Exkluzívní autobiografie herecké ikony – Al Pacino: SONNY BOY – PAMĚTI

Sdílet článek

Reklama
Reklama

Al Pacino v knize popisuje svoje začátky v chudinských čtvrtích, temné dny trávené v ghettech a následnou lásku k hraní, která mu vydržela po celý život a udělala z něj filmovou a divadelní legendu.

Samozřejmě nechybí detaily z natáčení nejslavnějších filmů, v nichž účinkoval, a také jeho názory na život a dobu, ve které vyrůstal.

Součástí knihy jsou také dvě obrazové přílohy, které Al Pacina zachycují v různých obdobích života od útlého dětství až do současnosti.

Ukázky z knihy:

Hrál jsem od útlého dětství. Když mi byly tři nebo čtyři roky, matka mě brávala do kina. Během dne dělala podřadnou práci v továrně, a když přišla domů, jedinou společností byl pro ni syn. Tehdy netušila, že mi návštěvou biografu vytváří budoucnost. Okamžitě jsem přilnul k hercům na plátně. Neměl jsem si v našem bytě s kým hrát a neměli jsme ještě televizi, takže jsem měl spoustu času na přemýšlení o filmu, který jsem právě zhlédl. Procházel jsem v duchu jednotlivé postavy a jednu po druhé jsem doma přiváděl k životu. Naučil jsem se přátelit se svojí představivostí. Když jste spokojení o samotě, je to někdy požehnání, obzvláště pro lidi, se kterými sdílíte život.

Kino Elsmere Theatre na Crotona Parkway v Bronxu bylo řadu let místem, kam jsem chodil sledovat filmy. Těm budovám se říkalo filmové paláce, protože byly bohatě zdobené. Vytesané obličeje vyčnívaly ze zdí a lustry visely vysoko nad hlavami návštěvníků. Opony a koberce zářily červenou a zlatou barvou. Několik hodin v tomto prostoru stačilo na to, abyste zapomněli na fádní, každodenní život. Když mi bylo patnáct let, uviděl jsem tam něco, co jsem nikdy předtím neviděl. Jakoby z dávných časů se tam zjevila skupina herců, kteří předvedli hru Racek Antona Čechova. Kino mělo kapacitu téměř dvou tisíc míst a na hru se přišlo podívat zhruba patnáct lidí, možná dvacet, abych byl velkorysý. Já jsem tam byl s kamarádem Brucem.

Považoval jsem to za úžasné. Neměl jsem to v tom věku s čím porovnat. Zasáhlo mě to jako blesk z čistého nebe. Nevím, do jaké míry jsem tu hru chápal, když jsem uvažoval o neopětovaných citech a tragické osobnosti Konstantina, který je tak frustrovaný v umění a lásce a nespokojený s věhlasem, kterého se mu dostává, že považuje sebevraždu za jediné východisko. Fascinovaly mě ale výkony herců. Do té chvíle jsem si myslel, že jsou básníci lidé s plnovousem až po zem. A náhle jsem sledoval ruskou hru, která mi připadala velmi cizí, vnímal jsem ale její sílu – měl jsem pocit, že jsem se přenesl do světa, který neznám, a viděl se v životech těch fiktivních postav.

Před uvedením Kmotra do kin jsem viděl svoji fotografii v novinách jen jednou. Bylo to v době, kdy jsem hrál ve hře Ind chce Bronx. Byl jsem v Montauku s Martym Bregmanem a nějakým prominentním funkcionářem z New Yorku. Následující den jsem četl The New York Times a objevil fotografii nás tří – Martyho Bregmana, onoho bělovlasého funkcionáře a mě. Na hlavě jsem měl beranici ruského typu a kvůli zraněnému kolenu jsem chodil s holí. Nechápal jsem, na koho jsem hleděl. Byl jsem to vůbec já? Nepoznával jsem se. Cítil jsem něco nového a měl z toho strach. Chtěl jsem vstát a vykřiknout: „To nejsem já! Mám fotku, na které je mi jedenáct let – tady je. Tohle jsem já.“

Sláva dnes znamená něco jiného. Lidé po ní touží, honí se za ní. Domnívají se, že je to jako výhra v loterii. Něčím za ni ale zaplatíte. Kdykoli mluvím se studenty herectví, některý z nich se zeptá: „Čím jste se tak proslavil?“ A já odpovím: „Hrál jsem v Kmotrovi.“ Kdybyste v něm hráli, byli byste také slavní. Reagoval jsem na jeho úspěch tak, že jsem se od toho filmu a svého hereckého výkonu distancoval. Vrazil jsem klín mezi ten film a svoje já. Říkal jsem si, že se mě to netýká. Hrál jsem v něm významnou roli a měl z toho určitý dojem. Skutečným zázrakem byl ale Coppola. On ten film vytvořil…

 

Alfredo James Pacino (*1940) je americký filmový herec, příležitostně se věnuje také režii. Patří k nejuznávanějším hercům filmové historie. Prosadil se v sedmdesátých letech a od té doby patří k stálým ikonám amerického filmu, kde obvykle ztvárňuje silné autoritativní postavy. Muž, který miluje černou barvu, Shakespeara a operu, zůstává jednou z posledních hollywoodských hvězd, které byly především pozoruhodnými osobnostmi.

