Život ženy námořníka: Recept na spokojené manželství

Začátky byly těžké, stavěli jsme dům, manžel  byl pořád v práci, já měla na krku všechny povinnosti a aby toho nebylo málo, čekala jsem dvojčata. Teď mi táhne na 65. narozeniny a jako dárek jsem dostala to nejkrásnější, na co jsem čekala celý život,  můj muž je koneč

Začátky byly těžké, stavěli jsme dům, manžel  byl pořád v práci, já měla na krku všechny povinnosti a aby toho nebylo málo, čekala jsem dvojčata. Teď mi táhne na 65. narozeniny a jako dárek jsem dostala to nejkrásnější, na co jsem čekala celý život,  můj muž je konečně v důchodu. V mládí jsme si sebe navzájem moc neužili, ale i tak naše manželství tato zatěžkávací zkouška nezničila. I přes všechna odříkání, večery strávené o samotě a čekání na jeho příjezd, musím říct, že ho prostě miluju.

Seznámili jsme se náhodou na plese, na který jsem v žádném případě nechtěla jít a ono ejhle, našla jsem tam chlapa na celý život. Ze začátku jezdil pro českou firmu, což ještě nebylo tak časově náročné. Z důvodu toho, že jsme stavěli dům, si našel práci v Německu. Turnusy se změnily, dva měsíce byl na cestách a měsíc doma.

Závist, ale pochopení nikde. Viděly jen peníze

Všechny moje kamarádky mi záviděly finanční výhody, ale už neviděly to, že své děti skoro nezná. Rozhodla jsem se tyto styky ukončit, protože závist zcela ukončila naše přátelství. Rodiče mi umřely poměrně brzy a já se tak nemohla nikomu svěřit s tím, jak moc mi manžel schází. Na místo stěžování jsem se rozhodla zapřít se a pustit se do práce i života s nadšením, trávila jsem s dětmi mnoho času, chodila jsem do práce, vařila jsem a těšila se, až přijede domů. Pochopila jsem, že fňukání mi nepomůže.

Láska s velkým L

Dětem jsem povídala o jejich otci a s kluky se těšila společně. Každý třetí měsíc v pořadí byl báječný, já Milana vítala s úsměvem na rtech a odpustila jsem si výčitky, nadávky a další hysterické výlevy nespokojenosti a nenávisti k jeho práci. Řekla jsem mu to před svým rozhodnutím hned několikrát a vždy se mi omlouval, že to udělal pro nás a pro naši budoucnost. Jeho slova se slzami v očích se mi vepsaly do srdce a já jsem to konečně pochopila, sám se trápí tím, že jsme od něj tak daleko. Kluci dospěli, oženili se, ale zůstali poblíž. Postavili si dům pár metrů od toho našeho a já měla další smysl života. S celou rodinou jsme jezdili na prázdniny na loď, dokonce tam slavili Vánoce a život plynul. Vždy jsem si byla naprosto jistá, že mne manžel nepodvedl. Nikdy mi nezapomněl poslat na výročí, svátek nebo narozeniny tu největší kytici růží s milostným vyznáním. Chci vzkázat všem ženám, co mají doma chlapa, který pracuje tak daleko, že ani sebedelší vzdálenost nezničí manželství, pokud jí to sami nedovolíte. Tu opravdovou lásku vzdálenost znásobí. Snažte se vcítit do jeho nitra, milujte ho a v žádném případě ho nevítejte s výčitkami, sám jich totiž má plnou hlavu.