před 9 lety, 24.02.2016 00:00 Tomáš Čáp Novinky

ROZHOVOR - Hugh Laurie LAURIE jako Richard Roper v seriálu The Night Manager

Richard Roper pochází z dobře situované rodiny, má výborné vzdělání, je šarmantní a okouzlující. Ale za touto veřejnou maskou – maskou miliardáře, businessmana, podnikatele, filantropa, džentlmena – se skrývá Mefistofeles. Nejhorší muž na světě svou říši vybudoval na obchodu s lidskými životy: prodeji zbraní nejbohatším teroristům. A cestou si kupuje všechny povolné duše, které potká. Když Pine zachrání jeho syna – láska k synovi je Roperova jediná slabost – Roper jej uvede do své rodiny. A to může být jeho zkázou. Kdy jste se poprvé setkal s Nočním recepčním a co Vás na příběhu zaujalo nejvíce? Do knihy jsem se zamiloval, když jsem ji četl poprvé někdy v roce 1993. Le Carrého obdivuji od mládí, ale tento příběh mi připadal neskutečně napínavý, strhující i romantický, téměř mytický. I když nemám žádné schopnosti nebo nadání pro produkci, toto bylo poprvé v mém životě, kdy jsem měl nutkání koupit filmová práva. Pokud si dobře vzpomínám, pokoušel jsem se práva koupit, i když jsem ještě nedočetl třetí kapitolu. Samozřejmě jsem neuspěl – Sydney Pollock mě předběhl a nechtěl si to nechat vzít – ale postava Pinea (ano, tehdy v roce 1993 jsem si drze myslel, že bych mohl hrát Pinea...) je brilantně napsaná: potulný rytíř, toulající se po krajině, hledá, kde by mohl pomoci, vlajku, za kterou by mohl bojovat. Nebo umřít. Nádherný příběh. Ale to neznamená, že bych si mohl dělat zásluhy za to, že se ta věc dala do pohybu. Jen jsem řekl producentům, že bych se natáčení rád zúčastnil, jako herec, v cateringu, udělal bych cokoliv, aby se to natočilo – prostě jsem chtěl být u toho. Jedná se o současnou adaptaci románu. Jak moc se tím změnil příběh a jak zapadá do současného světa? Všechny mýty jsou svým způsobem věčné. Jsou to příběhy, které můžete vyprávět znovu a znovu kdykoliv a kdekoliv. Obvykle říkám, že je pošetilé příběhy převádět do současnosti, protože události vás převálcují. Původní příběh byl o obchodníkovi na černém trhu se zbraněmi – Richardu Roperovi, kterého v seriálu hraji – který prodával zbraně drogovému kartelu v Kolumbii. Kartely se asi nezdály moc „současné“, i když nedávno kartely v Mexiku sestřelily armádní helikoptéru protiletadlovým raketovým kompletem a mexická vláda v podstatě připustila, že jsou ve válce s neuvěřitelně dobře ozbrojenými silami a že vůbec netuší, odkud ty zbraně pocházejí. Le Carré něco napíše a o dvacet let později se to stane. V každém případě jsme příběh upravili, začíná během arabského jara v roce 2010 (další událost, kterou nikdo nečekal – ani se všemi satelity CIA, které krouží nad našimi hlavami, nebyla žádná zpravodajská nebo tisková agentura schopna tyto události předvídat) a je zasazený do současnosti. Scénárista David Farr obdivuhodně přepsal velkou část příběhu, aby se hodil pro jiný kontinent a pro jiný sled událostí. Doufám, že se nám podařilo vytvořit svěží současný příběh a přitom zachovat jeho mytický charakter. Jedná se o velkou produkci. Můžete nám něco říci o lokacích, které jste navštívili? Byli jsme na úžasných místech. Začali jsme ve Švýcarsku, v Zermattu. Je to nádhera, když otevřete okno z ložnice a vidíte, jak na vás z výšky zírá Matterhorn. Pak jsme strávili pár týdnů v Maroku a pět týdnů jsme natáčeli na Mallorce. Neuplynul ani jeden den, aniž by někdo ze štábu řekl: „Toto je snová práce.