Léto je nádherné. Aspoň na fotkách. Ve skutečnosti je to období, kdy se ženy dělí na dvě skupiny – ty, které si právě stáhly vlasy do drdolu, a ty, které to udělají během příštích pěti minut. Když teploměr ukáže přes třicet stupňů, mizí poslední zbytky elegance, make-up dostává výpověď a jediným životním cílem se stává najít stín, klimatizaci nebo alespoň někoho, kdo má doma bazén.
Každý rok si říkáme, že tentokrát si léto opravdu užijeme. Sotva skončí zima, začneme o něm snít. Budeme chodit v krásných šatech, s dokonale upravenými vlasy, opálenou pletí a úsměvem od ucha k uchu. Jenže pak přijde první vlna veder. Vlasy se rozhodnou žít vlastním životem, podprsenka začne připomínat saunu, stehna si znovu připomenou, že se vlastně mají až příliš ráda a sedačka v autě získá teplotu menšího vulkánu.
A právě v tu chvíli se v hlavě každé ženy objeví úplně stejná myšlenka: Tohle přece nemohla vymyslet žena!
Protože kdyby ano, opalovací krém by vydržel celý den, komáři by útočili výhradně na politiky, klimatizace by byla standardem úplně všude a zmrzlina by se nerozpustila dřív, než stihnete zaplatit u pokladny.
Neberte nás příliš vážně. Léto milujeme. Kvůli dovolené, dlouhým večerům, vůni grilování, bosým nohám v trávě i západům slunce. Jen jsme si řekly, že je nejvyšší čas přiznat si jednu věc – některé letní situace jsou tak absurdní, že je může pochopit jen žena.
A protože smích je někdy lepší než klimatizace, sepsaly jsme je.
Tak schválně… kolikrát si při čtení řeknete: „No jo. Přesně tohle jsem dneska zažila.“
1. Make-up má vlastní pracovní dobu
Ráno strávíte před zrcadlem dobrých dvacet minut. Korektor, pudr, řasenka, tvářenka… prostě poctivá práce. Podíváte se do zrcadla a spokojeně si řeknete: „Dneska mi to fakt sluší.“
Vyjdete z domu.
Po deseti minutách máte pocit, že váš make-up odjel na dovolenou bez vás. Řasenka se nenápadně stěhuje pod oči, čelo se leskne jako čerstvě naleštěná kapota a pudr? Ten už je pravděpodobně někde mezi přechodem pro chodce a parkovištěm. Jediné, co zůstalo na svém místě, je rtěnka. A i ta jen proto, že jste ji zapomněla doma. A pak potkáte sousedku. Samozřejmě tu, která i při pětatřiceti stupních vypadá, jako by právě vystoupila z kosmetického salonu.
2. Účes? V létě existují jen dvě možnosti
Rozpuštěné vlasy. A drdol.
Dobře, přiznáváme… rozpuštěné vlasy vydrží přesně cestu od zrcadla ke dveřím. Pak přijde první závan horka a během několika minut se z romantických vln stává něco mezi mopem a lvem po zásahu fénem. Drdol tak opět vítězí. Už třetí léto po sobě.
3. Podprsenka. Letní vztah, který prochází krizí
Celý rok ji bereme jako samozřejmost. V létě se ale začne chovat jako kolegyně, která vám z ničeho nic začne lézt na nervy.
Najednou překáží. Tlačí. Hřeje. A člověk začne přemýšlet, kdo vlastně přišel s tím nápadem nosit několik vrstev látky právě ve chvíli, kdy asfalt měkne pod nohama. Pak přijdete domů.
První, co uděláte, není uvařit kávu. Není převléknout se. Není ani pozdravit partnera.
Je to… no, ženy vědí.
4. Rozpálené auto je test odvahy
Existují lidé, kteří skáčou padákem. Pak jsme my. Ženy, které si v červenci sedají do auta zaparkovaného dvě hodiny na slunci.
Otevřete dveře. Vyvalí se na vás vzduch, který by mohl konkurovat menší peci.
Sednete si. Okamžitě zase vyskočíte.
Napodruhé už sedáte opatrněji. Asi tak, jako když testujete teplotu vody ve vaně palcem.
Volant pálí. Řadicí páka pálí. Bezpečnostní pás pálí.
A vy si říkáte, že cesta autobusem možná nebyla tak špatný nápad.
5. Stehna. Téma, o kterém se moc nemluví. Zato v létě ho řeší skoro každá
Jsou ženy, které tvrdí, že se jich to netýká. A pak jsme my ostatní. Tedy většina.
Stačí pár kroků v letních šatech a naše stehna se začnou seznamovat tak intenzivně, až z toho vznikne vztah, který nikdo z nás nechtěl. Chůze se mění v opatrné krůčky, kabelka ukrývá zázračné tyčinky proti tření a každá žena přesně ví, že když někdo uprostřed léta kráčí trochu rozkročmo, nemusí být kovboj. Jen si vzala šaty.
