Myslela jsem si, že se svou mámou jsme spíše kamarádky. Jenže ona náš vztah zničila tím, že přes můj zákaz synovi ostříhala jeho delší vlasy.
Máma jako empatická kamarádka
Moje matka Tereza (55) byla vždy horká hlava. Nejdřív konala a pak až myslela. Vlastně se ani nedivím, že od nás táta odešel. Mámě nikdy nebylo nic dobré, kompromisy dělat neuměla, vše muselo být podle ní. Když táta od ní v mých (17) letech odešel k milence, ani jsem se mu nedivila.
V té době se mámě zhroutil svět, což mě překvapilo, nevybavuju si, že by jí někdy na otci nějak zvlášť záleželo. A tak přišlo to, čeho jsem se bála. Upnula svou pozornost na mě. Jako by se změnila, z přísnější mámy se stala spíše kamarádka, která měla najednou pro mě tolik pochopení a volného času, někam si zajít, něco nového spolu prožít. Svým způsobem jsem byla máminou proměnou ráda, jen jsem se bála, aby ji to za chvíli nepřešlo. A vydrželo ji to ještě dlouho.
Když jsem ji po vysoké představila o čtyři roky staršího svého přítele Jirku (29) ukázala se jako ta nejlepší budoucí tchýně na světě. Byla milá, vtipná, plná pochopení. Když se nám rok po svatbě narodil syn Vašek (5) byla to šťastná babička. Spravili jsme si u mámy patro v jejím domě a byli jsme rádi, že mámě pomůžeme s domem a ona byla nadšená, že bude mít svého vnuka doma.
Máma nerespektovala mé požadavky ohledně výchovy
Dokud byl syn miminko, tak se mi máma do ničeho nepletla. Zlom nastal, jak už začal mít svou hlavu, někdy ve 2.5 letech. Máma už byla na důchodě a nemohla jsem si nevšimnout, jak je na Petra ještě víc upnutá. „Mami neber ho ven, pozítří chceme jet na víkend ke Kájovým rodičům, tak ať není nemocný.“ Byl listopad a syn se nedávno vyléčil s chřipkou. „Ale prosím tě, vždyť tam neprší, budeme tam jenom na chvíli, děti potřebujou pravidelný pobyt venku,“ řekla a zmizela se synem ve dveřích. Samozřejmě se vrátili promočení, protože začalo pršet a děti přece milují skákaní v kalužích. Petr z toho chytl rýmu a kolotoč nemocí se opakoval. A tak to bylo vždy a se vším.
Máma vždy udělala opak toho, co jsme chtěli my a ještě jí to přišlo v pořádku, protože jen babičky ví co je pro vnoučky nejlepší. S manželem jsme to vzdali, domluvy nepomáhaly, cítila jsem se naštvaná scénář se opakuje, máma prostě nedokáže nikoho respektovat. Náš dříve kamarádský vztah chladnul a já neměla už sílu bojovat s větrnými mlýny.
„Co jste to za rodiče? Vypadá jak holka!“
Když synovi bylo 7 let a šel do první třídy, udělala máma hroznou věc. Vašek měl dlouhé, husté, blonďaté vlasy až po ramena, a to mámě bylo proti srsti. „Vždyť vypadá jak holka a ještě s čelenkou! To chcete, ať se mu děti ve škole posmívají? Co jste to za rodiče!“ Rozčilovala se na nás máma. „Mami, Vaškovi se to tak líbí, a to je pro nás nejdůležitější. Už přestaň prosím řešit věci,po kterých ti nic není! A navíc Vaškův nejoblíbenější fotbalista je Ujfaluši, a ten měl přesně takový účes jako má Vašek!“ vysvětlila jsem ji to a celou věc jsem brala za vyřízenou. S tímto se ale moje máma ale nehodlala smířit a rozhodla se vzít věci do svých rukou.
V pátek odpoledne jsem se vrátila z práce a Vaška jsem našla plačícího v pokoji. „Vašku co se stalo?“ Zeptala jsem se syna ustaraně. Když zvedl hlavu z podpeřiny, uviděla jsem ztrápeného kluka s krátkými zubatými vlasy. „Babička mě ostříhala. Prý by se mi děti ve škole smály, že vypadám jak holka,“ oznámil mi s brekem syn. Přiřítila jsem se za mámou a spustila na ní co si to dovolila: „Ten kluk je úplně vyřízený a ty si s tim vpohodě? Jak si mu to mohla udělat? Vapadá jak vypelichané kuře!“ Ječela jsem na ní. „Jenom jsem mu pomohla, ještě mi poděkujete, že se mu ve škole děti nebudou smát a konečně vypadá jako kluk a ne holka. Někdo tady musí mít rozum, když vy ho očividně nemáte!“ Řekla máma a debata skončila.
Kadeřník napravil mámin hrozný výtvor
Na druhý den jsem vzala Vaška do kadeřnictví, aby aspoň trochu napravili mámino „kadeřnické“ řádění.
„Tak jak to bude mladý pane?“ Snažil se kadeřník rozveselit mého syna. „Já nevím, měl jsem vlasy jako Ujfaluši, ale babička mě ostříhala,“ odpověděl smutně. „A jakého máš dalšího oblíbeného fotbalistu?“ Mrknul na kadeřník Vaška. Syn chvíli přemýšlel a pak rázně odpověděl: „Vladimíra Šmicera!“ No super. Po půl hodině jsem viděla na Vaškovi zase úsměv, měl vlasy jako jeho další oblíbenec. A moje máma? Její stříhání byl poslední hřebíček do rakve našeho vztahu. Lidé se nedají změnit, bohužel.
Zdroj foto: Pixabay