité pravidlo pro každého malého plaváčka zní jasně: do vody jen v doprovodu dospělého.
Bezpečné koupání: vrstvy ochrany
Žádné jediné opatření nezabrání všemu, proto se osvědčí skládat ochranu do vrstev:
- Domácí bazén ohraďte ze všech stran plotem se samozavíracími dvířky a po koupání vypusťte dětské bazénky i kbelíky.
- Slabším plavcům, na loďce a v otevřené vodě pomůže plovací vesta. Rukávky a nafukovací hračky ale záchranné pomůcky nejsou, snadno sklouznou a dávají falešný pocit bezpečí.
- Koupejte se tam, kde je plavčík, a nikdy ne sami, ideálně vždy s někým, kdo o vás ví.
- Znejte své hranice a hlídejte podmínky, tedy proudy, hloubku i chlad. S výběrem pomůže přehled, kde se dá bezpečně koupat, protože třeba v zatopených lomech číhá prudká hloubka.
Do vody nikdy nechoďte pod vlivem alkoholu, který zhoršuje úsudek i koordinaci a stojí za spoustou utonutí dospělých. A když spadnete do studené vody nebo se začnete topit, nezmítejte se. Otočte se na záda, nechte se chvíli plavat a v klidu popadněte dech, teprve pak volejte o pomoc nebo plavte ke břehu.
První pomoc při tonutí: co dělat
Zásada číslo jedna: neriskujte vlastní život. Tonoucího nejdřív zkuste zachránit ze břehu, natáhněte k němu tyč, větev nebo kus oblečení, nebo mu hoďte cokoli, co plave, ideálně na provaze. Do vody za ním neskákejte, pokud nejste vycvičený plavčík, panikařící tonoucí vás totiž může stáhnout s sebou.
Hned volejte 155 nebo 112, ideálně ať telefonuje někdo další, zatímco se snažíte pomoct, a přivolejte plavčíka. Jakmile je postižený na suchu a nedýchá nebo nereaguje, zahajte resuscitaci a pokračujte, dokud nedorazí pomoc, laická první pomoc zachraňuje životy. Po každém topení, i když se zdá být vše v pořádku, vyhledejte lékaře, protože potíže s dýcháním se můžou objevit i s odstupem. Tyto informace slouží k orientaci, nenahrazují odborný kurz první pomoci.
Často kladené otázky
Jak vypadá tonutí ve skutečnosti?
Většinou je tiché a rychlé, bez mávání a křiku. Tonoucí zůstává svisle ve vodě, nekope, hlavu má nízko u hladiny a nedokáže volat ani se chytit pomoci. Celé to trvá jen dvacet až šedesát vteřin.
Jak ochránit dítě před utonutím?
Buďte u malých dětí neustále na dosah ruky, určete „hlídače vody“ bez mobilu a bazén ohraďte plotem. Sázejte na plovací vestu místo rukávků a dítě nikdy nepouštějte do vody bez dozoru.
Stačí, když dítě umí plavat?
Nestačí. Únava, chlad nebo panika přemůžou i dobrého plavce, takže i plavci potřebují stálý dozor. Plavecké dovednosti riziko snižují, ale samy o sobě utonutí nezabrání.
Co dělat, když někdo tone?
Neskákejte za ním do vody, pokud nejste vycvičený plavčík. Podejte mu tyč nebo hoďte plovoucí předmět, volejte 155 a po vytažení z vody v případě potřeby zahajte resuscitaci.
Zdroje: CDC | American Red Cross | American Academy of Pediatrics
Zdroj foto: Pixabay