Zdeněk Troška: Jedu na sluneční baterie

"Zima a nevlídné počasí. To je pro natáčení nejhorší kombinace. A ještě děti, sníh a zvířata. Při filmování to jsou moji úhlavní nepřátelé," přiznává režisér. S hrůzou vzpomíná, jak před lety pracoval na krátké, ani ne půlhodinové povídce. Na sněhu! V zimě se

"Zima a nevlídné počasí. To je pro natáčení nejhorší kombinace. A ještě děti, sníh a zvířata. Při filmování to jsou moji úhlavní nepřátelé," přiznává režisér. S hrůzou vzpomíná, jak před lety pracoval na krátké, ani ne půlhodinové povídce. Na sněhu!

V zimě se nedá pracovat
Ještě šílenější zážitek prý má z natáčení veleúspěšného filmu Krakonoš a lyžníci, který v Rokytnici nad Jizerou natáčeli s režisérkou Plívovou-Šimkovou.
"Na zimě je mi protivná už ta tma. Ráno se pozdě rozednívá a odpoledne se brzy stmívá. Děti vstávají do černočerné tmy, odjíždějí autobusem na pláň, kde se natáčí. Než se všechno rozhýbe, je poledne. Pak se zase obědvá," stěžuje si Troška.
Někdy míval pocit, že se všichni rozehřáli až u oběda. A pak zase nechtěli jít ven do zimy. Chvíli se natáčelo, ve tři odpoledne kameraman oznámil, že už je málo světla, a svoje nádobíčko si zabalil.

Troškovi tehdy došlo, že při práci už nikdy nechce zimu a sníh. A tak točí filmy jenom v létě. Jede prý na sluneční baterie. Na jaře rozmrzne, přes léto žije na plný plyn, na podzim je z něj melancholik a před zimou uléhá k zimnímu spánku.
"Nejraději bych jako vlaštovka odletěl před zimou někam na jih," stýská si hoštický rodák.

Text a foto: KORZO