 

Al Pacino: Sonny Boy – Paměti, přeložil Tomáš Piňos, vydává nakladatelství Universum, 320 stran, doporučená cena 499 Kč.

Knihu si můžet zakoupit na www.knizniklub.cz/knihy/764562-sonny-boy-pameti.html.

 

 

Reklama

Doporučujeme

Magie ve flakonu nebo marketing pro zoufalé? Testujeme feromonové vůně

Slíbí ti přitažlivost na první pohled, probuzené touhy a pohled přes celou místnost. Feromonové parfémy znějí jako zázračné afrodiziakum ve flakonu. Ale fungují opravdu,...

Bojí se váš muž změn? Inspirujte se těmito tipy

Změny. Pro někoho výzva, pro jiného noční můra. A možná právě váš partner patří do té druhé skupiny. Co s tím? Nepanikařit. I muži,...

Co všechno obětovala Audrey Hepburn? Její život byl mnohem těžší, než vypadá

Na plátně působila jako křehká múza, ale uvnitř byla z ocele. Audrey Hepburn okouzlila svět, a přesto si z něj nikdy nenechala vzít samu...

Nástraha v podobě kávy s mlékem. Chutná jemněji, ale dráždí tělo

Voňavý šálek s krémovou pěnou v ruce, hřejivý rituál, který otevírá ráno. Káva s mlékem je pro mnoho žen symbolem pohody a klidu. Jenže...

Už jste vyzkoušeli praktický tip do domácnosti? Stačí ustřihnout roh houbičky na nádobí

Ještě jste o této vychytávce neslyšeli? Tak to je nejvyšší čas ji vyzkoušet! Možná se na první dobrou může zdát, že je to je...

Francie říká dost! TikTok a Temu reklamám zvoní hranaZ

Francie už nechce být skládkou pro šaty, které se nosí jednou a končí v odpadu. Zakazuje reklamy na ultra-levnou módu a zavádí ekologické skóre....

Jak vypadá manipulace, když má jemný hlas a úsměv? Ne vždy ji poznáš hned

Nemusí křičet, ani třískat dveřmi. Manipulace umí být tichá, něžná a dokonale maskovaná. A právě proto je tak zrádná. Místo strachu se usmívá, místo...

Osvěžte se v parních dnech těmito skvělými limonádami

V parných letních není nic lepšího než sklenice studené a osvěžující limonády. Ať už hledáte něco na zahradní párty, k obědu na balkoně nebo...

Síra a sirovodík: zázračná dvojice pro zdraví, krásu i psychickou pohodu. Objevte jejich účinky v lázních Piešťany a Smrdáky

Síra je nezbytnou součástí lidského organismu. Podporuje tvorbu keratinu a kolagenu, které jsou důležité pro zdravou pokožku, vlasy i klouby, přispívá k detoxikaci těla...

Nehty jako z galerie: Nail art slaví návrat s novou kreativitou

Nehty už dávno nejsou jen upravené nebo neupravené. Staly se plátnem, na kterém se odráží nálady, trendy i osobnost. Nail art je letos odvážnější,...

Umění říct „ne“: Proč je největší laskavostí někdy právě odmítnutí

Říkáš „ano“, i když všechno v tobě křičí „ne“. Přikyvuješ, protože je to jednodušší, rychlejší, méně konfliktní. Nechceš zklamat, být za komplikovanou, za tu,...

Oddalujete úklid ve spíži? S našimi tipy to zvládnete rychle, efektivně a navíc se zbavíte potravinových molů

Do úklidu ve spíži se většinou moc nehrneme. Když už se však do něj pustíme, chceme ho mít rychle a efektivně za sebou. Lámete...

Luxus v každodennosti: Proč jsou některé malé věci větším přepychem než kabelka za tisíce

Když se řekne luxus, vybavíme si značkové kabelky, drahé hotely a třpytivé šperky. Ale opravdový luxus může mít i zcela jinou podobu. Neměří se...

Když se láska změní v pohodlí: Jak poznat, že ve vztahu jen přežíváte

Není hádek, není drama, ale taky žádné jiskření. Vztah funguje na oko, ale něco v něm schází. Místo radosti nastoupila rutina a pocit, že...

Tři dětská jídla, která zmizí z talíře rychleji, než je stihnete dovařit

Vařit pro děti je někdy menší detektivka. Co jim chutnalo včera, dneska už nechtějí ani vidět. Proto jsme vybrali tři osvědčené recepty, které si...
Reklama
Reklama