A stejně si je vezmeme znovu. Protože jsme optimistky.
6. Lednice není hlad. Lednice je terapie
Kolikrát denně otevřete lednici? A teď nemyslíme kvůli jídlu. Jen ji otevřete. Postojíte. Necháte si na obličej foukat ten nádherný studený vzduch.
Nic nehledáte. Nic nepotřebujete. Jen na pár vteřin věříte, že život je zase krásný.
Pak lednici zavřete. Za dvě minuty ji otevřete znovu. Pro jistotu. Nikdo nás nepřesvědčí, že tohle někdy neudělala každá žena.
7. Spánek? V létě spíš noční disciplína
Přetočit polštář. Otočit peřinu. Vystrčit levou nohu. Ne, raději pravou. Otevřít okno.
Zavřít okno, protože soused se zrovna rozhodl, že ve tři ráno poseká trávu. Nebo má pes potřebu diskutovat s každou kočkou v okolí.
Konečně usnete. A pak to přijde. Bzzzzzz…
Existuje vůbec zvuk, který člověka probere rychleji než komár u ucha?
V tu chvíli se z ospalé ženy stává lovec. Rozsvítí, vezme pantofel, ručník nebo časopis a začne hon, který skončí až ve chvíli, kdy vítězí jedna strana.
Bohužel ne vždy ta naše. Pokud zvítězíte, jste lovec, za kterého by se nemusel stydět ani Indiana Jones.
8. Kabelka se v létě mění v nouzový balíček přežití
V zimě? Peněženka. Klíče. Mobil. Hotovo.
V létě? Láhev vody. Druhá láhev vody. Opalovací krém. Balzám na rty. Vějíř. Sluneční brýle. Papírové kapesníky. Gumička. Další gumička. Malý deodorant.
A kdyby se náhodou ochladilo, tak ještě lehký svetřík.
Pak se divíme, že nás bolí rameno. Nebolí nás rameno. My si jen celý červenec nosíme na jednom popruhu vybavení na expedici.
9. Klimatizace. Největší letní láska
Nikdy si jí vlastně nevšimnete. Bere se jako samozřejmost. Trochu jako vzduch.
A pak jednoho dne přestane fungovat. A najednou je to drama.
Začnete přemýšlet, jestli by nebylo úplně normální se na chvíli přestěhovat do supermarketu mezi mléčné výrobky. Tam to aspoň dává smysl.
Nebo jestli by nebylo vlastně úplně rozumné jezdit autobusem jen proto, že tam možná klimatizace ještě žije.
A pak to přijde. Otevřete dveře klimatizované budovy.
Ten první krok dovnitř. A je to, jako když vám někdo sundá z ramen celý červenec.
Zastavíte se. Na vteřinu zapomenete, co jste vlastně chtěla. A jen stojíte.
S tím tichým výrazem člověka, který právě pochopil, že štěstí někdy opravdu fouká ze stropu.
10. A stejně se na léto těšíme každý rok znovu
A teď ruku na srdce. Za pár měsíců bude listopad.
Budeme nadávat na tmu. Na déšť. Na zimu. Na mokré boty.
A přesně v té chvíli prohlásíme větu, kterou říkáme každý rok: „Já už bych brala léto.“
Ne vzpomínku na komáry. Ne na rozpálené auto. Ne na make-up, který se rozloučil ještě před obědem. Ani na stehna, která zažila své vlastní dobrodružství.
Budeme vzpomínat na večery na terase, vůni opalovacího krému, zmrzlinu, bosé nohy v trávě a západy slunce.
Protože přesně taková ženská paměť je. To hezké si nechá. Na všechno ostatní raději zapomene.
Tak co? Poznala jste se?
Přiznejte se. U kolika bodů jste se usmála a řekla si: „No jo… přesně tohle jsem dneska zažila.“
Jenže máme takový pocit, že jsme rozhodně nevyjmenovaly všechno. A právě teď předáváme slovo vám.
Co vás během léta spolehlivě dohání k šílenství?
Je to rozpálený volant? Komáři? Věčný boj s vlasy? Nebo chvíle, kdy si poctivě vyžehlíte účes a za deset minut vypadáte, jako byste právě doběhla maraton?
Napište nám svůj nejvtipnější letní postřeh do komentářů.
Ty nejlepší možná zařadíme do 2. dílu, který pro vás právě připravujeme.
A máme takový pocit, že ten bude ještě o něco zábavnější.
P. S. Pokud jste tenhle článek dočetla až sem a právě stojíte u otevřené lednice… vězte, že v tom rozhodně nejste sama ❤️
Zdroj: Autorský text
Foto: Flickr