“ Máme velké štěstí, že hrajeme postavy, které vedou přepychový život, létají tryskáčem... Abychom to mohli zahrát, musíme to prožít. Je to fakt dřina... V centru příběhu je dynamika mezi Roperem a Pinem, můžete nám tuto dynamiku popsat, nebo dynamiku mezi vámi a Tomem jako herci? Pine je ztracená duše – to je asi jedna z věcí, která mě na románu oslovila a stále oslovuje, kdykoliv ten román čtu. Je vznešený, odvážný, čestný a slušný, ale neví, co se svým životem. Rozhodne se, že se postaví nepříteli, kterého mu milenka popsala jako „nejhoršího člověka na světě“ – to je Roperův popisek. To jsem se musel naučit být. Příběh není schematický. Původní cíl Pinea je svrhnout toto monstrum, ale zároveň nemůže popřít fakt, že toto monstrum má – jak už to bývá – v sobě cosi vábivého, přitažlivého a okouzlujícího, že všechny zlé věci, které dělá, mají svou logiku, skoro až půvab. Jsou chvíle, kdy Pine balancuje na hraně temnoty, kdy si nejste jistí, kterým směrem se vydá. Ptáte se sami sebe, jestli Roper na této hraně nebalancuje také – třeba chce být chycen, třeba chce být zrazen. Divák musí sám posoudit, kdy jsou Pine a Roper krůček od toho, aby překročili hranici v opačném směru – kdy Roper může vrazit nůž sám sobě do hrudníku a kdy se Pine může stát tím, co chtěl původně zničit. To je mytický souboj, o kterém jsem mluvil. Je to báječná sonda, myslím si, že tím je rukopis le Carrého nezaměnitelný. Někteří jej považují za spisovatele špionážních detektivek, ale podle mě jeho příběhy přesahují tento žánr, používá svět agentů a zpravodajců, aby probádal ty nejzákladnější otázky lidského bytí. Doufám, že jsme jeho umění učinili zadost! Když se Roper setká s Pinem ve Švýcarsku, zdá se, že jej k němu hned něco přitahuje, že jej na něm hned něco zajímá – co to podle vás je? Jak by někdo mohl odolat Tomu Hiddlestonovi? Myslím si, že Roper, bez ohledu na jeho ničemnost a obludné konspirace, hledá určitou symetrii. Hledá něco víc než jen peníze – souputníka, s kterým by mohl sdílet radost, vítězství, celou cestu, dobrodružství a myslím si, že v Pineovi nachází svůj protějšek nebo jinou verzi sama sebe. Poznává někoho, komu by mohl předat svou říši. Roper sice má malého syna, kterého skvěle hraje Noah Jupe (toto jméno si zapamatujte!), ale kdybychom se vydali po Danielově linii, zjistili bychom, že je příliš hodný a slušný na to, aby šel v otcových šlépějích. Roper hledá někoho, kdo má v sobě stejnou divokost, někoho, koho by zlo těšilo, a i když Pine není zlosyn, je aspoň nezakotvený – ďábel vždycky hledá duše, které nejsou nikde zakotveny – a Pine na začátku příběhu je rozhodně nezakotvený. Možná také Roper vidí způsob, jak to využít nejen pro své vlastní účely, ale také pro zábavu. Myslím, že je rád v Pineově společnosti, líbí se mu jeho postoje, jeho uvažování. Roper si lidi kolem sebe velice pečlivě vybírá, podle mě si v duchu vytvořil takový královský dvůr a v Pineovi vidí vhodného člověka, který by mohl dotvořit jeho dvůr. Roper si dával velký pozor na to, aby Jed byla stranou od jeho obchodů, což je postupně čím dál těžší. Co nám můžete prozradit o jejich vztahu? Jed je o polovinu mladší než Roper – pro zámožné a úspěšné muže je typické, že se obklopují mladými a krásnými ženami, Roper má za sebou pravděpodobně v tomto ohledu divokou minulost. Ale on a Jed jsou na začátku příběhu spolu už několik let. Jsou si blízcí, je mezi nimi opravdový cit. Roper možná ve skutečnosti potřebuje, aby zůstala nevinná – má pocit, že kdyby ji zapojil do svých aktivit, pošpinilo by to tu jedinou věc, kterou chce zachovat stranou. Možná na nějaké úrovni vidí Jed jako vykupitelskou sílu právě proto, že není do jeho aktivit zapojená. Může s ní mít čistší a jednodušší vztah, protože ona nemá na rukou krev v souvislosti se zločiny, které spáchal – nebo možná její nevinnost je další živná látka, na které si pochutnává. Nevím a on možná také ne. Asi bych to měl vědět, ale v tomto příběhu je spousta otázek, na které není jednoduchá odpověď, člověk na ně může nahlížet z různých úhlů. Příběh je složitý, a proto fascinující.