Kdo se v životě potýkal s nějakou závislostí, tak ví, že je to běh na dlouhou trať. Týká-li se problém přímo někoho z vaší rodiny, situace bývá o to bolestnější. Někdo vyhraje, někdo to vzdá. Můj manžel bohužel přestat pít nedokázal.
Láska na střední byla slepá
Manžela Marka (30) jsem poznala v druháku na obchodní akademii. Chodil o třídu výš a byl to třídní
machýrek, kde se objevil, bylo ho všude plno. Jeho vtip a krásný úsměv mi nedal spát. Proto když mě jednou pozval na rande, byla jsem šťastná. Po procházce v parku jsme skončili v hospodě, kde vypil za hodinu tři piva. To mě trochu zarazilo, ale osmnáct už měl a prostě mi řekl, že si potřebuje od školy vyčistit hlavu.
A takhle čistit si ji chodil i třikrát do týdne a pátek a sobota většinou znamenala nějaká akce nebo
diskotéka s jeho kamarády ve městě. Jelikož jsem měla růžové brýle, brala jsem to jako normu mladých lidí, že k zábavě se prostě potřebuje pít i alkohol. Naši byli ale z přísnější rodiny než byli Markovi rodiče a já v 17 letech jsem mohla jít na akci maximálně jedenkrát do týdne a to ještě do půlnoci už být doma, a taky mě neminula zkouška dechu na otce, jestli jsem náhodou něco nepila…
Chtěla jsem držet krok s Markem, aby se náhodou nezamiloval do jiné, tak jsem doma rodičům lhala, že jdu třeba za kamarádkou, hlavně když budeme jen spolu. Marek většinou neznal na akci míru, a často byl opilý. Když jsem po půl roce doma přiznala, že mám přítele, mohla jsem ho přivést našim představit. Rodičům se Marek moc líbil, byl pro ně zábavný i chytrý, měla jsem od nich oficiální povolení se s ním stýkat. Zbytek střední šlo ve stejném duchu, a když Marek odmaturoval našel si práci v obchodě jako prodejce elektra, já za rok skončila jako asistentka ředitele ve vývojářské firmě.
Rodinný život narušovalo manželovo opíjení
Začali jsme spolu žít a já se těšila na rodinný život. Marek byl ale pořád „kam vítr tam plášť,“ s kamarády trávil více času po hospodách a domů se vracel často v pokroušeném stavu. Nechápala jsem, proč si občas nemůže dát jedno nebo dvě piva, proč se musí vždy opít. Přesto, když měl dny kdy nepil, tak fungoval normálně. A já pořád viděla toho milujícího kluka ze střední po kterém jsem toužila a snila o tom, že jednou budeme mít spolu i rodinu. Marek však měl jiné sny, ke štěstí mu stačila hospoda. Když se zas jednou vrátil, že o sobě ani nevěděl, nemohla jsem se už na to dívat. Dala jsem mu na výběr, buď já nebo alkohol.
Marek se zalekl, že o mě může přijít a začal sekat latinu. Aspoň jsem si to myslela a za pár měsíců jsem zjistila, že čekáme holčičku, Byli jsme šťastní, požádal mě o ruku a vzali jsme se ještě než se Adélka (6) narodila. Po porodu jsem si malovala, jaká budeme skvělá rodina, bohužel jsem se spletla. „Kam zase jdeš? To si nepamatuješ, co si mi sliboval?“ ptala jsem se manžela, když třetí den po sobě bral večer za kliku. „Jdu jen na jedno. Za chvíli jsem zpátky, musím si taky odpočinout od toho neustálého řevu.“ oznámil mi naštvaně a bouchnul dveřmi. Zatímco já utěšovala řvoucí Adélku, Marek se relaxoval v hospodě. Samozřejmě se vrátil zase opilý v jednu ráno a hned usnul. Následující den se mi zase omlouval, sliboval, a to se dělo několikrát do týdne.
A tak jsem tolerovala a odpouštěla, byla chápající i milující a za to jsem dostala jeho vzácný čas, kdy s námi byl i někdy doma, nebo jsme jeli na výlet. Naivní představa, že příchodem miminka budeme
normální rodina se mi čím dál víc vzdalovala. Už jsem to nezvládla, když zase přišel nad ránem,
následující den jsem se rozhodla pro další ultimátum. „Marku, já už nemůžu. Musíš si vybrat, buď
alkohol, nebo rodina,“ řekla jsem mu rázně. „Ale vždyť víš, že vás miluju. Prosím, dej mi ještě šanci,“ prosil nešťastným hlasem. S obavami jsem znovu uvěřila a k mému údivu omezil večerní výlety, a když někam šel, tak se vracel střízlivý. Přes den byl milující otec a pozorný manžel.
Úklid sklepa odhalil tajemství
Takhle to bylo další půl rok, než jsem šla jednoho dne dělat velký úklid do sklepa. Adélku hlídala babička a já se těšila, jak konečně udělám pořádek. Staré harampádí a věci co mi bylo líto vyhodit, už mi dlouho pily krev.
Když jsem došla k rezervnímu botníku, kde byly staré boty na lítačku. objevila jsem za nimi tři flašky s rumem. Polil mě pot. Takže on si tu schovává alkohol, chodí tu po večerech nasávat? Proč jsem si ničeho nevšimla? V hlavě mi běžela spousta otázek. Letěla jsem zpátky do bytu a začala prohledávat místo po místě, jak zběsilý zloděj za svou kořistí. Po pátrací akci v kuchyni jsem se přesunula k manželově skříni a co jsem nenašla? V horním nástavci mezi zimním oblečením na mě vykoukly ještě čtyři flašky vodky.
Zklamaně jsem se podívala na naši rodinou fotku nad postelí. Odpoledne Marek přišel z práce domů a úsměv mu spadl, když na stole zahlídl nachystané flašky ze skříně. „Jani, já vím, že mi asi neuvěříš, ale to mám do práce pro kamaráda k narozeninám na oslavu,“ řekl mi bez mrknutí oka. Ironicky jsem se na něho ušklíbla. „Máš ještě někde schovaný alkohol?“ zajímala jsem se vážně. „Ne, nemám, opravdu. Vždyť jsem ti to slíbil, že už nebudu pít,“ dušoval se vážně. Při jeho další lži mi tekly slzy po tváři. „A co ty další flašky ve sklepě?“ zeptala jsem se do ticha. Marek znejistěl, načež hned zareagoval. „Ty jsem jenom zapomněl vyhodit.“ zakroutila jsem nesouhlasně hlavou: „Marku máš problém, dostal si dvě šance a obě si zahodil. Pokud nenastoupíš na léčení, žádná další už nebude. Já na to už nemám.“ řekla jsem mu rezignovaně. Marek stál se sklopenou hlavou jako uličník, který rozbil někomu okno a už nic neříkal. Žádné sliby, žádné prosby, prostě nic. Odešla jsem s malou k rodičům a v hloubi duše jsem čekala, že po našem odchodu se ještě něco v něm zlomí a nastoupí na léčení, ale to se nestalo. Začal zase chodit po hospodách, a dokonce ho kvůli pití vyhodili z práce. Já jsem požádala o rozvod a žiju zatím s Adélkou u rodičů. Proč Marek pije? Dělá ho to snad šťastným? A proč mu rodina nestojí za záchranu? To jsou otázky na které jsem nikdy odpověď nedostala.
Foto: Profimedia.cz